608 08 33 33

Tma byla uklidnění

Rádi sdílíme autentické příběhy a osobní prožitky lidi, kteří se rozhodli zpomalit a věnovat čas sami sobě. Dnes vám přinášíme rozhovor s ženou, pro kterou se Terapie tmou stala cestou k hluboké regeneraci, klidu a novému pohledu na život.

Od kolotoče povinností k vlastnímu nitru

Neměla jsem žádná velká očekávání, ale prostě mě to sem táhlo. Říkala jsem si, že to vyslyším a pojedu. Uvnitř jsem cítila, že potřebuji být ve tmě. Před dvěma lety se mi totiž narodila dcera a od té doby prožívám neustálý kolotoč povinností a potřeb někoho jiného. Moje vlastní potřeby mě ale už zavolaly, abych se začala věnovat svému nitru. Jsem strašně šťastná, že jsem tyto pocity vyslyšela.

Odpočinek a hluboké uvolnění těla i mysli

Během tří dnů jsem si úžasně odpočinula a dospala všechny probděné noci. Úplně jsem cítila, jak se z mého těla vyplavuje stres i napětí, ve kterém žiji každý den. Povolily mi svaly všude na těle a hlava se vyčistila. Najednou jsem zjistila, že jenom ležím a nad ničím nepřemýšlím, což je pro mě obrovská vzácnost, protože běžně dělám jednu věc a myslím na další tři. Vzniklo tam krásné prázdno. Emočně jsem se vyladila, cítím teplo na hrudi a je mi tak nějak lehce.

Když se děsivá tma změní v laskavou náruč

Tma byla úžasný účastník celého prožitku. Trošku jsem se bála, že budu mít strach, jako mají děti v dětství nebo lidé v dospělosti. Najednou jsem se ale cítila tak bezpečně. Jako kdyby mě tma objala a řekla mi, že tu mohu pobýt, o nic se nemusím starat, nemám žádné úkoly a nemusím vůbec nic, jenom být. Byl to magický moment a odevzdání do ničeho, co jsem asi nikdy v životě nezažila. Z děsivé tmy se stala laskavá tma a můj vztah k ní se proměnil.

Cesta zpátky k sobě v zrychleném světě

Poslední dva roky jsem byla hodně ponořená do péče o rodinu a v takovém stavu je těžké si najít čas pro sebe. Myslím si, že to nemají jenom mámy, ale všichni pracující manažeři nebo studenti v dnešní době. Máme málo času na to být sami se sebou, a když už jsme sami, tak scrolujeme jak magoři, snažíme se vypnout, ale zase utíkáme od sebe. Pobyt ve tmě představuje vzácný a jednoduchý způsob, jak se dostat do sebe a pobýt se svými myšlenkami i pocity.

Prostor pro inspiraci a pohyb bez nudy

Za celé tři dny jsem nenašla moment, kdy bych se nudila nebo nevěděla, co mám dělat. Našla jsem si čas zacvičit si, zatančit, vybrečet se i zamyslet. Poslechla jsem si hudbu i mluvené slovo. Přišlo mi to vlastně strašně krátké. Kdybych nespěchala domů za dcerunkou, klidně bych ještě den nebo dva uvítala. Začaly mě napadat inspirativní myšlenky, nápady a řešení věcí, které jsem předtím nemohla rozlousknout. Určitě to nebyl můj poslední pobyt ve tmě a příště budu řešit jen to, na jak dlouho vyrazím.

Zkušenost, která otevírá oči i srdce

Člověk v sobě nemá nic lámat, ale má být otevřený, protože získá mnohem více než to, o co přijde. Je to rychlá metoda, jak se uzdravit, občerstvit, odpočinout si a přeladit v zrychleném světě. Lidi, které to osloví, si to přitáhne a poslechnou ten vnitřní hlas. Cestou sem se mi navíc stala zvláštní věc. Na Hlavním nádraží jsem pomohla pánovi s bílou holí, který se snažil nastoupit na eskalátor. Když jsem se pak ve tmě snažila dostat někam s konvičkou, vybavila jsem si ten podobný pocit, kdy ani jeden z nás neviděl. Byla to hezká synchronicita a zajímavý způsob, jak se vžít do někoho, kdo nevidí a musí fungovat jinak.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Držel jsem půst

Nahlédni s námi do zážitků z naší svatyně tmy, kde si každý účastník prochází svou vlastní jedinečnou cestou. Dnes ti přinášíme rozhovor přímo z místa, kde se čas zastavuje a myšlenky získávají zcela nový rozměr. Náš účastník vypráví o tom, jak probíhal jeho první pobyt ve tmě, jakým výzvám čelil a jaké pocity si odváží domů. Přečti si autentické vyprávění a zjisti, co ti může Terapie tmou přinést do života.

Vánoční dárek a první krok do neznáma

O pobytu ve tmě jsem doma hodně mluvil, takže mě obrovsky potěšilo, když jsem ho nakonec dostal jako dárek k Vánocům. Už jsem nad tím přemýšlel delší dobu, ale byla to moje první tma, takže jsem přesně nevěděl, co mám čekat. Můj odjezd doprovázel stres i velké těšení tak půl napůl. Vždycky, když člověk zkouší něco poprvé, cítí lehkou nejistotu. Obrovskou výhodu vidím v tom, že si zhasnutí iniciuješ sám. Nikdo ti neřekne, že ti v devatenáct hodin zhasne. Dáš si deset nebo dvacet minut navíc na rozdejchání a rozmyšlení, osaháš si všechny místnosti a pak sám zmáčkneš vypínač. Když jdeš do toho plně na sto procent dobrovolně, přináší to mnohem lepší pocit.

Časová dezorientace a cesta ke klidu

Ze začátku mi stres možná ještě trochu přihoršil, protože jsem během spánku spadl do úplné časové dezorientace. Vůbec jsem netušil, co je za den, a nic jsem nevěděl. Všechno se mi sesumírovalo až ve chvíli, kdy jsi poprvé přišel a řekl mi, že je čtvrtek. Najednou jsem si spočítal, jak dlouho asi spím a co jsem dělal. V tu chvíli ze mě ten stres plně opadl. Za první půl den až tři čtvrtě dne jsem ucítil absolutní klid na duši. Doteď si z hlavy ani nevzpomenu, kdy naposledy jsem měl fakt takový úplný klid. Většinou si ho spojuji jen se šťastnými situacemi v životě, ale tady přišel sám od sebe. Cítím, že teď můžu udělat každé rozhodnutí a bude plně racionální.

Propojení tmy a půstu

Běžně držím půsty na jeden nebo dva dny. Tři dny jsem hodně dlouho nedržel. Když se mi ale naskytla tato možnost, řekl jsem si, že to rovnou spojím do sebe. Cítil jsem, že když budu ve tmě bez jídla, očistí mě to ještě víc. Místo aby tělo strádalo, začne se za ty dva nebo tři dny samo napravovat a spravovat. Je to pro organismus hrozně moc prospěšné.

Proč to vyzkoušet na vlastní kůži

Ačkoliv je zkušenost nepřenositelná, každému, kdo nad tím přemýšlí, vzkazuji, ať si to rozhodně zkusí. Zjištění, že se tmy nemusíš bát, přichází během chvilky. Terapie tmou představuje super zkušenost do života, která se hodí opravdu každému. Moje nejlepší recenze je ta, že se sem v budoucnosti určitě rád minimálně ještě jednou podívám, protože se mi to moc líbilo.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

MOŽNOST POBYTU VE TMĚ MI PŘIPOMNĚL MŮJ TERAPEUT

Nahlédni s námi do světa hlubokého zklidnění prostřednictvím osobního příběhu jednoho z našich účastníků, který u nás strávil sedm nocí. Rozhodli jsme se sdílet jeho autentické dojmy bez jakýchkoliv příkras. Přečti si, co všechno mu tento čas přinesl, jak vnímal temnotu a proč podle něj máš vždycky na výběr.

Jak jsem po sedmi nocích vyšel do světla

Cejtím se velmi dobře. Bylo to silný, bylo to zajímavý, bylo to poznášející, zároveň i místama složitý, ale vlastně cejtím se být plně odpočatej a fakt zregenerovanej. Byl jsem sedm nocí. To znamená vlastně v úterý sedmýho jsem měl nástup a dneska vycházím. Dny utekly velmi rychle.

Zjistil jsem ale, že neumím počítat. Počítal jsem si totiž podle jídel a podle krmení, kolik mi ještě zbývá nocí. Spočítal jsem to špatně a včera jsem byl překvapenej, že už mně zbývá poslední noc. Myslel jsem, že mám ještě další noc k dobru, když mi donesli budík.

Myslim si, že takhle těch sedm dní stačí. Nicméně zvědavost ve mně zůstává. Říkám si, co se děje potom, třeba ten desátej den nebo měsíc, nebo když někdo zůstane nejdelší dobu nějakých šedesát dní. Co by se mně ještě honilo v hlavě a co ještě všechno by se dalo v nitru duše odemčít, otevřít a připomenout. Momentálně na to ale nejsu připravenej, abych si dal trošku delší čas. Pro mě zatím sedm nocí představuje ideální délku.

Nápad, který zrál čtyři roky

Ten nápad nebo myšlenka proběhla třeba už čtyři roky zpátky, kdy jsem se po tom tak koukal. Díval jsem se v okolí někde v Prostějově na chatky a říkal jsem si, že by to byla super dovolená. Pak jsem si ale říkal, že je to nějaká blbost a zahodil jsem to.

Chodím k jednomu terapeutovi, panu Mokrášovi do Brna, a ten mi tu myšlenku v lednu připomněl a nakopl zpátky. Po tom sezení jsem si řekl, že jsem to vlastně dřív chtěl vyzkoušet. Když jsem to vzal kolem a kolem, můj dosavadní život obsahoval spoustu špatných rozhodnutí a ještě horších činů. Tato situace mě vlastně přivedla k tomu, že jsem si mohl dovolit jít do chatky. Práce mě krásně skončila a došla, bydlení nemusím řešit a nemám rodinu. Měl jsem na to peníze, termíny krásně vyhovovaly, tak jsem to zaplatil. Čtrnáct dní jsem se rozhodoval, než jsem udělal ten krok.

Bezpečí v temnotě a odpovědi na otázky

Pobyt ve tmě mi dal spoustu odpovědí na moje otázky. Ukázal mi spoustu věcí v mým chování a ve vnímání mě samotnýho, který jsem dřív neviděl. Poodhalil mi i šílenosti. Zjistil jsem, že se nemusím bát tmy, protože jsem se tam cítil v bezpečí. Tma mě pojala a já jsem splynul s prostorem. Vnímal jsem to jako zvláštní, ale příjemný zážitek a cítil jsem se fakt neohroženě.

Pohodlí v chatce mi plně vyhovovalo. Podlahovka krásně topila a hřála, takže jsem se cítil komfortně. Ventilace fungovala a voda ze studny chutnala fakt dobře, vypil jsem jí hrozně moc. Všechno mi stačilo k tomu, abych měl čas na sebe a mohl přemýšlet nad věcma, co mě trápí i netrápí, co jsem dělal špatně a v čem se můžu zlepšit.

Čekal jsem, že depresí zažiju víc, ale potkala mě snad jenom jedna jediná chvilka, kdy jsem si říkal, co mám dělat. Vydržel jsem to a zaspal to. Terapie tmou mi ukázala, že jsem měl morálku překvapivě velmi dobrou. Neměl jsem potřebu jít si zkoušet rožnout. Věděl jsem, že sedmýho zalezu a čtrnáctýho vylezu. Pokořil jsem sám sebe, neposral jsem se z toho a zvládhl jsem to celek.

Nebojte se a pamatujte, že máte vždycky na výběr

Nebojte se toho, ale dejte tomu čas. Ten čas musí dozrát k tomu, abyste sem šli. Mějte však na paměti, že celou dobu máte vždycky na výběr. Nemusíte se bát, že vás tady zamčou nebo že už se nikdy neuvidíte s nikým. Strava i veškerý servis a komfort fungují na místě a provozovatelé mi vyšli ve všem maximálně vstříc.

Máte na výběr díky tomu, že si můžete kdykoliv rožnout, skončit nebo odjet. Nikdo vás tady držet nebude. Přesně tato myšlenka mně hodně pomohla v tom, abych to všechno zvládl a absolvoval.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Sílu tmy jinde nepoznáš

Hledáš způsob, jak v dnešní uspěchané době zpomalit, odhodit starosti a najít ztracený vnitřní klid? Někdy člověk prostě cítí, že s ním něco není v pořádku, necítí se dobře sám se sebou a potřebuje radikálnější změnu nebo únik z každodenního kolotoče.

Přečti si autentický příběh muže, který se rozhodl podpořit svou životní proměnu a vyrazil na místo, kde starosti a problémy zůstávají venku za dveřmi.

Moje první radikální řešení

O své úplně první terapii tmou jsem přemýšlel asi rok nebo rok a půl. Věděl jsem, že potřebuju něco udělat a změnit. Dost lidí mě sice od mého záměru zrazovalo, ale lidé mi předávali jen zprostředkované informace. Neměl jsem tehdy kontakt s nikým, kdo by si tím prošel osobně. Slyšel jsem jen báchorky od známých mých kamarádů, že lidé z takového místa neodcházejí normální.

Já jsem ale cítil, že to potřebuju zkusit. Buď to dám, nebo nedám. Poprvé jsem na takovém místě strávil čtyři dny a čtyři noci. Celý první den jsem úplně prospal a pak si to začalo nějak sedat.

Domů jsem odjížděl uvolněný a vyklidněný. Manželka sice říkala, že mi ten klid vydržel jen krátkou dobu, ale já si myslím, že jsem z toho čerpal zhruba půl roku. Pak se to začalo zase lámat, přišel stres a všechno se na mě začalo znovu hrnout. Naštěstí už ne v takové míře jako předtím.

Návrat bez očekávání

Po roce jsem se rozhodl pro návrat, ale tentokrát jsem šel do tmy bez jakéhokoliv očekávání. Nečekal jsem žádné rychlé závěry, změny nebo okamžité zázraky. Chtěl jsem pouze podpořit tu změnu, kterou jsem v sobě nastartoval rok zpátky. A to se podle mého stoprocentně povedlo.

Vyšel jsem ven a cítím se úplně v zenu. Druhý pobyt ve tmě dopadl úplně jinak než ten předchozí. Nabídl delší a intenzivnější zážitek a měl mnohem pozvolnější nájezd. Určitě mi pomohlo, že jsem už věděl, do čeho přesně jdu. Znovu jsem první noc a den prospal, ale pak se čas začal zázračně prodlužovat. Všechno se zpomalilo.

Když jsem stál venku na sluníčku a ještě se mi trochu houpal žaludek, hned jsem věděl, že se musím na chvíli vrátit do klidu. Dávám si teď raději nějaký čas, než sednu do auta, a cestou si naplánuju přestávku na dobrou kávu.

Krok stranou z vlastního života

Před svým prvním pobytem jsem měl plnou hlavu myšlenek. Pořád jsem přemýšlel, co tam budu celou dobu dělat, když budu sám, a jak sám se sebou vůbec vydržím. Paradoxně jsem si tam ale sám nepřipadal.

Získal jsem obrovský náhled na vlastní život. Člověk si najednou dovolí udělat ten důležitý krok stranou, dívá se z úplně neznámého úhlu a jenom pozoruje. Prošel jsem si v hlavě všechno, co bylo, co ve svém životě chci a co naopak nechci.

Pokud v sobě máš podobné dilema, mám pro tebe jednu radu. Kdo nechce, hledá důvody, a kdo chce, hledá způsoby, jak to udělat. Nemusíš hned odjíždět na celý týden. Bohatě stačí tři dny, což znamená jeden prodloužený víkend. Rozhodně to stojí za to. Tma v sobě ukrývá úplně jinou sílu, kterou nikde jinde nepoznáš.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pouštím se toho, co je venku

Zastavit se v dnešním uspěchaném světě a dopřát si čas jen pro sebe vyžaduje odvahu i jasné priority. Přinášíme ti autentický pohled člověka, který pravidelně opouští konvenční cyklus všedních dní, aby načerpal novou energii a ujasnil si důležité životní kroky. Přečti si, jak takový zážitek mění pohled na každodenní realitu a proč se k němu pravidelně vrací.

Moje vnitřní cesta na konci března

Cítím se skvěle, odpočatě a uvolněně. Takhle jednoduše bych to řekl, protože se prostě cítím velmi dobře. Teď to byl vlastně můj třetí týden ve tmě. Vždycky po dvou letech, takhle ke konci března, si zajdu na týden do tmy. Není to nic, čeho bych se bál, spíš v tom vidím velkou radost. Terapie tmou pro mě znamená úžasnou změnu zaběhnutého rytmu a konvenčního cyklu, který všichni nějakým způsobem žijeme. Vnímám to jako velmi užitečnou a přínosnou změnu. Z konvenčního pohledu se sice může jevit zvláštně, že si někdo vybere svoji dovolenou na to, aby strávil týden ve tmě, ale je to otázka priorit, jak chceme trávit svůj čas. Závislost to rozhodně není a být ani nemůže, protože závislosti nejsou přínosné.

Introspekce a hluboké věci, které přetrvají

Do tmy člověk chodí z vnitřních důvodů. Je to vnitřní, introspektivní cesta, takže o ní nepotřebuješ dopředu příliš hovořit s širokým okolím. Já sám to říkám jen lidem, kteří tomu porozumí. Pobyt ve tmě vnímám jako součást širší cesty a nějakého vývoje, který mění přístup k životu. Když se pak vracíš do běžných kolejí, ty nejintenzivnější přínosy pomalinku odeznívají a smyslová deprivace se srovná za pár dní. To důležité ale zůstává. V té tmě si můžeš uvědomit spoustu věcí. Pokud k tomu přistoupíš sebereflexivním způsobem, dlouhodobý přínos je trvalý. Ty hlubší věci přetrvávají a stávají se integrální součástí tvé cesty, ať už je jakákoliv. Tyhle věci si člověk musí prostě prožít.

Odlož obavy ještě před zhasnutím

Každá zkušenost je individuální, každý do ní vstupuje s něčím jiným a s jinými vzorci nebo karmou. Proto se nikdy neporovnávej se svým okolím, to je vhodný přístup k životu obecně. Na základě vlastních zkušeností ti mohu tento zážitek jedině doporučit. Pokud máš nějaké obavy, doporučuji ti je odložit nejpozději před tím, než si v chatičce zhasneš. Nesnaž se s sebou v mysli nosit příliš mnoho věcí zvenku a snaž se všeho pustit. Já sám mám před zhasnutím rituál, kdy si vědomě řeknu, že pouštím všechno, co je venku, i to, čeho se pouštíme neradi. Uvidíš, že ono to všechno půjde i bez nás a půjde to dobře. Pak se vrátíš, uslyšíš za krásného dne ptačí zpěv a budeš vědět, že svět je skvělý, stejně jako byla skvělá ta tma. Není žádný důvod se bát.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Neberte si s sebou moc věcí

Cítit se naprosto nabitý energií a stoprocentně vnímat přítomný okamžik je zážitek, který si z pobytu ve tmě odváží málokdo s takovou lehkostí. Rádi ti představujeme zkušenost muže, který se do naší chatky vydal prozkoumat své niterno. Na cestu se připravoval dlouho, ale samotná realizace přišla ve chvíli, kdy to dávalo největší smysl. Přečti si, jak prožíval dny v absolutním tichu a samotě, proč odjížděl s plnými taškami jídla a jaké ponaučení si odnáší pro svůj běžný život.

Vánoční dárek, který čekal dlouhé roky

O této zkušenosti jsem poprvé slyšel už v sedmnácti letech. Od té doby jsem po tom toužil a zajímal se o to, ale nikdy nenastal ten správný okamžik, kdy bych se pro to vědomě rozhodnul. Všechno se změnilo, až když jsem dostal poukaz k Vánocům od manželky. V tu chvíli jsem si řekl, že je to ono, že je to tady a teď si musím vybrat termín. Chtěl jsem to uskutečnit skoro co nejdřív. S odstupem času vidím, že všechno přišlo hezky plynule. Kdybych tam šel v sedmnácti letech, tak z toho nebenefituju tolik jako teď.

Původně jsem měl v plánu zůstat necelý týden, přesněji bez jednoho dne, protože jsem si sám vybral, že skončím o den dřív. Doslechl jsem se o tom jako o týdnu, tak jsem si řekl, že si to lajsnu rovnou. Diskutoval jsem to s AI, která mi sice říkala, že v případě nějakých úzkostných stavů je lepší dát si jen tři dny, ale mě nic takového nepotkalo. Věděl jsem už dopředu, že odejdu o den dřív, protože jsem chtěl prožít ještě jeden den sám pro sebe, aniž bych se musel vracet rovnou do běžného cyklu.

Když se čas zpomalí na maximum

Vyklidněný jsem se cítil asi už ve chvíli, kdy jsem přijel. První dva dny jsem asi prospal jako většina lidí. Tři dny pak utekly jako lusknutím prstu. Pak se to ale začalo postupně zpomalovat. Začaly mi přicházet zpátky povinnosti, co budu muset udělat, nebo že jsem na někoho zapomněl s nějakým projektem. Šlo o takové drobnosti, ale ten poslední den se čas hodně zpomalil. Bylo to docela dlouhé, protože už jsem měl očekávání, že budu vylézat.

Tyto myšlenky mě ale určitě nerušily. Udělal jsem to tak, že jsem si všechno zapsal na papírek, abych se k tomu mohl poté vrátit. Pak jsem to nějakým způsobem prodýchal a nechal jsem to jít. Neměl jsem ani pocit, že nemám kontakt se světem. Naopak jsem měl pocit, že svět je vlastně ve mně. Žádnou úzkou chvilku jsem nezažil. Hodně intenzivně jsem ale prožíval sny. Každou noc jsem prožil jeden nebo více snů a vždycky jsem si je pamatoval. Poslední noc jsem zjistil, že většina těch snů se doopravdy spojuje s nějakým hlubokým strachem, že z něj pravděpodobně pramení.

Domů vezu oříšky i mandarinky

Pokud se sem chystáš, neber si s sebou spoustu blbostí, protože je stejně nebudeš potřebovat. To je první věc, co mě napadla. Vzal jsem si spoustu oblečení a pár věcí na rozptýlení. Manželka mi připravila pytlíčky s oříškama, se vzkazama s tavnou pistolí, s nějakýma mačkátkama a koupila mi gumové prso. To jsem upřímně vůbec nevytáhl a vzkaz tavnou pistolí se mi přečíst vůbec nepovedlo. Jediné, co jsem celou dobu užíval, byla taková koule, kterou jsem si přehazoval do prstů.

Všechny mandarinky, oříšky i sýry, co jsem si nakoupil, vezu domů. Zjistil jsem, že jak jsem v klidu celý den, mám skoro nulový výdej energie a nepotřebuju ani tolik jíst. Udělal jsem si rituál, že jsem si dal k snídani müsli a pak jsem celý den žil z jídla, co jste mi donesli. To bylo mimochodem opravdu skvělé a vůbec jsem neměl potřebu masa, kterou necítím ani teď.

Co mi přinesla terapie tmou

Cítím se plný energie a úplně nabitý. Teď to budu ještě nějakou dobu pozorovat, co to ve mně vlastně způsobilo, ale řekl bych, že se cítím příjemně. Celkově si myslím, že dělám všechno správně a měl bych v tom jenom pokračovat. Není nic konkrétního, na co bych se chtěl teď zaměřit. V tomto okruhu duchovna už nějakou dobu zabředávám, točím se v něm a jen ho prozkoumávám víc do hloubky.

Každý má samozřejmě jiný důvod, proč do takové věci jde. Je to hodně individuální a záleží, jestli k tomu má člověk důvod, nebo jestli chce jen pozorovat sám sebe, své niterno a naučit se být chvíli v klidu sám se sebou v dnešní době rozptýlení. Za mě to byl skvělý pobyt ve tmě a moc jsem si ho užil.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Do tmy bych dal masážní křeslo

Pobyt ve tmě si mnoho lidí spojuje s velkými očekáváními, často pramenícími z vyprávění o vnitřních změnách či hlubokých vhledů. Když se však člověk skutečně ocitne v chatce bez světla, realita bývá mnohem prostší. Dnešní vyprávění není o velkých duchovních odhaleních, ale o upřímném popisu toho, jaké to skutečně je, vypnout telefon, ztratit pojem o čase a zkusit si na pár dní žít v úplném offline režimu.

Žádní bubáci, jen klid

Spousta z vás se tmy bojí, protože slyšela historky o bubácích, kteří mají v chatkách číhat. Rád bych tyto obavy vyvrátil – žádní bubáci tam nejsou. Naopak, pro mě byla celá zkušenost spíše o klidu a občasné nudě, se kterou se člověk musí vypořádat. Skvělým pomocníkem pro mě byla MP3 s audioknihami, kterou jsem od vás dostal, a díky které jsem čas ve tmě lépe zvládal.

Očekávání versus realita

Předem jsem si představoval, že uvnitř zažiju nějaký restart hlavy, jako kdybych zmáčkl vypínač. Ten se sice úplně nekonal a nedorazily ani halucinace, na které jsem byl zvědavý, ale přesto považuji tento offline detox za užitečný. Vypadnout na tři noci od internetu a být sám se sebou je zkrátka fajn zážitek.

Co mi zpříjemnilo pobyt

Musím opravdu vyzdvihnout jídlo, protože česneková polévka byla naprosto výborná. Velmi oceňuji, že myslíte na vegetariány, ačkoliv sám jím maso. Co mě také potěšilo, je podlahové topení v chatkách. Díky němu je uvnitř příjemné teploučko i v zimě a člověk nemusí mít strach, že by mu byla zima.

Pár nápadů na vylepšení

Když se mě ptáte, co by se dalo zlepšit, napadlo mě masážní křeslo. Protože je v chatce k dispozici jen postel nebo žíněnka, kdy člověk sedí na zemi opřený o zeď, masážní křeslo by z pobytu udělalo ještě větší wellness. O terapii tmou jsem věděl už několik let, ale až nyní nastal ten správný čas, kdy jsem ji vyzkoušel. Příště bych možná zkusil pobyt ve dvou, protože si myslím, že by to mohlo být zajímavější než být na to úplně sám.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

4 dny ve tmě

Zastavit se v dnešním uspěchaném světě vyžaduje odvahu, ale odměna bývá nevyčíslitelná. Často k nám lidé přicházejí ve stavu naprostého vyčerpání, kdy tělo i duše volají po restartu. Příběh, který ti dnes přiblížíme, zachycuje proměnu muže, jenž se rozhodl pro radikální klid a ticho. I když u nás strávil jen několik dní, odcházel s úplně jiným nastavením mysli a pocitem vnitřní síly, který mu dříve chyběl. Tato zkušenost ukazuje, jak hluboce nás může ovlivnit terapie tmou, pokud se jí dokážeme otevřít a nechat věci volně plynout.

Cesta za klidem začala u vlaku

Přišel jsem sem jako hodně zdevastovaný člověk, a to jak duševně, tak i fyzicky. O tom, že existuje nějaký pobyt ve tmě, jsem přemýšlel minimálně rok, ale pořád jsem přesně nevěděl, kde se nacházíte. Pak jsem kolem Vánoc viděl podcast, ve kterém Petr Vachler mluvil o svém filmu Tajemství a smysl života a zmiňoval, že u vás strávil snad jedenáct dní. To, jak vše popisoval, mě nakoplo natolik, že jsem si řekl, že to určitě stojí za to zkusit taky. Moje cesta začala hodinovou procházkou z Bykáně od vlaku. I když mi tehdy vůbec nepřálo počasí, pršelo a sněžilo, tak jsem se krásně prošel a vnitřně se připravil na to, co přijde.

První kroky v absolutním tichu

V sobotu, než jsem si definitivně zhasnul, jsem si musel celý prostor pečlivě nakrokovat. Chtěl jsem přesně vědět, kde co je, abych se později orientoval i bez zraku. Ze začátku mi asi první hodinu nebo dvě slzely oči, jak si zvykaly na to, že nic nevidí. Moje terapie tmou trvala nakonec čtyři dny, od soboty do středy. Rozhodně bych chtěl víc, aspoň sedm dní, ale začal jsem to řešit v pondělí a už v sobotu jsem nastupoval, takže delší termín nebyl možný. I za ty čtyři dny jsem ale velice rád, protože vím, že to, co se ve mně otevřelo, je potřeba ještě dokončit.

Jídlo jako úplně jiný zážitek

Fascinovalo mě, jak se mi během těch pár dní změnil přístup k jídlu. Když ho člověk nevidí, je schopen ho vnímat hlavně jazykem a případně nosem. Je to úplně jiný vztah a hlubší prožitek. Dokonce jsem tam měl i jídla, která bych normálně asi ani nemusel jíst. Pamatuji si na moment, kdy jsem dal do pusy angrešt. Ta chuť prostě převládla a byla neuvěřitelně intenzivní. Teď si říkám, že pokud to nebude trapné, tak si v běžném životě u jídla občas zavřu oči. Ten vjem je bez zapojení zraku prostě neporovnatelný.

Když tělo i mysl začnou regenerovat

Měl jsem ze začátku jedinou obavu, a to jestli sám se sebou vydržím a jak zvládnu své negativní myšlenky. Postupně jsem se ale naučil, že když přijde nějaká hodně negativní myšlenka, prostě ji pustím pryč a dál se jí nezabývám. Učím se to, že když něco nemůžu ovlivnit, tak to nechám plynout. Překvapilo mě také, jak rychle se dokáže regenerovat tělo, když na to má čas. Do tmy jsem vstupoval s bolestí zad, a navíc jsem si hned po první horké polévce spálil patro. Ta snaha o samoléčení těla tu funguje možná rychleji než v běžném životě. Od pondělí už jsem se zády problém neměl a ráno jsem necítil ani to spálené patro.

Návrat do reality s novou energií

Dnes, když jsem vyšel ven a slyšel jsem zpívat ptáčky, tak mě to úplně nabilo energií. Cítím se jako znovuzrozený. Teď mi v hlavě běží, jak to všechno skloubit dohromady a jestli si dát nějaký odstup, nebo do toho jít po hlavě v rámci několika následujících týdnů. Můj pobyt ve tmě splnil mých očekávání. Kdyby byl delší, asi bych si těch věcí pořešil historicky víc, ale i tak jsem určitě spokojený. Každému, kdo se sem chystá, doporučuji i tu úvodní procházku přírodou, protože ta člověka na celý proces skvěle naladí.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Nikdo nestojí s kalašnikovem u dveří

Často nás zajímá, co se odehrává v mysli člověka, který se rozhodne na několik dní úplně odpojit od okolního světa. Proto ti přinášíme autentický pohled jedné z našich účastnic, která se rozhodla sdílet své pocity z doby, kdy vyměnila každodenní shon za naprosté ticho a klid. Možná i ty v sobě nosíš podobnou touhu po zastavení a hledáš odpovědi na otázky, které v běžném ruchu zanikají. Přečti si její příběh o tom, jak probíhal její pobyt ve tmě, co jí tato zkušenost dala a proč se nakonec nebylo čeho bát.

Dlouho odkládané přání pod stromečkem

O tom, že tato metoda existuje, jsem věděla už pár let. Vždycky mi to přišlo jako něco, co nutně potřebuji. Chtěla jsem se prostě někam zavřít, být úplně sama, bez lidí a bez jakýchkoliv distrakcí. Často jsem o tom mluvila, až jsem nakonec dostala terapie tmou k Vánocům jako dárek od svého muže. Moje okolí už tak nějak ví, že medituji, takže jim to nepřišlo úplně divné. Spíš se mě lidé ptali, jestli to tam vůbec vydržím. Někteří mi radili, ať si s sebou vezmu různé věci na zabavení, ale já jsem jim říkala, že se tam nejdu bavit, ale jdu prostě do tmy.

Když strach vystřídá sametové nic

Před nástupem jsem v sobě měla určitý vnitřní strach. Nezkoumala jsem dopředu žádné detaily, kolik to stojí nebo kde se to přesně dělá, prostě jsem věděla, že to existuje. Nečetla jsem si žádné webovky a nebyla jsem si jistá, co tam na mě může vybafnout. Ale jakmile jsem se tam zavřela, veškeré obavy skončily. Naopak, ta tma na mě začala působit jako jedno velké objetí. Bylo to hrozně příjemné a bezpečné. Představy člověka v šeru jsou totiž daleko divočejší než v úplné tmě. Tady je to jen takové sametové nic. Dokonce mi ta chatka v té černočerné tmě přišla opticky mnohem větší, než když se v ní svítilo.

Jak chutná zen a jídlo po lžičkách

Všechno se dalo v pohodě zvládnout. Po pár průchodech místností jsem si prostor naměřila a pak už jsem věděla dost přesně, co mám dělat. Chodila jsem hodně opatrně a rukou si zakrývala hlavu, abych se do něčeho nepraštila. Někdy jsem si nechávala otevřené dveře z předsíně, aby tam proudil vzduch, tak jsem se raději jistila hmatem. Ani najíst se nebyl problém, protože jsem všechno jedla lžící. Zajímavé bylo sledovat mé chutě. První večer jsem z nudy snědla spoustu věcí, i ty vlastní, co jsem si přivezla. Postupně mě to ale úplně opouštělo. Přišel takový zen, kdy jsem už ani nepotřebovala dojídat celé porce a stačilo mi být jen do polosyta.

Hodně spánku a moudrost Čtyř dohod

Většinu času jsem buď prospala, nebo meditovala. Protože mi to moc nejde vsedě, meditovala jsem hlavně v leže. Kvůli tomu jsem sice byla ke konci trochu ztuhlá a musela jsem se nutit do cvičení, ale vnitřně mi bylo skvěle. Měla jsem tam sice přehrávač, ale vůbec jsem nepochopila, jak se na něm přeskakují skladby. Takže jsem tam zůstala se Čtyřmi dohodami, které sice znám, ale v té izolaci ve mně zarezonovaly mnohem víc než kdy dřív. Vlastně jsem za to byla nakonec ráda, odnesla jsem si z toho opravdu hodně.

Odvaha jako cesta k vnitřnímu klidu

Tři dny mi bohatě stačily, ale úplně jsem si dokázala představit, že tam zůstanu i déle. Pokud o tom uvažuješ, buď odvážný a zkus ten strach, co máš, prostě překonat. Lidé, co někde nebyli, hrozně rádi mluví o věcech, které nezažili. Budou ti třeba vyprávět, jak tam budeš zažívat nějaké démony, ale tomu nevěř. Nikdo tam nestojí s kalašnikovem u dveří. V nejhorším případě můžeš z chatky kdykoliv vylézt, o nic nejde. Takže pokud pobyt ve tmě zvažuješ, prostě do toho jdi.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

V noci jsem si mohla zamknout

Možná už nějakou dobu uvažuješ o tom, že bys potřebovala úplně vypnout, ale stále čekáš na ten správný impulz. Někdy to trvá i několik let, než se člověk odhodlá udělat ten krok do neznáma a vyzkoušet něco tak intenzivního, jako je zastavení se v tichu. Přečti si příběh jedné z našich účastnic, která se rozhodla naskočit do procesu sebepoznání v momentě, kdy cítila, že už jí běžné metody zklidnění nestačí. Její cesta ukazuje, že terapie tmou může být přesně tím, co hledáš, když se cítíš pod tlakem okolního světa a potřebuješ znovu najít cestu k sobě.

Od obdivu k vlastnímu rozhodnutí

O této možnosti jsem poprvý slyšela už nějaký ten rok zpátky. Tenkrát se mi to hrozně líbilo a obdivovala jsem lidi, kteří do toho šli, ale v tu dobu mi to nedávalo smysl v tom, že jsem věděla, že bych to nezvládla. Změna přišla až před pár týdny, možná tři týdny zpátky, kdy jsem v jednom podcastu slyšela mluvit nějakou paní, která pobyt ve tmě podstoupila. Mně to tam v tu ránu úplně secvaklo a říkala jsem si, že je to přesně to, co teď potřebuju. Našla jsem si vás a hned jsem vyrazila.

Potřeba zastavit každodenní přežívání

Byla jsem totiž vlastně úplně přehlcená. Celkově se toho na mě ze všech stran hodně hrnulo a já cítila, že potřebuju někam zklidnit hlavu a bejt sama se sebou. V běžném životě, jak toho bylo hodně, tak jsem jenom přežívala ze dne na den. Sice jsem průběžně zkoušela meditace nebo dělám jógu, snažím se o všechny tyhle věci, ale nebylo to dostačující. Potřebovala jsem se zklidnit a trošku sjednotit myšlenky. Pět nebo deset minut klidu mi v poslední době vůbec nestačilo, bylo to prostě málo.

Strach z vlastních snů a pocit bezpečí

Měla jsem předem i určité obavy a strach. Zaprvý mám hodně živý sny a vím, že mívám i noční můry. Sice je to teď v některých obdobích lepší, ale i tak jsem si říkala, jestli to vůbec zvládnu. Jenže v té chatce je to pak úplně jiný, tam hlava funguje najednou úplně jinak. Sny jsem sice živý měla, ale byly to příjemné sny. Neměla jsem tam vůbec z ničeho strach. Prostě jsem věděla, že tady jsem teď v bezpečí, mám tu svůj klid a na to se můžu soustředit. To bezpečí je určitě plusový bod, který tomu zážitku hodně přidá.

Tři noci pro svobodu v hlavě

Původně jsem chtěla jet na týden, ale zároveň jsem cítila, že potřebuju nejbližší možný termín. Jsem ten typ člověka, který když se pro něco rozhodne, tak to potřebuje hned, ideálně další den. Nejbližší volné termíny byly na pár dní, tak jsem zvolila tři noci. Vlastně jsem teď ráda, že to bylo takto krátké. Možná nejsem ve fázi, kdy bych vydržela týden, ale těžko říct. Každopádně mi to rozhodně splnilo to, že jsem se dokázala zklidnit a srovnat si myšlenky. Dokázala jsem být i úplně bez myšlenek, což pro mě bylo hrozně důležitý. Teď se cítím volnější a nejsem tolik vázaná jen na ty svoje myšlenky.

Vzkaz pro ty co o tom uvažují

Pokud bych měla dát nějaký vzkaz lidem, tak bych se toho určitě nebála. Jestli je někdo zvyklý trávit čas dvacet čtyři sedm mezi lidmi a není zvyklý být sám se sebou, tak je fajn na tom trošku potrénovat a nejít hned do extrému. Na druhou stranu, pokud někdo ten extrém potřebuje, aby se to naučil, tak proč ne. Furt je to dobrovolný, člověk může odejít, kdy chce, nebo si může rozsvítit. Ale pokud umíš trávit čas sám se sebou a dokážeš si i na chvíli sednout a být v klidu, tak je pro tebe terapie tmou úplně super věc na zklidnění. Je to super zážitek.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Rezervace