V noci jsem si mohla zamknout

Možná už nějakou dobu uvažuješ o tom, že bys potřebovala úplně vypnout, ale stále čekáš na ten správný impulz. Někdy to trvá i několik let, než se člověk odhodlá udělat ten krok do neznáma a vyzkoušet něco tak intenzivního, jako je zastavení se v tichu. Přečti si příběh jedné z našich účastnic, která se rozhodla naskočit do procesu sebepoznání v momentě, kdy cítila, že už jí běžné metody zklidnění nestačí. Její cesta ukazuje, že terapie tmou může být přesně tím, co hledáš, když se cítíš pod tlakem okolního světa a potřebuješ znovu najít cestu k sobě.

Od obdivu k vlastnímu rozhodnutí

O této možnosti jsem poprvý slyšela už nějaký ten rok zpátky. Tenkrát se mi to hrozně líbilo a obdivovala jsem lidi, kteří do toho šli, ale v tu dobu mi to nedávalo smysl v tom, že jsem věděla, že bych to nezvládla. Změna přišla až před pár týdny, možná tři týdny zpátky, kdy jsem v jednom podcastu slyšela mluvit nějakou paní, která pobyt ve tmě podstoupila. Mně to tam v tu ránu úplně secvaklo a říkala jsem si, že je to přesně to, co teď potřebuju. Našla jsem si vás a hned jsem vyrazila.

Potřeba zastavit každodenní přežívání

Byla jsem totiž vlastně úplně přehlcená. Celkově se toho na mě ze všech stran hodně hrnulo a já cítila, že potřebuju někam zklidnit hlavu a bejt sama se sebou. V běžném životě, jak toho bylo hodně, tak jsem jenom přežívala ze dne na den. Sice jsem průběžně zkoušela meditace nebo dělám jógu, snažím se o všechny tyhle věci, ale nebylo to dostačující. Potřebovala jsem se zklidnit a trošku sjednotit myšlenky. Pět nebo deset minut klidu mi v poslední době vůbec nestačilo, bylo to prostě málo.

Strach z vlastních snů a pocit bezpečí

Měla jsem předem i určité obavy a strach. Zaprvý mám hodně živý sny a vím, že mívám i noční můry. Sice je to teď v některých obdobích lepší, ale i tak jsem si říkala, jestli to vůbec zvládnu. Jenže v té chatce je to pak úplně jiný, tam hlava funguje najednou úplně jinak. Sny jsem sice živý měla, ale byly to příjemné sny. Neměla jsem tam vůbec z ničeho strach. Prostě jsem věděla, že tady jsem teď v bezpečí, mám tu svůj klid a na to se můžu soustředit. To bezpečí je určitě plusový bod, který tomu zážitku hodně přidá.

Tři noci pro svobodu v hlavě

Původně jsem chtěla jet na týden, ale zároveň jsem cítila, že potřebuju nejbližší možný termín. Jsem ten typ člověka, který když se pro něco rozhodne, tak to potřebuje hned, ideálně další den. Nejbližší volné termíny byly na pár dní, tak jsem zvolila tři noci. Vlastně jsem teď ráda, že to bylo takto krátké. Možná nejsem ve fázi, kdy bych vydržela týden, ale těžko říct. Každopádně mi to rozhodně splnilo to, že jsem se dokázala zklidnit a srovnat si myšlenky. Dokázala jsem být i úplně bez myšlenek, což pro mě bylo hrozně důležitý. Teď se cítím volnější a nejsem tolik vázaná jen na ty svoje myšlenky.

Vzkaz pro ty co o tom uvažují

Pokud bych měla dát nějaký vzkaz lidem, tak bych se toho určitě nebála. Jestli je někdo zvyklý trávit čas dvacet čtyři sedm mezi lidmi a není zvyklý být sám se sebou, tak je fajn na tom trošku potrénovat a nejít hned do extrému. Na druhou stranu, pokud někdo ten extrém potřebuje, aby se to naučil, tak proč ne. Furt je to dobrovolný, člověk může odejít, kdy chce, nebo si může rozsvítit. Ale pokud umíš trávit čas sám se sebou a dokážeš si i na chvíli sednout a být v klidu, tak je pro tebe terapie tmou úplně super věc na zklidnění. Je to super zážitek.