608 08 33 33

Štítek: tma

Pobyt ve tmě: kuřákovi cigareta vůbec nechyběla

Vydáno

Hodně intenzivní práce, k tomu rekonstrukce doma a v hlavě toho bylo až příliš. Tentokrát vám přinášíme zkušenost muže, který na pobyt ve tmě přijel, protože věděl, že si potřebuje odpočinout. Jako dlouholetý kuřák měl jedinou obavu: jak zvládne tmu bez cigarety. Odnesl si čistý pocit, zjištění, že návyk je jen stav mysli, a chuť přijet znovu. Proč mu cigareta vůbec nechyběla, jak jedl potmě a komu by tmu doporučil?

Po vylezení takový čistý pocit

Je to docela zvláštní pocit, takový čistý, dá se říct. Dal jsem na tvoje rady, a když jsem vylezl, opravdu se mi trošku motala hlava. Vylezl jsem v pět ráno, abych se trochu rozkoukal. Nebylo to nic hrozného, spíš to bylo vtipné. Snažil jsem se udělat krok a sednout si tady na lavičku, a i když jsem na ni nedošel úplně jistým krokem, chvíli jsem tu poseděl a za chvíli to bylo dobré, bylo to fajn.

A teď mám takový čistý pocit, jak člověk zase vyleze ven, když měl možnost být sám se svými myšlenkami a nic jiného neřešit. Je to zajímavé, je to fajn.

Proč pobyt ve tmě: na hlavu toho bylo moc

Určitě mě to nabilo. Přijel jsem, protože mám hodně intenzivní práci a teď k tomu ještě rekonstrukci doma a všechno možné. Na hlavu toho bylo opravdu hrozně moc a já už jsem prostě věděl, že musím sem. Nelituju toho, vůbec ne, naopak. Jsem rád, že jsem to udělal.

První dny jsem spal i třikrát denně

Dospal jsem se, určitě, hlavně první dva dny. Myslím, že ty první dny jsem spal tak dvakrát až třikrát za den. Věřím tomu, že se světlem v ložnici teď doma bude trošku problém. Když tak si pořídím pásku na oči.

Po rozsvícení je tu víc místa, než se zdá

Překvapilo mě, když jsem pak rozsvítil, jak je to prostorné. Když je člověk ve tmě a pohybuje se, snaží se tak nějak hledat okraje. Přiznám se, že ne vždycky to vyšlo, ale bylo to spíš úsměvné než nebezpečné. Když pak po té době rozsvítíš, řekneš si: ježišmarja, tady je víc místa, než ti přijde, když jsi tam ve tmě.

Místa je v chatce tak akorát. Co tam člověk potřebuje, to tam je, takže za mě úplně ideální.

Nevím, co jsem jedl, ale bylo to výborné

Jídlo potmě jsem zvládal docela dobře. Nejvíc jsem se asi bál, když jsem zaléval müsli mlékem, tak ze začátku opatrně, pak už jsem byl sebejistější. Dózy byly dobře zabezpečené, takže jsem si je vzal na místo, na karimatku, tam jsem si sedl a teprve tam je otevřel.

Jídlo bylo mimochodem bezvadné, to musím pochválit, chuťově i tím, jak bylo poctivé. Sice nevím, co jsem jedl, protože jsem to neviděl, ale chuťově to bylo výborné. Něco podobného jsem zažil snad jen ve škole. V první třídě, kdy jsem poprvé ochutnal syrovou bramboru, nebo možná ve druhé, kdy jsme dostali šátek a něco k jídlu a měli jsme poznat, co to je. Tohle bylo lepší než syrová brambora.

Terapie tmou znovu? Není důvod, proč naposledy

Že bych si tmu dal znovu, třeba i na týden, mě napadlo ke konci. Teď to nemůžu říct úplně na sto procent, je to čerstvé, před chvílí jsem vylezl. Ale rozhodně z toho mám pocit, že není důvod, proč by to mělo být naposledy.

Cigareta mi vůbec nechyběla

Přiznám se ještě k jedné věci. Jako dlouholetý kuřák jsem měl jedinou obavu: jak to tady zvládnu bez cigarety. Neříkal jsem to, ale je to tak. A musím říct, že to šlo úplně bez problému. Jen jsem si v jednu chvíli uvědomil, že už nějakou dobu nekouřím, a vlastně mi to vůbec nechybí.

Měl jsem z toho opravdu velké obavy, a nakonec úplně zbytečně. Nepřišly vůbec žádné stavy typu „ježíš, já bych si zapálil“. Jen jsem si ověřil, že nějaký návyk je opravdu jenom stav mysli. Doufám, že jsem ho nechal venku, ještě než jsem se zavřel, a že už půjdu bez něj. Uvidíme, ale ke kouření se vracet nechci.

Zahlcená mysl? Tohle je nejlepší způsob

Tomu, kdo má obavy, to můžu jedině doporučit. Pokud někdo opravdu cítí, že je zahlcený v mysli, že už je toho na něj hodně a opravdu si potřebuje odpočinout, myslím si, že tohle je ten nejlepší způsob.

Člověk je sám se svými myšlenkami a nemusí vůbec nic. Chce se mu spát, jde si lehnout. Chce se jít vysprchovat, jde se vysprchovat. Neřeší nic, čas je tam venku. Všechno je relativní, jak se říká. Myslím si, že spousta lidí tohle potřebuje, a můžu to jen doporučit.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě: 3 dny lepší než týden dovolené

Vydáno

Dlouhodobě toho má hodně v práci, a tak si na tři dny přijel do tmy vypnout. Tentokrát vám přinášíme zkušenost mladého muže, kterému pobyt ve tmě dal víc odpočinku než týden dovolené na Slovensku. Proč je to podle něj neporovnatelné, co mu tma ukázala o tom, co ho vyčerpává, a proč se jí nebát?

Vypnout, restartovat se a nabrat síly

Mám se krásně, cítím se uvolněně. Chtěl jsem se cítit příjemně a to jsem si odnesl, takovou tu pohodu. Dlouhodobě toho mám hodně v práci, takže je to opravdu příjemný pocit, když člověk vypne, restartuje se a nabere síly.

Jestli mám teď do práce víc chuti, nevím, ale určitě mám víc energie. A ta asi jde ruku v ruce s chutí. Ráno jsem jen ze zvědavosti zapnul telefon a měl jsem asi patnáct nepřijatých hovorů z práce. Takže vím, že jsem tohle hrozně potřeboval: načerpat síly a odpočinout si od všeho.

Pobyt ve tmě, nebo dovolená? Neporovnatelné

Je to neporovnatelné. Zrovna ráno jsem si to analyzoval. Před čtrnácti dny jsem byl týden na Slovensku, a když to porovnám, tyhle tři dny tady byly mnohem lepší. Jakmile člověk vejde do tmy, může se úplně odříznout od všeho. Ví, že na něj zvenku nemůže nic působit, že je tu sám, nikdo se mu nedovolá, nikdo mu nic nenapíše a nikdo po něm nic nebude chtít.

Na dovolené navíc potkáváte lidi. Tady je ten klid tak obrovský, že se to nedá srovnat. Když koukáte do přírody, je to zase jiný zážitek a nabíjí vás to jinak. Ale vnitřně mi tohle dalo mnohem víc odpočinku a energie. Bylo to fakt krásné.

Nuda? Spíš analýza vlastního života

Jaký si to uděláte, takový to máte. Asi se to dá brát jako nuda, ale přemýšlíte a analyzujete svůj život. Kdy jindy to uděláte, než když na to máte klid? Nenazval bych to nudou, spíš analýzou a užíváním si klidu.

V normálním životě takhle vypnout neumíte, i když si myslíte, že ano. Tady vidíte věci a přicházejí myšlenky, u kterých se v běžném životě nemáte čas pozastavit. Proudí jich k vám do hlavy víc a můžete si je užít naplno. I když si před spaním vyhradíte hodinu, tady máte tři dny.

Lituju jen toho, že jsem nešel na týden

Kdybych věděl, jak je to super, jdu rovnou na týden. Je to asi jediné, čeho na tomhle pobytu lituju. Myslím, že jsem mohl dojít mnohem dál, protože potenciál tmy je ještě větší, než kolik jsem z ní získal. Nezavrhuju to, spíš si myslím, že se vrátím.

Jediné, čeho se bát, je být sám se sebou

Teď už vím, do čeho jdu, a fakt není vůbec proč se toho bát. Většina lidí si tmu spojí se strachem, ale proč byste se tady bál? Jediné, čeho se můžete bát, je, že jste sám se sebou a neumíte být sám se sebou.

To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem sem šel. Přišlo mi, že jsem odpojený sám od sebe, a chtěl jsem zjistit, jestli umím být sám se sebou. Ukázalo se, že tohle mě netrápilo. To, co mě vyčerpává, přichází spíš zvenčí.

Terapie tmou mi ukázala, co mě vyčerpává

Myslím, že to teď vidím líp a dokážu s tím pracovat. Mám čerstvé srovnání s dovolenou v zahraničí na turistice a napadla mě souvislost s jídlem. Tady jsem měl k snídani ovoce, banán a hroznové víno, a pak misku polévky a misku hlavního jídla. To mi stačilo na celý den a skoro jsem to ani nebyl schopný sníst. Na turistice jsem toho snědl o trochu víc. Ale v práci potřebuju jíst čtyřikrát až pětkrát denně a pořád je to málo.

Díky tomu srovnání vidím, kolik energie mi bere samotné přemýšlení. V práci jsem kolikrát až do večera. Jestli si chci klid, který jsem tady získal, udržet, potřebuju čas v práci omezit. Aby mi energie zbyla i na jiné věci a abych nedal všechno práci a domů si pak nepřinesl nic.

Nebojte se tmy, konečně se vyspíte

Nebojte se tmy, je to fakt hrozně příjemné. Nikdo na vás nemůže. Pokud chcete, dospíte se tady absolutně krásným způsobem a spánkový deficit pak neexistuje. Můžete spát, jak dlouho chcete, nikdo vám za to nebude nadávat a nikdo po vás nebude nic chtít.

Jste izolovaní od celého světa a je to opravdu nádherný pocit. Nemusíte nic, nikdo vás nesoudí, jste tu sami se sebou a můžete přijít na zajímavé věci.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě s půstem: do tmy načisto

Vydáno

Někdo se do tmy přihlásí hned, jiný na ten správný okamžik čeká celý rok. Tentokrát vám přinášíme zkušenost muže, kterému pobyt ve tmě doporučoval kamarád a který si ho spojil s půstem, aby do tmy vstoupil s čistou myslí. Odnesl si odpočinek, čistou hlavu a pocit, že je mu vnitřně líp. Co pro něj znamenala poslední noc a jaké bylo znovu otevřít dveře do světa?

Rok jsem čekal, až to přijde

Byl jsem ve tmě a hledal jsem přítomný okamžik. Byla to docela sranda. Rozhodoval jsem se docela dlouho, asi rok, možná i déle. Sledoval jsem vás na internetu a kamarád, který žije hodně ezotericky, mi to doporučoval. Pořád jsem si říkal: jo, až to přijde. No a teď to přišlo. Takže si mě to zavolalo, ano.

Pobyt ve tmě jsem spojil s půstem

Tmu jsem ještě spojil s půstem. Byla to sranda, manželka mi říkala: „Dají ti tam najíst.“ A já na to: „Jo, jo, dají.“ Samozřejmě jsem jí neříkal, že se tady budu trošku trápit navíc. Nebral jsem to ale jako trápení, chtěl jsem to tak.

Do tmy jsem chtěl jít načisto

Co mě k tomu vedlo? Člověk věří v něco víc, nebo to tak aspoň mám já. Přečetl jsem spoustu knížek a možná to byl takový hokus pokus. Ale chtěl jsem mít čistou mysl, a tak jsem si řekl, že nebudu ani jíst. Snažil jsem se udělat víc takových kroků, abych do tmy šel načisto.

Nejzajímavější byla poslední noc

Očekávání se mi určitě splnilo. Nejdřív jsem sice říkal, že od toho vlastně nic nečekám, ale nakonec byla asi nejzajímavější ta poslední noc. To bych si ale rád nechal pro sebe, nechci tady rozebírat detaily. Bylo to zajímavé.

Budiž světlo

Tohle jsem chtěl ještě říct: bylo to přesně tak, jak se asi píše v Bibli. Budiž světlo. To byla asi největší sranda, že otevřete dveře a najednou jste zase v tom známém světě. Bylo to příjemné a nevím, co k tomu víc říct. Bylo to fajn.

Po terapii tmou: vylezete a čistá hlava

Jsem odpočatý. Nevím, jak to správně říct, ale cítím se prostě vnitřně líp. Je to takové čisté. Vylezete a čistá hlava. Tak to mám já.

Tady nejsem naposled

Myslím, že určitě přijdu znovu. Tady nejsem naposled, když tam nahoře dovolí. A každému, kdo váhá, bych to doporučil. Není se čeho bát. Myslím si, že ať sem půjde kdokoliv z jakéhokoliv důvodu, najde ten smysl a odpočine si. Za mě to splnilo všechno, co mělo.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě 7 dní: vděčná, že vidím

Vydáno

Sedm dní ve tmě, a to úplně poprvé v životě. Tentokrát vám přinášíme zkušenost ženy, která nešla na pobyt ve tmě utéct od světa, ale posunout se. Na první vjemy a ztišení si musela počkat skoro čtyři dny, ztrácela se v prostoru a na tmu se kolikrát zlobila. Co jí těch sedm dní dalo a proč si ze tmy nese hlavně vděčnost a pokoru?

Jsem vděčná za to, že vidím

Teď je mi krásně, výborně. Jsem vděčná za to, že vidím. A tady je spousta zeleně, takže je na co koukat.

Těšila jsem se hodně, a to celou dobu. Celých sedm dní bylo dost nekonečných. Ale jsem ráda, že jsem to vydržela a že jsem došla k určitým uvědoměním. A předpokládám, že se ještě leccos objeví, co si teď nejsem schopná zvědomit.

Pobyt ve tmě rovnou na sedm dní

Byla jsem tam na týden a byla to moje první zkušenost se tmou. Že bych šla třeba jen na tři noci, to jsem nezvažovala. Četla jsem a slyšela, že první dvě noci člověk většinou hlavně prospí. Tak jsem si říkala, že by to možná nemělo takovou hloubku jako sedm dní. Když už, tak prostě jít na těch sedm, abych se dostala víc k sobě.

Trvalo to nekonečně dlouho

K sobě jsem se dostala, ale trvalo to nekonečně dlouho. Byla jsem tu od sobotního podvečera a první vjemy, ztišení a uvědomování začaly až ve středu k večeru. Tři a tři čtvrtě dne.

Postupně se mi začal proměňovat prostor, v té tmě jsem ho viděla úplně jinak. A v tu středu už jsem byla asi obojí, ztišená i zcitlivělá.

Terapie tmou: spíš jsem se chtěla posunout

Že do tmy jde ten, kdo nemá rád svět, si nemyslím. Do tmy mě to lákalo. Před půl rokem jsem změnila práci a před tou změnou mě to lákalo ještě o dost víc, protože jsem v té práci nebyla spokojená. Teď spokojená jsem, a stejně jsem si říkala, že mě tma určitě dovede k nějakému vnitřnímu posunu. Nebylo to tak, že by mě život nebavil. Spíš jsem se chtěla posunout.

Rozhodovala jsem se vlastně už před půl rokem. Tehdy jsem z té nespokojenosti potřebovala změnit směr, a proto jsem chtěla jít do tmy. Jenže jsem nastupovala do nové práce, kde jsem nemohla hned nikam odjet, tak jsem si řekla, že až to půjde, půjdu. A pak jsem se sama přesvědčila, že mi tma určitě má co nabídnout a co ukázat v různých oblastech života.

Svítání, čaj a čmelák na zápraží

Svítání bylo hezké, ale očekávané. Hrozně jsem se na něj těšila, a pak to nebylo až takové wow. Obešla jsem si tu úžasnou zahradu a teprve po sprše, když jsem si uvařila čaj, sedla si s ním do klidu na zápraží na lavičku, koukala do korun stromů a poslouchala ptáky okolo, bylo to úplně nádherné. Ještě tam zabzučel čmelák.

I ve svatyni byly zvuky lehce slyšet, podle ptáků jsem se třeba orientovala, jestli už je den. Ale když to slyšíš naplno, je to úplně něco jiného.

Víc jasna přijde až v životě

O práci jsem se tentokrát rozhodovat nepotřebovala, protože tu už jsem změnila. Neřekla bych, že mám teď víc jasno. Myslím si, že to bude přicházet až v tom běžném životě. Doufám, že budu mít jasněji ve svých rozhodováních.

Ztrácela jsem se v prostoru

Prakticky to byl za mě dost opruz. Všechno hledáš. Nejradši jsem ležela na posteli, protože to byla taková jistota. Vzpomněla jsem si na svoji dceru, která je velký bordelář, že i ta by si tam musela udělat pořádek. Jinak se v tom prostě nevyznáš, neorientuješ. Nechtělo se mi z postele vylézat, takže když už, tak kvůli více věcem najednou.

Dalo se to, ale ztrácela jsem se i na místě, v tom prostoru. Myslela jsem si, že jsem se otočila o 180 stupňů, a nebylo to tak. Když jsem se otočila zpátky, věci nebyly tam, kde měly být. Bylo to náročné a kolikrát už jsem byla na tu tmu fakt naštvaná, že je tak neprostupná. Proč nemůže být aspoň lehké šero, aspoň vidět obrysy? Když jsem šla třeba na záchod, věděla jsem, že tam je na zemi lišta, tak pravá noha patří na lištu.

Vděčnost a pokora

Z pobytu ve tmě si do běžného života určitě přenáším tu vděčnost. Vděčnost a pokoru. Že si fakt nevážíme toho, že vidíme, že můžeme žít, že můžeme poslouchat.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě ve dvou: po 30 letech spolu v jedné chatce

Vydáno

Pobyt ve tmě nemusí být jen o samotě. Tentokrát vám přinášíme zkušenost manželského páru, který je spolu třicet let a má tři děti. Poprvé do tmy šli společně a tři noci strávili v jedné chatce. Proč nešli každý zvlášť, jak se ve tmě mluví o těžkých věcech a čím podle nich takový rozhovor začít?

Tma jako další společný experiment

Teď zrovna procházíme takovou fází vztahu, kdy experimentujeme a děláme různé věci společně. Tma byla prostě jedna z aktivit, kterou jsme chtěli zkusit spolu. Různě zkoumáme své vnitřní světy, posledních rok, dva hodně zkoumáme sami sebe i náš vztah a chodíme na terapie, osobní i párové.

Po návratu ze tmy jsme čtyři hodiny sdíleli zážitky s ostatními praktikujícími. Povídali jsme si o tom, co kdo zažil, a bylo to hrozně zajímavé.

Pobyt ve tmě: ona by sama nešla, on chtěl původně sám

Ona: Do tmy chtěl asi víc manžel. A možná to trochu vzniklo z toho, že já bych sama asi nešla. Tak nás napadlo, že bychom šli spolu, protože to je zase něco jiného, než když je člověk sám.

On: Já jsem původně chtěl jít sám, přemýšlel jsem o tom už delší dobu. Pak mě napadlo, že by to mohl být společný zážitek. Uvědomuju si, že je to něco jiného, než když je člověk sám, a asi ještě plánuju jít i sám. Tohle jsme ale chtěli zkusit spolu, jaké to bude.

Myslím, že i v páru se člověk může ponořit do sebe. Když jsme tam třeba chvíli leželi spolu a nemluvili, mohl člověk zažít část tmy sám se sebou. Kdybychom tu byli víc dní, možná bychom si to i rozdělili a řekli si, že spolu nějakou dobu nebudeme komunikovat. Ve tmě je člověk takový oddělený. Má sice kotvu, je to něco jiného, než když je úplně sám, ale dá se to trochu nasimulovat.

Tři noci utekly hrozně rychle

Zvolili jsme kratší verzi, tři noci. Přišlo nám to hodně podobné jako každý večer a hodně rychle to uteklo. Ona: Bála jsem se, že to bude dlouhé, ale uteklo to hrozně rychle.

Kdybychom šli na týden, tak asi už každý sám. Nevím, jestli by se ve dvou stalo ještě něco jiného. Cítili jsme se tam hrozně normálně a přirozeně, bylo to podobné, jako když jsme doma. Jsme nastavení na přemýšlení a povídání si, takže to, co lidé většinou praktikují tady ve tmě, praktikujeme pořád, každý den. Hodně spolu mluvíme a spoustu věcí už máme probraných i normálně. Klidný čas, kdy si to můžeme povědět, nám tedy úplně nechybí.

Po třiceti letech spolu moment přiblížení

Jsme spolu třicet let a máme tři děti. Když si ale představíme určité fáze vztahu, kdy jsme na sebe neměli čas nebo jsme byli víc vzdálení, tak by tma mohla být hodně zajímavý moment přiblížení. To si myslím, že může být fakt zajímavé.

Terapie tmou a rozhovor bez mimiky

Zajímavé bylo, že člověk toho druhého nevidí a nevidí jeho mimiku. Může se tak možná víc svěřit, víc povídat a nenechá se hned vytočit neverbální komunikací, na kterou je zvyklý. A přitom ho může držet za ruku. Je to takový trochu jiný druh povídání si.

Ve tmě se člověk víc soustředí na sebe. Když se pár o něčem baví, je důležité hlídat si i vlastní emoce, aby někam neulítly, a ve tmě se to dělá líp. V rozhovoru tváři v tvář se citlivější téma nebo nějaká nezhoda může rychleji vyhrotit. Ve tmě může takový klidný rozhovor o něčem složitějším vydržet déle. To je to, co jsme zkoušeli.

Nemůžeme odejít, a to drží debatu v klidu

On: Předtím jsem měl trochu obavy, že budeme zavření v jedné místnosti a nebudeme moct odejít. Často, když něco řešíme, jeden z nás odejde z místnosti nebo se jde někam vydýchat. Paradoxně to ale drží debatu kultivovaně. Když člověk ví, že nemůže nikam odejít, víc si hlídá své emoce.

Až tak blízko jsme se k tomu nedostali, ale dokážu si představit, že si člověk emoce hlídá víc, když ví, že je s tím druhým v jednom prostoru.

Rada pro páry: začněte něčím pozitivním

Ona: Ve tmě jsem si vzpomněla, že když jsme byli víc vzdálení různými povinnostmi a pak jsme najednou byli spolu, vždycky byl nějaký mezičas, než se člověk na toho druhého zase naladil. Teď to tak úplně potřeba nebylo, ale myslím, že ve tmě to jde docela dobře.

Doporučila bych, aby si lidé nejdřív řekli třeba něco pozitivního. Tím se na sebe naladí, do prostoru se dodá takové pozitivní naladění a pak to může jít dobře.

Mozek si dokreslil umyvadlo

On: Chatka jako taková a technické věci byly za mě úplně super, není co vytknout. Jídlo, ventilace, voda a všechno kolem, všechno udělané úplně perfektně.

Hrozně zajímavé mi přišlo, jak si mozek věci dopočítává. Měl jsem pocit, že tam je umyvadlo, a najednou jsem ho chvílemi viděl, dokonce na úplně jiném místě, než opravdu bylo. Zrakové halucinace tam jsou a je zajímavé se jim věnovat a dívat se na ně.

Rozhodně je to zajímavý zážitek a doporučujeme všem, aby to zkusili.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě v soukromí: proč z kalendáře terapie tmou zmizela jména

Vydáno

Kdo je zrovna ve svatyni Svobody? Dřív sis to mohl zjistit sám, stačilo otevřít náš kalendář terapie tmou. U obsazených dnů tam byla jména praktikujících. Teď už tam nejsou.

S Lenčou provázíme lidi tmou od roku 2013 a prošlo jí přes tři tisíce lidí. Za tu dobu jsme pochopili jednu věc: pobyt ve tmě je tvoje věc. Ne sousedova, ne kolegova a ne věc kohokoli, kdo si zrovna otevře náš web.

Co teď v kalendáři terapie tmou uvidíš

  • Červený čtvereček – obsazeno. Někdo je ve tmě a nikdo nemusí vědět kdo.
  • Zelený čtvereček – volno. Klikneš na něj a jsi rovnou v rezervaci pobytu ve tmě.
  • Napůl červený, napůl zelený – jeden praktikující odjíždí a další přijíždí. Střídání stráží.

Jméno, iniciály ani přezdívku tam už nenajdeš.

Proč tam jména byla a proč už nejsou

Jména jsme do kalendáře kdysi dali z praktického důvodu. Kdo si zarezervoval termín, viděl tam svoje jméno a věděl, že jeho pobyt ve tmě platí a nikdo mu ho nevyfoukne.

Dnes ti potvrzení termínu přijde e-mailem, i s tím, jak se na pobyt ve tmě připravit a jak k nám dojet. Jméno v kalendáři tedy už k ničemu nebylo. Zbylo jen to, že ho viděl úplně každý. Tak jsme ho smazali.

Pobyt ve tmě je soukromá věc

Lidi k nám jezdí, když potřebují vypnout, srovnat si hlavu nebo si konečně od všeho odfrknout. Někdo to řekne celé rodině, někdo ani partnerovi. Obojí je úplně v pořádku.

Poslední dobou k nám jezdí i lidé, které znáš z médií. Pro ně by jméno v kalendáři znamenalo přesnou adresu a datum na veřejném webu. To prostě nejde.

Takže kdyby se nás někdo zeptal, kdo je zrovna ve tmě, odpověď je jednoduchá: NE. Neříkáme a říkat nebudeme. Platí to pro všechny stejně. Ať přijedeš na jednu noc, nebo na celý týden, tvoje jméno zůstane jen mezi tebou a námi.

Kdo se chce pochlubit, ať se pochlubí sám. Někteří praktikující s námi po pobytu natočí video o tom, co ve tmě zažili. Je to jejich volba. Můžeš a nemusíš, to je svoboda.

Jak si teď zarezervovat pobyt ve tmě

Volné termíny najdeš stejně snadno jako dřív. Mrkni do kalendáře terapie tmou nebo na nejbližší termíny pro pobyt ve tmě, vyber si zelený den a je tvůj. Když si nevíš rady, klidně zavolej.

Těšíme se na tebe – Tomáš a Lenča.

P.S. Kdo je zrovna ve které svatyni, teď víme jen my dva. A tma. Ta je ale nejdiskrétnější ze všech 🙂

Pobyt ve tmě: cítila jsem, že jsem jen láska

Vydáno

Čtyři roky na mateřské a pak konečně čas jen pro sebe. Tentokrát vám přinášíme zkušenost maminky, která do tmy chtěla odjakživa a pobyt ve tmě nakonec dostala od manžela jako dárek od Ježíška. Z tmy se jí pak vůbec nechtělo. Co ve tmě viděla, proč si při cvičení najednou uvědomovala každý sval a jak dospěla k pocitu, že je jen láska?

Z tmy se mi vůbec nechtělo

Cítím se super, odpočatě, a musím uznat, že se mi z tmy vůbec nechtělo. Bylo mi tam strašně příjemně a cítila jsem se bezpečně.

Mám pocit, že jsem posledních zhruba dva roky hodně zpomalila. Předtím jsem žila hodně rychle, ale teď se snažím řešit sama sebe, a tak poslední dobou zpomaluju.

Pobyt ve tmě jako dárek od Ježíška

Do tmy jsem chtěla jít vždycky a nakonec jsem ji dostala jako dárek od Ježíška, vlastně tedy od manžela. Chtěla jsem to vyzkoušet. Hlavně jsem si ale říkala, že na sebe nemám vůbec čas, a tady ho mít budu.

Doma chci kolikrát meditovat nebo mít chvilku pro sebe, jenže tam je spousta věcí, které musím udělat. Pořád si říkám, tady je špinavý hrnec a tak podobně. Tady jsem ten čas pro sebe opravdu měla a mohla jsem se věnovat sama sobě, což bylo úplně super.

Kousek tmy si vezmu domů

Víc času pro sebe si dávat určitě budu. Říkala jsem si, že si kousek tmy vezmu domů. Že to, co prožívám tady, můžu prožívat i doma. Nemusí to zůstat jenom tady. To, co jsem se tu naučila nebo vyzkoušela, můžu potom praktikovat i doma.

Nuda? Viděla jsem polární záři

Nudila jsem se? Vůbec. Musím ale uznat, že první den, možná i déle, jsem prospala. Asi to bylo manko, které jsem si nesla za čtyři roky mateřství. Hodně jsem spala, ale pak to bylo strašně příjemné.

Můj mozek mi možná promítal nějaké věci, protože tam nebyla úplně pořád jen tma. Měla jsem pocit, jako bych viděla polární záři nebo nějaké části vesmíru. Rozhodně jsem se tam nenudila.

Při cvičení jsem cítila každý sval

Cvičila jsem, protože mám v háji záda, a bylo to super. Když cvičím doma, pořád přemýšlím nad dalšími věcmi. Tady jsem si při cvičení dokázala uvědomovat svoje tělo, každý sval, který zrovna cvičím. To bylo strašně příjemné.

Doma se na to asi nedokážu tolik soustředit. Ve tmě mi nezbývá nic jiného, takže jsem se víc uvolnila a víc se soustředila sama na sebe.

Sprcha, jídlo a čas o čtyři hodiny napřed

Praktické věci byly úplně v pohodě. Dostala jsem radu, ať si všechno vyzkouším ještě za světla. Když jsem si to za světla vyzkoušela, měla jsem všechno ošahané a pak už to bylo úplně v klidu. Pořád jsem věděla, kudy mám jít.

Myslím, že jsem pořád tak nějak tušila, kolik je hodin, jen jsem asi žila o čtyři hodiny dopředu. Říkala jsem si, že už mi musíte přinést jídlo, že už musí být tak osm večer, a přitom byly možná teprve čtyři nebo tři hodiny. Spala jsem určitě i přes den, ale kdy je noc a kdy den, jsem asi tušila. Kdybych tu byla týden, bylo by to asi jiné.

Že bych se úplně ztratila v čase, by mi nevadilo. Myslím si, že naopak, je to jako osvobozující. Bylo příjemné, že čas tak nějak plynul a já nevěděla, kolik přesně je.

Terapie tmou: nezblázníš se, najdeš sám sebe

Těm, kdo se tmy obávají, bych řekla, ať se toho určitě nebojí. Strašně moc známých mi říkalo, že by se tam během prvních dvou hodin zbláznili, a to mi přijde prostě blbost. Člověk se určitě pořádně vyspí, což je v dnešní době taky docela plus. A potom je tam sám se sebou a tak nějak objevuje sám sebe. Nevidím na tom nic špatného. Naopak, najde sám sebe. Já jsem tam našla víc věcí.

Nejdřív jsem byla tma, pak jen láska

Ještě jednu takovou trochu ztřeštěnou věc. Jednou, když jsem se pořádně vyspala a měla jsem čas přemýšlet, jsem najednou měla pocit, že jsem tma. Že jsem součástí tmy a nejsem nic, jenom ta tma. Nebylo to nepříjemné, ale nebyla jsem s tím spokojená.

A pak jako bych ze sebe sundala nějaký balast a měla jsem pocit, že jsem jenom láska. Že jsem láska, kterou cítím a prožívám, že všude okolo mě je láska a já jsem její součástí. Takový pocit jsem si z toho odnesla a bylo to hrozně příjemné.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě podruhé: konečně nic nemusím

Vydáno

Do tmy se lidé často vracejí. Tentokrát vám přinášíme zkušenost ženy, která přijela na pobyt ve tmě podruhé, čtyři roky po svém prvním týdenním pobytu. Co ji přivedlo zpátky? Úleva od nároků, které na nás každý den útočí ze všech stran, a pocit, že všechno je tak, jak má být.

Těšila jsem se na vnitřní klid

Je to prima. Strašně jsem se těšila, až si zase odpočinu a vrátím se ke svému vnitřnímu klidu. To prostě zbožňuju. Udržet si ho v běžném životě je mnohem náročnější, protože tam na člověka působí všechny ty nároky okolí.

Podruhé ve tmě a pocit je stejný

Nebyla to moje první tma, byla to druhá. Poprvé jsem tu byla na týden, teď na kratší dobu. Ten pocit je ale totožný. Nejdřív odlétnou myšlenky, které na člověka pořád odevšad útočí. Pak odlétne takové to „měl bych“. A pak přijde pocit, že všechno je v pořádku, všechno je, jak má být, a takhle prostě můžeš existovat. Je to super.

Mojí největší výzvou je uchovat si to v každodenním životě, v práci i doma. Klid znám i odtamtud, ale tady je umocněný. Když člověk cítí hluboký klid, tady si sáhne ještě hlouběji, pokud se dá hloubka ještě prohloubit.

Tady opravdu nic nemusím

Obrovským přínosem je, že tohle prostředí je úplně beznárokové a člověk tu opravdu nic nemusí. Pokud si to tedy připustí, a to je dnes těžké. Už když pracujeme, je tu automatický nárok, že dokončíme nějaký úkol. Dojdu nakoupit, to je nárok. Postarám se o děti, to je nárok. Těch nároků je dost. Tady udělám jen ty základní věci: umyju se, vyčistím si zuby, najím se. Jinak ale nemusím řešit vůbec nic kolem sebe.

Mám ráda svůj život a po tmě ho vnímám hlouběji

Neutíkám sem před světem. Mám ráda svůj život i svět kolem, mám ráda lidi, činnosti, které dělám, svou práci i svoje čtyři kočky a ráda se o to všechno starám. Jde mi o ten nosný pocit. Uvědomit si ho v takové hloubce je skvělé a pak si porovnat, jak to vypadá v běžném fungování.

Vnímám ještě jeden přínos. Když tu smysly nejsou tolik zatížené, dokážu potom líp vnímat svoje kočky i lidi kolem sebe. S lidmi se víc rozpovídám a jdeme do větší hloubky. Neumím si představit, že bych téhle hloubky dosáhla jen v běžném životě.

Jak člověk jako já dokáže jenom být?

Před prvním pobytem jsem se trochu bála. V běžném životě jsem orientovaná na výkon, pořád něco dělám a něco střídám. Říkala jsem si, jak člověk jako já dokáže jenom být. Snažím se o to i při běžných činnostech, třeba když plavu, jenom dýchám a soustředím se na tělo. Ale je to jiné. Tady jsem si uvědomila, jakou hodnotu to má, když člověk může opravdu jenom být. Bez spěchu a bez toho, co bude za chvíli.

Od prvního pobytu jsem věděla, že půjdu znovu

Poprvé jsem tu byla před čtyřmi roky a od té doby jsem věděla, že půjdu znovu. Byla to jen otázka správného načasování. Šla bych klidně i potřetí. Chce to ale čas, aby si člověk v běžném životě srovnal, co tu načerpal, a zkusil tím prohloubit své obyčejné činnosti.

Tady nejsou žádní bubáci

Těm, kdo se tmy bojí, bych řekla, že poznávat sám sebe a trošku se posouvat není nic, čeho by se měl člověk bát. Okolnosti tady nejsou děsivější než venku. To, že některé věci nevidím, znamená, že na ně ani nemusím myslet, a je to klidnější. Tady se opravdu není čeho bát. Nejsou tu žádná strašidla, žádní bubáci. Jsou tu jen lidé, kteří vás podporují a postarají se o vás. To je všechno. Je to prima zkušenost.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Běžel jsem půlmaraton

Vydáno

Každý náš účastník přináší do tmy svůj vlastní příběh, očekávání i odvahu překonat všední hranice. Dnes vám představujeme autentickou zkušenost člověka, který se rozhodl vyzkoušet něco mimo běžný normál a dopřát si hluboké zastavení v dnešní zrychlené době.

Hledání nevšedních výzev a rychlé rozhodnutí

Mám rád věci, které se vymykají normálu. Rád vyhledávám nevšední výzvy. Například měsíc před touto zkušeností jsem běžel maraton, aniž bych cokoliv podobného dříve absolvoval. V srpnu mě čeká další závod na Ještědu, konkrétně speciální Red Bull 400, kde se běží do skokanského můstku. O této akci jsem přemýšlel asi dva dny a pak jsem se hned rozhodl. Stejně rychlé to bylo i s touto zkušeností. Přesně v ten den, kdy jsem na to koukal, jsem se hned registroval a byl jsem připravený. Dnešní doba mi přijde hrozně rychlá, a proto jsem se potřeboval trošku zastavit. Terapie tmou mi přišla jako skvělý nápad a způsob, jak si udělat dopaminový detox.

Překonání nudy a přemýšlení v absolutním klidu

Byla tam nuda, ale to nemusí být nutně špatně. Přesně to jsem od toho očekával, že tam nuda bude. Šlo jenom o to ji překonat. Předpokládal jsem, že když bude takhle dlouhodobě tma, budu spíš unavený, anebo druhou část času strávím přemýšlením. To se mi také vyplnilo. Párkrát jsem si myslel, že se mi trošku motá hlava, ale spíš to bylo z tepla. Třikrát denně jsem si pouštěl klimatizaci, protože už je tepleji a bylo to potřeba. Nebylo to z toho, že bych chtěl odejít. Pobyt ve tmě mi přinesl přesně ten prostor na zklidnění, který jsem vyhledával.

Skvělé jídlo a radost ze zaklepání

Jídlo bylo výborné. Zrovna nejsem vegetarián, ale tohle bylo opravdu dobré, i ty polévky byly výborné. Jelikož nevím, kolik hodin to nošení bylo, už jsem si trošku myslel, jestli jste na mě nezapomněli. Ale nakonec jsem slyšel zaklepání a byl jsem šťastný. Tyhle tři dny jsou za mě docela dost, ale klidně bych zkusil i týden. Týden podle mě také půjde.

Bubáci nejsou pod postelí, ale v hlavě

Pro koho je tato zkušenost vhodná? Záleží na tom, čeho se lidé bojí. Pokud mají strach z nějakých bubáků, tak si myslím, že toto je správná příležitost. Bubáci nebo monstra totiž nejsou pod postelí, ale v hlavě. Pokud se jim lidé chtějí postavit, tak toto je ideální věc. Pokud jde čistě jen o tmu, stačí pár dní přípravy a bude to pro ně dobrá výzva. Není se čeho bát. Pro toho, kdo si to chce vyzkoušet, je to ideální. I člověku, který ještě neví, že to chce, by to možná prospělo.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

První den ve tmě jsem prospal 16 hodin

Vydáno

Někdo jde do tmy pro hluboké prožitky, jiný si potřebuje hlavně pořádně odpočinout. Tentokrát vám přinášíme zkušenost muže, který se pro pobyt ve tmě rozhodl během jediného večera, strávil ve tmě tři noci a hned první den prospal šestnáct hodin.

Přijel jsem si odpočinout a prospal 16 hodin

Cítím se dobře. Přijel jsem si hlavně odpočinout a najít trochu klidu, a to se mi povedlo. První den jsem spal asi šestnáct hodin, od sedmi večer až do chvíle, kdy mi přinesli jídlo. S menšími pauzami, ale spánku bylo opravdu hodně. Přesně pro to jsem si přijel a přesně to jsem dostal.

Tři noci místo maratonu

Byl jsem tu na tři noci. Ne každý je stavěný na maraton a to je myslím docela dobré přirovnání. Věřím, že bych vydržel i sedm dní, ale pro mě už by to asi nebylo tak příjemné. Takhle ty tři dny krásně utekly, odpočinul jsem si a jsem spokojený. Jestli si příště dám delší pobyt? To uvidíme. Záleží na tom, v jaké situaci se budu cítit. Teď jsem to cítil na tři dny.

Rozhodl jsem se během jednoho večera

Jsem celkem impulzivní, takže jsem se vlastně vůbec nerozhodoval. Jeden večer jsem si řekl, že to zkusím, rovnou jsem si pobyt koupil a asi jsem udělal dobře. Co se týče komfortu a zázemí, všechno bylo tak, jak jsem čekal. Je to tu čisté, pohodlné a na klidném místě. Trochu jsem se bál, že to bude někde odstrčené v lese, úplně na samotě, kde bych se necítil bezpečně. Tady je to tak akorát.

Jídlo jako příjemná změna

Na jídlo jsem se vždycky těšil, protože jídlo mám rád. A to, že člověk při donášce aspoň prohodí pár slov, je fajn. Vůbec mě to nerušilo. Je to minutka, dvě, a z celých čtyřiadvaceti hodin je to příjemná změna.

Pozvolný návrat na světlo

Při svítání na konci pobytu jsem sice vstal, ale pak jsem se šel ještě dospat. Půl hodinky jsem vydržel, bylo to příjemné, ale pak už na mě šla únava. Určitě je fajn, že člověk nejde hned do ostrého světla. Venku se teprve rozednívalo, takže nebyla ani tma, ani světlo. Je to lepší, než kdyby se najednou rozsvítilo prudké světlo.

Tma dá každému to, pro co si přijde

Těm, kdo váhají, vzkazuji: nebojte se toho. Spousta lidí mi říkala, že to nedám, protože jsem trochu impulzivní. A já jsem opravdu spokojený. Myslím si, že tma dá každému to, co chce. Já jsem chtěl hlavně odpočinek a ten jsem dostal. Kdo si jde pro hlubší zkušenost, věřím, že ji dostane taky. Určitě bych se toho nebál.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Rezervace