608 08 33 33

Pobyt ve tmě: cítila jsem, že jsem jen láska

Čtyři roky na mateřské a pak konečně čas jen pro sebe. Tentokrát vám přinášíme zkušenost maminky, která do tmy chtěla odjakživa a pobyt ve tmě nakonec dostala od manžela jako dárek od Ježíška. Z tmy se jí pak vůbec nechtělo. Co ve tmě viděla, proč si při cvičení najednou uvědomovala každý sval a jak dospěla k pocitu, že je jen láska?

Z tmy se mi vůbec nechtělo

Cítím se super, odpočatě, a musím uznat, že se mi z tmy vůbec nechtělo. Bylo mi tam strašně příjemně a cítila jsem se bezpečně.

Mám pocit, že jsem posledních zhruba dva roky hodně zpomalila. Předtím jsem žila hodně rychle, ale teď se snažím řešit sama sebe, a tak poslední dobou zpomaluju.

Pobyt ve tmě jako dárek od Ježíška

Do tmy jsem chtěla jít vždycky a nakonec jsem ji dostala jako dárek od Ježíška, vlastně tedy od manžela. Chtěla jsem to vyzkoušet. Hlavně jsem si ale říkala, že na sebe nemám vůbec čas, a tady ho mít budu.

Doma chci kolikrát meditovat nebo mít chvilku pro sebe, jenže tam je spousta věcí, které musím udělat. Pořád si říkám, tady je špinavý hrnec a tak podobně. Tady jsem ten čas pro sebe opravdu měla a mohla jsem se věnovat sama sobě, což bylo úplně super.

Kousek tmy si vezmu domů

Víc času pro sebe si dávat určitě budu. Říkala jsem si, že si kousek tmy vezmu domů. Že to, co prožívám tady, můžu prožívat i doma. Nemusí to zůstat jenom tady. To, co jsem se tu naučila nebo vyzkoušela, můžu potom praktikovat i doma.

Nuda? Viděla jsem polární záři

Nudila jsem se? Vůbec. Musím ale uznat, že první den, možná i déle, jsem prospala. Asi to bylo manko, které jsem si nesla za čtyři roky mateřství. Hodně jsem spala, ale pak to bylo strašně příjemné.

Můj mozek mi možná promítal nějaké věci, protože tam nebyla úplně pořád jen tma. Měla jsem pocit, jako bych viděla polární záři nebo nějaké části vesmíru. Rozhodně jsem se tam nenudila.

Při cvičení jsem cítila každý sval

Cvičila jsem, protože mám v háji záda, a bylo to super. Když cvičím doma, pořád přemýšlím nad dalšími věcmi. Tady jsem si při cvičení dokázala uvědomovat svoje tělo, každý sval, který zrovna cvičím. To bylo strašně příjemné.

Doma se na to asi nedokážu tolik soustředit. Ve tmě mi nezbývá nic jiného, takže jsem se víc uvolnila a víc se soustředila sama na sebe.

Sprcha, jídlo a čas o čtyři hodiny napřed

Praktické věci byly úplně v pohodě. Dostala jsem radu, ať si všechno vyzkouším ještě za světla. Když jsem si to za světla vyzkoušela, měla jsem všechno ošahané a pak už to bylo úplně v klidu. Pořád jsem věděla, kudy mám jít.

Myslím, že jsem pořád tak nějak tušila, kolik je hodin, jen jsem asi žila o čtyři hodiny dopředu. Říkala jsem si, že už mi musíte přinést jídlo, že už musí být tak osm večer, a přitom byly možná teprve čtyři nebo tři hodiny. Spala jsem určitě i přes den, ale kdy je noc a kdy den, jsem asi tušila. Kdybych tu byla týden, bylo by to asi jiné.

Že bych se úplně ztratila v čase, by mi nevadilo. Myslím si, že naopak, je to jako osvobozující. Bylo příjemné, že čas tak nějak plynul a já nevěděla, kolik přesně je.

Terapie tmou: nezblázníš se, najdeš sám sebe

Těm, kdo se tmy obávají, bych řekla, ať se toho určitě nebojí. Strašně moc známých mi říkalo, že by se tam během prvních dvou hodin zbláznili, a to mi přijde prostě blbost. Člověk se určitě pořádně vyspí, což je v dnešní době taky docela plus. A potom je tam sám se sebou a tak nějak objevuje sám sebe. Nevidím na tom nic špatného. Naopak, najde sám sebe. Já jsem tam našla víc věcí.

Nejdřív jsem byla tma, pak jen láska

Ještě jednu takovou trochu ztřeštěnou věc. Jednou, když jsem se pořádně vyspala a měla jsem čas přemýšlet, jsem najednou měla pocit, že jsem tma. Že jsem součástí tmy a nejsem nic, jenom ta tma. Nebylo to nepříjemné, ale nebyla jsem s tím spokojená.

A pak jako bych ze sebe sundala nějaký balast a měla jsem pocit, že jsem jenom láska. Že jsem láska, kterou cítím a prožívám, že všude okolo mě je láska a já jsem její součástí. Takový pocit jsem si z toho odnesla a bylo to hrozně příjemné.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě podruhé: konečně nic nemusím

Do tmy se lidé často vracejí. Tentokrát vám přinášíme zkušenost ženy, která přijela na pobyt ve tmě podruhé, čtyři roky po svém prvním týdenním pobytu. Co ji přivedlo zpátky? Úleva od nároků, které na nás každý den útočí ze všech stran, a pocit, že všechno je tak, jak má být.

Těšila jsem se na vnitřní klid

Je to prima. Strašně jsem se těšila, až si zase odpočinu a vrátím se ke svému vnitřnímu klidu. To prostě zbožňuju. Udržet si ho v běžném životě je mnohem náročnější, protože tam na člověka působí všechny ty nároky okolí.

Podruhé ve tmě a pocit je stejný

Nebyla to moje první tma, byla to druhá. Poprvé jsem tu byla na týden, teď na kratší dobu. Ten pocit je ale totožný. Nejdřív odlétnou myšlenky, které na člověka pořád odevšad útočí. Pak odlétne takové to „měl bych“. A pak přijde pocit, že všechno je v pořádku, všechno je, jak má být, a takhle prostě můžeš existovat. Je to super.

Mojí největší výzvou je uchovat si to v každodenním životě, v práci i doma. Klid znám i odtamtud, ale tady je umocněný. Když člověk cítí hluboký klid, tady si sáhne ještě hlouběji, pokud se dá hloubka ještě prohloubit.

Tady opravdu nic nemusím

Obrovským přínosem je, že tohle prostředí je úplně beznárokové a člověk tu opravdu nic nemusí. Pokud si to tedy připustí, a to je dnes těžké. Už když pracujeme, je tu automatický nárok, že dokončíme nějaký úkol. Dojdu nakoupit, to je nárok. Postarám se o děti, to je nárok. Těch nároků je dost. Tady udělám jen ty základní věci: umyju se, vyčistím si zuby, najím se. Jinak ale nemusím řešit vůbec nic kolem sebe.

Mám ráda svůj život a po tmě ho vnímám hlouběji

Neutíkám sem před světem. Mám ráda svůj život i svět kolem, mám ráda lidi, činnosti, které dělám, svou práci i svoje čtyři kočky a ráda se o to všechno starám. Jde mi o ten nosný pocit. Uvědomit si ho v takové hloubce je skvělé a pak si porovnat, jak to vypadá v běžném fungování.

Vnímám ještě jeden přínos. Když tu smysly nejsou tolik zatížené, dokážu potom líp vnímat svoje kočky i lidi kolem sebe. S lidmi se víc rozpovídám a jdeme do větší hloubky. Neumím si představit, že bych téhle hloubky dosáhla jen v běžném životě.

Jak člověk jako já dokáže jenom být?

Před prvním pobytem jsem se trochu bála. V běžném životě jsem orientovaná na výkon, pořád něco dělám a něco střídám. Říkala jsem si, jak člověk jako já dokáže jenom být. Snažím se o to i při běžných činnostech, třeba když plavu, jenom dýchám a soustředím se na tělo. Ale je to jiné. Tady jsem si uvědomila, jakou hodnotu to má, když člověk může opravdu jenom být. Bez spěchu a bez toho, co bude za chvíli.

Od prvního pobytu jsem věděla, že půjdu znovu

Poprvé jsem tu byla před čtyřmi roky a od té doby jsem věděla, že půjdu znovu. Byla to jen otázka správného načasování. Šla bych klidně i potřetí. Chce to ale čas, aby si člověk v běžném životě srovnal, co tu načerpal, a zkusil tím prohloubit své obyčejné činnosti.

Tady nejsou žádní bubáci

Těm, kdo se tmy bojí, bych řekla, že poznávat sám sebe a trošku se posouvat není nic, čeho by se měl člověk bát. Okolnosti tady nejsou děsivější než venku. To, že některé věci nevidím, znamená, že na ně ani nemusím myslet, a je to klidnější. Tady se opravdu není čeho bát. Nejsou tu žádná strašidla, žádní bubáci. Jsou tu jen lidé, kteří vás podporují a postarají se o vás. To je všechno. Je to prima zkušenost.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

O tmě mi řekl kolega

Představujeme ti příběh muže, který se rozhodl na vlastní kůži vyzkoušet, co s člověkem udělá absolutní tma. Když k nám přijel, měl v sobě spoustu otázek a hlavu plnou nedořešených věcí. Možná právě prožíváš něco podobného a přemýšlíš, jestli by ti taková zkušenost mohla pomoci najít ztracený klid a sílu. Přečti si, jak tuto intenzivní zkušenost vnímal on sám a co mu přinesl návrat zpět na denní světlo.

Jak to celé začalo

O této možnosti jsem slyšel už pár let zpátky. Už tehdy mě to nějak zaujalo, ale nějak jsem nad tím tenkrát hlouběji nepřemýšlel. Říkal jsem si sice, že bych si to možná někdy zkusil, ale nechal jsem to být. Až poslední dobou se to změnilo. Bavil jsem se s kolegou v práci a nějak na to padla řeč. V tu chvíli jsem nad tím začal opravdu přemýšlet s tím, že bych do toho šel. Netrvalo moc dlouho a řekl jsem si, že to chci zkusit. Ten kolega sám ve tmě nebyl, spíš mi dal nějaký podnět k tomu, abych se rozhoupal. Vyprávěl mi totiž, že nějaký jeho známý nebo kamarád pobyt ve tmě absolvoval a sdílel své zkušenosti. Tak jsem si řekl, že by to nemuselo být špatné.

Hledání klidu a hluboká regenerace

Asi jsem měl plnou hlavu nějakých nedořešených věcí a hledal jsem nějaký klid. Potřeboval jsem klid od všeho, abych si nějak srovnal myšlenky. Toužil jsem také po regeneraci, kterou jsem teď po skončení opravdu silně pocítil. Byla to celkově hluboká, hluboká regenerace, a to jak fyzická, tak psychická a emocionální. Zkrátka jsem si od všeho odpočinul. Nakonec jsem tam strávil tři noci, což jsou vlastně nějaké dva a půl dne.

Strach vystřídalo probuzení

Jediná věc, čeho jsem se předem bál, bylo to, že se budu bát. Když jsem to zaplatil a blížilo se to, měl jsem fakt hodně nahnáno. Říkal jsem si, už aby to bylo, a bál jsem se hodně. Běhaly mi myšlenky až moc. Ale abych pravdu řekl, ve chvíli, kdy jsem do té tmy vstoupil, tak ten strach ze mě nějak opadl. Řekl jsem si prostě, že to zvládnu, a strach už tam v podstatě nebyl. Myšlenek najednou nebylo tolik, celé to nějak opadlo. Přímo v té tmě jsem ty pocity ještě úplně neměl, ale přišlo to spíš po probuzení. Bylo to takové probuzení z té tmy.

Co mi přinesl návrat na světlo

Když jsem vyšel na světlo, cítil jsem se asi plný lásky. Začal jsem si říkat, že bych chtěl nějak šířit dál a dávat světu asi lásku. Přesně takové pocity jsem měl. Na základě toho všeho doporučuji lidem, aby si to minimálně zkusili. Asi není čeho se bát. Možná je to případ od případu, ale já sám jsem měl těch strachů předtím fakt hodně. Byly to až takové nechápavé strachy, které jsem sám ani nechápal. Teď už vím, že bych se toho podruhé vůbec nebál.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Rozhodoval jsem se den

Zajímá tě, co všechno se odehrává v mysli člověka, který se na celý týden rozhodne dobrovolně odejít od veškerého ruchu moderní civilizace? Dnešní příběh nabízí upřímný vhled do prožitků někoho, kdo se rozhodl vyzkoušet terapii tmou a hledal prostor, kde by mohl na chvíli úplně zastavit čas. Často slýcháme otázky, zda je takový zážitek vůbec bezpečný nebo co přesně lidé v naprosté tmě prožívají. Místo domněnek jsme se proto zeptali přímo účastníka, který nedávno absolvoval svůj první pobyt ve tmě.

První kroky do tmy a hledání klidu

Když jsem poprvé ráno procitl do tmy, vnímal jsem úplně jiný druh klidu než po běžném ránu. Vlastně je to zajímavé, něco nového. Oči si musely zvyknout na světlo, nebo spíše na jeho absenci. Během deseti či dvaceti minut se hlava i oči adaptovaly a následovalo pocitové uvolnění bez jakéhokoliv stresu. Nikdy dříve jsem nic podobného neprožil. Celý ten týden pro mě představoval příležitost dát si pauzu od telefonů, internetu a běžného kontaktu s lidmi i okolím. Necítil jsem potřebu něco přehánět, prostě jsem jen cítil, že tohle je věc, kterou si chci v té tmě užít.

Očekávání a realita pobytu

Do tmy jsem nevstupoval s žádnými konkrétními plány ani očekáváními. Chtěl jsem prostě nechat věci volně plynout a vnímat to, co přijde v danou chvíli. Nechtěl jsem dopředu vědět, co budu prožívat nebo jak se budu cítit. Terapie tmou mi nakonec splnila to hlavní, po čem jsem toužil – možnost se v tichu a klidu potkat sám se sebou. Měl jsem konečně dostatek času popřemýšlet o různých věcech a vracet se k nim. Bylo to přesně takové, jaké to mělo být.

Strach a pocit bezpečí

Často se mě lidé ptají, zda jsem se nebál. Kdyby se někdo bál samotné tmy, chápu to, protože ani já jsem zpočátku nevěděl, jak budu reagovat. Říkal jsem si, zda mi po čase nebude tma vadit. Hrozně rychle jsem si však zvykl a vnímal jsem to spíše jako takovou bublinu kolem sebe. Žádnou krizi, stýskání nebo chmury jsem nezažil. Pobyt ve tmě na mě působil jako bezpečné místo. Navíc jsem věděl, že kdykoliv mohu otevřít dveře nebo rozsvítit. Celkově tento zážitek nepůsobil nijak nebezpečně. Pokud o něčem podobném uvažuješ, doporučuji zamyslet se hlavně nad tím, čeho přesně se obáváš.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Bojovala jsem s hlavou

Rozhodli jsme se s tebou sdílet další jedinečný příběh, který tě možná inspiruje k vlastní cestě do hloubky sebe sama. Každý, kdo k nám přijíždí, prožívá něco úplně jiného a přiváží si svůj vlastní životní příběh. Dnes se podíváme na zkušenosti odvážné ženy, která se do absolutní tmy ponořila už podruhé. Přišla si pro klid, ale nakonec musela svést velký vnitřní boj. Přečti si, jak její zážitek probíhal a co všechno jí tato intenzivní zkušenost přinesla.

Moje druhá tma a strach z pěti dní

Ve tmě jsem byla podruhý. Vloni jsem si to vyzkoušela poprvý a byla jsem z toho hodně nadšená. Dlouho ve mně držela euforie, byla jsem vyklidněná a prostě mi bylo skvěle. Vzpomínala jsem na to, že mi tam bylo výborně celou dobu, a tak jsem si to chtěla zopakovat. Říkala jsem si, že do roka nastane ten správnej čas. Sedm dní mi přišlo moc dlouhých kvůli mamince, o kterou dlouhodobě pečuju, tak jsem to zkusila na pět dní a vyšlo to. Čím víc se to ale blížilo, tím víc jsem začínala mít respekt a strach. Sama před sebou jsem nejdřív machrovala, jak už vím, do čeho jdu. Věděla jsem, co si sbalit, kam si pod postel srovnat věci, abych do nich nekopla, a co od toho čekat. Jenže ona to nakonec taková pohoda vůbec nebyla.

Boj s vlastní hlavou v pražském shonu

Žiju v Praze skoro v centru na Evropské, takže zažívám masakr z práce, z mobilu a ze všeho kolem. Jako vysoce citlivej člověk jsem nutně potřebovala vypnout, zpomalit hlavu a odpočinout si. Při zhasnutí sice přišla strašně veliká úleva, protože moje oči i mysl to už potřebovaly, ale nějak jsem zapomněla, že budu muset bojovat sama se sebou. Moje hlava mi totiž pořád posílala útržky myšlenek a náčrty situací, které vůbec nemusely nastat, nebo věci z minulosti. Říkala jsem si, proč ta hlava blbne, když zrovna z těhle věcí žádné trauma nemám. Byla jsem zvyklá hlavě na všechno naskakovat, rýpat se v tom a analyzovat. První dvě noci byly opravdu náročné, i když chvílemi se hlava vyprázdnila a bylo to super. Tyto těžké chvíle jsem musela nějak zahánět a uklidnilo se to přesně v polovině, před třetí nocí.

Setkání s démony a klid v duši

V sobotu a v neděli už byly dny super, i když se pak objevili moji démoni a všechno se se mnou houpalo, což bylo až magické. Objevovaly se tam zajímavé věci, které se těžko popisují. Snažila jsem se s nimi občas komunikovat, mluvila jsem se svou duší i s Bohem. Spíš jsem mluvila já, ale bylo to fajn. Když se rozednilo, bylo to barevné. Než slunce vysvitlo, byla tma uvnitř čím dál černější a černobílá, ale pak se všechno rozzářilo. V duši mi zůstal klid a přišla veliká úleva. Určitě to stálo za to.

Člověk neuteče sám před sebou

Tento pobyt ve tmě byl úplně jiný než ten předchozí, kdy jsem prožívala jen wow efekt a euforii. Tady jsem si musela ten klid vybojovat. Myslela jsem si, že to bude jednodušší, že tma všechno odmaká za mě, já se jen vyspím a přijde pohoda. Jenže já jsem si to musela odmakat sama. Je to jako terapie tmou, člověk musí jít do hloubky a nemůže jen tak plácat, musí to jít zevnitř. Zjistila jsem, že samotné tmy se člověk bát nemusí. Lidé se většinou bojí sami sebe a toho, s čím je tma konfrontuje, ať už jsou to výčitky, vzpomínky nebo pocity viny. S tím ale bojujeme i venku. Sám před sebou totiž člověk neuteče ani ve světle, ani ve tmě. Lidi se nebojí tmy jako takové, ale spíš té tmy v sobě.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Nikdo nestojí s kalašnikovem u dveří

Často nás zajímá, co se odehrává v mysli člověka, který se rozhodne na několik dní úplně odpojit od okolního světa. Proto ti přinášíme autentický pohled jedné z našich účastnic, která se rozhodla sdílet své pocity z doby, kdy vyměnila každodenní shon za naprosté ticho a klid. Možná i ty v sobě nosíš podobnou touhu po zastavení a hledáš odpovědi na otázky, které v běžném ruchu zanikají. Přečti si její příběh o tom, jak probíhal její pobyt ve tmě, co jí tato zkušenost dala a proč se nakonec nebylo čeho bát.

Dlouho odkládané přání pod stromečkem

O tom, že tato metoda existuje, jsem věděla už pár let. Vždycky mi to přišlo jako něco, co nutně potřebuji. Chtěla jsem se prostě někam zavřít, být úplně sama, bez lidí a bez jakýchkoliv distrakcí. Často jsem o tom mluvila, až jsem nakonec dostala terapie tmou k Vánocům jako dárek od svého muže. Moje okolí už tak nějak ví, že medituji, takže jim to nepřišlo úplně divné. Spíš se mě lidé ptali, jestli to tam vůbec vydržím. Někteří mi radili, ať si s sebou vezmu různé věci na zabavení, ale já jsem jim říkala, že se tam nejdu bavit, ale jdu prostě do tmy.

Když strach vystřídá sametové nic

Před nástupem jsem v sobě měla určitý vnitřní strach. Nezkoumala jsem dopředu žádné detaily, kolik to stojí nebo kde se to přesně dělá, prostě jsem věděla, že to existuje. Nečetla jsem si žádné webovky a nebyla jsem si jistá, co tam na mě může vybafnout. Ale jakmile jsem se tam zavřela, veškeré obavy skončily. Naopak, ta tma na mě začala působit jako jedno velké objetí. Bylo to hrozně příjemné a bezpečné. Představy člověka v šeru jsou totiž daleko divočejší než v úplné tmě. Tady je to jen takové sametové nic. Dokonce mi ta chatka v té černočerné tmě přišla opticky mnohem větší, než když se v ní svítilo.

Jak chutná zen a jídlo po lžičkách

Všechno se dalo v pohodě zvládnout. Po pár průchodech místností jsem si prostor naměřila a pak už jsem věděla dost přesně, co mám dělat. Chodila jsem hodně opatrně a rukou si zakrývala hlavu, abych se do něčeho nepraštila. Někdy jsem si nechávala otevřené dveře z předsíně, aby tam proudil vzduch, tak jsem se raději jistila hmatem. Ani najíst se nebyl problém, protože jsem všechno jedla lžící. Zajímavé bylo sledovat mé chutě. První večer jsem z nudy snědla spoustu věcí, i ty vlastní, co jsem si přivezla. Postupně mě to ale úplně opouštělo. Přišel takový zen, kdy jsem už ani nepotřebovala dojídat celé porce a stačilo mi být jen do polosyta.

Hodně spánku a moudrost Čtyř dohod

Většinu času jsem buď prospala, nebo meditovala. Protože mi to moc nejde vsedě, meditovala jsem hlavně v leže. Kvůli tomu jsem sice byla ke konci trochu ztuhlá a musela jsem se nutit do cvičení, ale vnitřně mi bylo skvěle. Měla jsem tam sice přehrávač, ale vůbec jsem nepochopila, jak se na něm přeskakují skladby. Takže jsem tam zůstala se Čtyřmi dohodami, které sice znám, ale v té izolaci ve mně zarezonovaly mnohem víc než kdy dřív. Vlastně jsem za to byla nakonec ráda, odnesla jsem si z toho opravdu hodně.

Odvaha jako cesta k vnitřnímu klidu

Tři dny mi bohatě stačily, ale úplně jsem si dokázala představit, že tam zůstanu i déle. Pokud o tom uvažuješ, buď odvážný a zkus ten strach, co máš, prostě překonat. Lidé, co někde nebyli, hrozně rádi mluví o věcech, které nezažili. Budou ti třeba vyprávět, jak tam budeš zažívat nějaké démony, ale tomu nevěř. Nikdo tam nestojí s kalašnikovem u dveří. V nejhorším případě můžeš z chatky kdykoliv vylézt, o nic nejde. Takže pokud pobyt ve tmě zvažuješ, prostě do toho jdi.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Věnuji se otužování

Slovo „dovolená“ najednou ztratilo svůj význam. Zjistil jsem, že i tam, kde si fyzicky odpočinu, si neodpočinu v hlavě. Furt něco zažíváme a prožíváme, vstřebáváme zážitky, a tak to tam taky pracuje. Po třech dnech, které jsem strávil na pobytu ve tmě, se mi dostalo odpočinku na úplně jiné úrovni. Tak odpočatej a vyspalej jsem snad v životě nebyl. Je mi fajn, cejtím se lehce a suprově úplně. Ten odpočinek a takovej ten vnitřní klid je tady jako úplně jinej.

Už pět let zpátky jsem se dozvěděl o terapii tmou, myslím, že to byl nějaký film. Tam jsem si řekl: „Jo, tak todleto chci zkusit“. Trvalo mi pět let, než jsem se dokopal k tomu, abych vlastně šel. Rozhodnutí prostě zrálo ve mně. Letos, když jsem si jednoho dne lehnul do postele, řekl jsem si: „A teď je čas“. Otevřel jsem notebook a první, co na mě vyskočilo, byla vaše Tma. Hned jsem volal, nechtěl jsem nic řešit. Sympatické přijetí, a hned jsme se domluvili. Původně jsem přemýšlel o týdnu, ale časově jsem se nevešel. Tři dny stačily na zkušenou. Vím, že se určitě vrátím.

Pobyt ve tmě přináší úplně nové vnímání. První den jsem třeba úplně zapomněl pít. Měl jsem lahev s vodou vedle postele, ale pil jsem fakt málo. Po prvním spaní jsem se probudil, cítil jsem suché oči, které mě svěděly, a byl jsem unavený. Říkal jsem si, vždyť bych měl být vyspalý. Zjistil jsem, že jsem vypil jen tři deci za celý den. Člověk asi, když to pití nemá na očích, lehce zapomíná na všechno.

Co se jídla týče, to jsem zvládal skvěle. Šel jsem doslova po čuchu. Chutnalo mi výborně. Jsem kuchař a věnuji se tomu celý život. Proto jsem krásně rozeznával chutě a identifikoval jsem všechno, co jste mi připravili. Bylo to velice chutné a jídlo mě tam vlastně bavilo úplně všechno. Jeden z takových wow vjemů byla třeba kedlubna. Užíval jsem si to, že vím, co to je, a že je to fakt hodně dobrý.

Nejvíc mě překvapilo, že jsem v té tmě zjistil, že nemám vůbec strach. Z ničeho. Cítil jsem se tam naprosto jako doma. Už po dvou hodinách mi tam bylo tak příjemně, že jsem si až říkal, jestli nemám v sobě žádné strachy nebo něco, čeho bych se bál.

Předtím, než jsem tam šel, jsem se trochu bál, že na mě něco vyleze nebo že budu mít nějaký strach. Ale zjistil jsem, že se ničeho nebojím. Věřím tomu, že kdo má třeba něco nevyřešeného, nebo kdo k sobě není úplně upřímný, ten by se tam s tím mohl potkat a zažít nějaký lehký chmur. Já jsem to neměl. To bylo velké poznání, že jsem byl s tmou úplně v pohodě.

Mým běžným hledáním klidu je otužování a meditace. Ale tento pobyt ve tmě dává člověku úplně jiný rozměr vnitřního klidu. Každý má možnost kdykoliv odejít nebo rozsvítit, takže není důvod mít strach. Terapie tmou je skvělá pro každého, kdo si chce urovnat v sobě nějaké věci a získat vnitřní klid. Kdo má plnou hlavu myšlenek a nemůže kvůli tomu spát, tomu to dokáže dokonale vyčistit hlavu.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Jana – pobyt ve tmě mi dal důvěru v sebe sama

Ahoj Lenčo a Tomáši,

děkuji za e-mail, mám dneska doslovně měsíční jubileum od pobytu ve tmě u vás.

Pobyt ve tmě byl dobře načasovaný

Pobyt ve tmě byl pro mě zajímavý a i načasování bylo klíčové. Nejela jsem do pobytu řešit žádné konkrétní věci, vztahy, problémy atd., ale chtěla jsem si vyzkoušet, jak tuto neobvyklou zkušenost zvládnu a jaké budou mé reakce na tmu a na to být o samotě. Předpokládala jsem, že se budu neuvěřitelně nudit a že možná ani celý týden v úplné tmě nedám. Také jsem byla zvědavá, jaká překvapení se možná skrývají v hloubce mé mysli a mohou se potenciálně vynořit. Nuda se nedostavila a já si rychle na tmu zvykla, byla mi dokonce příjemná. Zvládla jsem celý týden a ke konci se i dostavila mírná lítost, že pobyt ve tmě bude končit. Žádné dramatické vzpomínky, či nepříjemné zážitky z minulosti jsem neměla. Dostavila se občas čistá emoce strachu, která nebyla spojena s ničím konkrétním a já byla nucena se této emoci věnovat. Během každodenního života mě strach ani pocity úzkosti příliš nedoprovází, moje hnací emoce je vztek, kterou umím dneska už kreativně využít jako pohonný motor. Se strachem moc zkušeností nemám, a proto tento zážitek byl zajímavý, nebylo úniku ani se zavřenýma očima… ha ha. Delší dobu se věnuji mindfulness a to mi také pomohlo se se strachem ve tmě vyrovnat. Strach se odehrával ve mně uvnitř, ale já mohla být zároveň pozorovatelem procesu, kdy se strach dostavil a já se mu mohla postavit tváří v tvář. Být účastníkem hry a zároveň i pozorovatel byl zajímavý a úspěšný.

Nepříjemné věci zvládnu sama

Ve tmě jsem si uvědomila, že si mohu věřit a že i nepříjemné věci zvládnu sama, což bylo důležité a pozitivní povzbuzení mého sebevědomí. Tmu jsem si také nadělila v rámci sebe-péče a ‚dovolila si dopřát čas pro sebe‚. Bylo to důležité zastavení se od chaosu dnešní doby a užít si čas, vnímat sama sebe a nechat plynout myšlenky v hlavě bez jakékoliv potřeby něco analyzovat a zdůvodňovat to.

Pobyt ve tmě mi zpříjemňoval kontakt

Při pobytu jsem si také užila, jak důležitý je osobní kontakt s lidmi a těšila se na ‚pokec s jídlonosiči‘. Pomohlo mi to urovnat si myšlenky v hlavě, sdílet neobvyklé zážitky a získat pocit, že je to v pohodě, ať se děje cokoliv. Moc se mi líbilo, že mi nic nebylo vnucováno, žádný názor, filozofie atd. Samotný pocit, že mě někdo vyslechne, aniž by nabízel řešení či názor, bylo moc fajn.

Můj život je stejný a přitom lehčí

Život po pobytu ve tmě je v praktických věcech stále stejný, mám stejnou práci a veskrze i stejné rutiny atd., ale dostavila se určitá ‚lehkost bytí‘. Nemám potřebu si všechno brát osobně; všechno za každou cenu vyřešit; a i nepříjemné situace se mě nedotýkají tak do hloubky jako před tmou. Je to příjemný pocit a mohu říct, že jsem získala dobrý odstup od věcí a spoustu věcí a situací si dneska moc neberu osobně. Vím, že jsem v nějakém procesu transformace, a i když nevím, jaký bude výsledek, důvěřuji více procesu / cestě, než destinaci.

Mě osobně terapie tmou určitě prospěla a chtěla bych to v budoucnu zase někdy zopakovat. Ted ale nechávám průchod věcem, jak se rýsují samy a nesnažím se nic kontrolovat či ovládat.

Děkuji za poskytnutí prostoru v krásné dřevěné chatce, s vynikajícím jídlem a nezavázaným pokecem.

Ahoj Jana

Lucie – Pobyt ve tmě mohu jen doporučit

Ahoj Lenko a Tomáši

přestože už jsem z pobytu ve tmě zpátky už víc než měsíc, ještě jsem se nedostala k sepsání alespoň něco málo postřehů, které jsou ale jen okrajové.

Vlastní zkušennost je nepopsatelná a kdo by někdy váhal, zda pobyt absolvovat, mohu jen doporučit.

Bála jsem se toho… 

Nejvíc vyděšená jsem byla v den, kdy jsem nastupovala, tedy v sobotu. Příjezd byl mezi 16:00 a 17:00 hodinou a já jsem byla od rána nervózní a několikrát mě i napadlo, že to ještě na poslední chvíli zruším a co teprve, když jsem viděla chatku bez oken 😉 .

Trochu mě uklidnil Tomáš (poskytovatel a ubytovatel), když jsem se mu tam téměř rozplakala a pověděla, že mám strach, řekl, že je to naprosto v pořádku, naopak, ten kdo je příliš namyšlený a má pocit, že si pobytem ve tmě splní dalšího Bobříka do sbírky, většinou druhý den balí kufry. Pro jistotu jsem si ale ověřila, kde si mohu rozsvítit, a že si i sama mohu odemknout a odejít. Bála jsem se, že bych mohla začít panikařit a nutně bych potřebovala na vzduch, nebo že se unudím, a že bez pohybu se to tam zvládnout nedá ap. NIC Z TOHO SE NESTALO!

Co mi to přineslo? 

Tak abych se dostala k tomu, co mi to vlastně přineslo. Kupodivu mě asi po 2 hodinách, od chvíle, co jsem si zhasla začalo to temno uklidňovat. Přemýšlela jsem o věcech, které jsem měla nevyřešené nebo potlačené, litovala jsem chyb, které jsem udělala a moc se mi ulevilo, když jsem se vybrečela.

Přicházely i pěkné vzpomínky a dokonce i takové, o kterých jsem nepřemýšlela už asi 100 let, třeba jak jsem si ve školce strčila korálek do nosu a nemohla ho vyndat a tak… Přišlo mi, že si moc nemůžu vybírat, o čem budu přemýšlet a tak jsem to nechala plynout, tak jak to přicházelo a pak zase odcházelo.

Jednou denně mi Tomáš nebo jeho žena nosili jídlo a když jsem chtěla, mohla jsem si s nimi povídat o tom, co prožívám. To mi vyhovovalo a taky jsem věděla kolikátý den a kolik přibližně je. Samozřejmě jsem se těšila, až to skončí a já zase uvidím přírodu, ale zároveň jsem už tam věděla a vím to i teď, že si to ještě ráda zopakuju.

Moc za všechno děkuju a těším se zase někdy na viděnou.
Lucka

Jirka – Pobyt ve tmě bych si rád zopakoval

Ahoj Lenko a Tomáši,

Námětů, co se mi po pobytu ve tmě honilo a pořád ještě honí hlavou je hodně, ale to je asi normální stav a nemyslím, že je to něco nového nebo zajímavého.

Samozřejmě, že asi jako skoro každý, jsem si před nástupem do tmy prošel zkušenosti ostatních lidí. Ne snad, že bych se chtěl dozvědět, co můžu očekávat nebo dokonce co bych měl a chtěl zažít, ale protože jsem měl částečně strach z toho, co bude a jestli neuteču. Pocity před samotným zhasnutím světla bych přirovnal k pocitům, když jsem podstupoval paravýcvik. Ohromné těšení a také pěkný strach.

Tohle vážně teď bude takhle sedum dní? 

Pocit po zhasnutí světla mě nezklamal. Směs strachu, pocitu marnosti, že „tohle vážně teď bude takhle sedum dní“ byl skoro nesnesitelný. Veškeré předsevzetí, jak budu cvičit, protahovat se, popřípadě jen v klidu meditovat bylo úplně nepředstavitelné. Situaci jsem vyřešil tím, že jsem prostě zalezl do postele a usnul.

Začal jsem se sžávat s tmou

Další den už bylo trochu líp a hlava se postarala o to, aby nebyla nuda. Těžko se to popisuje slovy, ale byl jsem schopný cvičit a začínal jsem se sžívat s tmou.

Krize fyzického těla přišla třetí den. Ozvala se úporná až migrénová bolest hlavy a s tím spojené další příznaky čištění jako zvracení a průjem. Ale během jednoho dne vše odeznělo a čtvrtý den ráno jsem se vrhnul na ovoce jak haldový netopýr.

Přišel klid… 

5. a 6. den byl odměnou za ty předchozí čtyři dny. Takový pocit vnitřního klidu (nevím jak to popsat, nic vystihujícího mě nenapadá) jaký se dostavil, byl něco nepopsatelného. Do značné míry za to asi mohl i fakt, že se blížil konec a na výstup ven jsem se přece jen těšil.

Každopádně beru tento stav jako cíl, kam bych se chtěl naučit se dostat při zklidňujících meditačních cvičeních.

Vyšel jsem na světlo 

Výstup ven byl daleko působivější, než jsem čekal a i přes silný mráz jsem procházky na kopeček na východ slunce určitě nelitoval.
Chtěl bych poděkovat Lence i Tomášovi za laskavý přístup a pěkné prostředí.

Celý pobyt byl velmi působivý, a pokud to situace dovolí, za rok až dva bych to rád zopakoval.

Mějte se krásně,

Jirka

 

Rezervace