Do tmy bych dal masážní křeslo
Pobyt ve tmě si mnoho lidí spojuje s velkými očekáváními, často pramenícími z vyprávění o vnitřních změnách či hlubokých vhledů. Když se však člověk skutečně ocitne v chatce bez světla, realita bývá mnohem prostší. Dnešní vyprávění není o velkých duchovních odhaleních, ale o upřímném popisu toho, jaké to skutečně je, vypnout telefon, ztratit pojem o čase a zkusit si na pár dní žít v úplném offline režimu.
Žádní bubáci, jen klid
Spousta z vás se tmy bojí, protože slyšela historky o bubácích, kteří mají v chatkách číhat. Rád bych tyto obavy vyvrátil – žádní bubáci tam nejsou. Naopak, pro mě byla celá zkušenost spíše o klidu a občasné nudě, se kterou se člověk musí vypořádat. Skvělým pomocníkem pro mě byla MP3 s audioknihami, kterou jsem od vás dostal, a díky které jsem čas ve tmě lépe zvládal.
