608 08 33 33

Štítek: čas

Pobyt ve tmě: cítila jsem, že jsem jen láska

Vydáno

Čtyři roky na mateřské a pak konečně čas jen pro sebe. Tentokrát vám přinášíme zkušenost maminky, která do tmy chtěla odjakživa a pobyt ve tmě nakonec dostala od manžela jako dárek od Ježíška. Z tmy se jí pak vůbec nechtělo. Co ve tmě viděla, proč si při cvičení najednou uvědomovala každý sval a jak dospěla k pocitu, že je jen láska?

Z tmy se mi vůbec nechtělo

Cítím se super, odpočatě, a musím uznat, že se mi z tmy vůbec nechtělo. Bylo mi tam strašně příjemně a cítila jsem se bezpečně.

Mám pocit, že jsem posledních zhruba dva roky hodně zpomalila. Předtím jsem žila hodně rychle, ale teď se snažím řešit sama sebe, a tak poslední dobou zpomaluju.

Pobyt ve tmě jako dárek od Ježíška

Do tmy jsem chtěla jít vždycky a nakonec jsem ji dostala jako dárek od Ježíška, vlastně tedy od manžela. Chtěla jsem to vyzkoušet. Hlavně jsem si ale říkala, že na sebe nemám vůbec čas, a tady ho mít budu.

Doma chci kolikrát meditovat nebo mít chvilku pro sebe, jenže tam je spousta věcí, které musím udělat. Pořád si říkám, tady je špinavý hrnec a tak podobně. Tady jsem ten čas pro sebe opravdu měla a mohla jsem se věnovat sama sobě, což bylo úplně super.

Kousek tmy si vezmu domů

Víc času pro sebe si dávat určitě budu. Říkala jsem si, že si kousek tmy vezmu domů. Že to, co prožívám tady, můžu prožívat i doma. Nemusí to zůstat jenom tady. To, co jsem se tu naučila nebo vyzkoušela, můžu potom praktikovat i doma.

Nuda? Viděla jsem polární záři

Nudila jsem se? Vůbec. Musím ale uznat, že první den, možná i déle, jsem prospala. Asi to bylo manko, které jsem si nesla za čtyři roky mateřství. Hodně jsem spala, ale pak to bylo strašně příjemné.

Můj mozek mi možná promítal nějaké věci, protože tam nebyla úplně pořád jen tma. Měla jsem pocit, jako bych viděla polární záři nebo nějaké části vesmíru. Rozhodně jsem se tam nenudila.

Při cvičení jsem cítila každý sval

Cvičila jsem, protože mám v háji záda, a bylo to super. Když cvičím doma, pořád přemýšlím nad dalšími věcmi. Tady jsem si při cvičení dokázala uvědomovat svoje tělo, každý sval, který zrovna cvičím. To bylo strašně příjemné.

Doma se na to asi nedokážu tolik soustředit. Ve tmě mi nezbývá nic jiného, takže jsem se víc uvolnila a víc se soustředila sama na sebe.

Sprcha, jídlo a čas o čtyři hodiny napřed

Praktické věci byly úplně v pohodě. Dostala jsem radu, ať si všechno vyzkouším ještě za světla. Když jsem si to za světla vyzkoušela, měla jsem všechno ošahané a pak už to bylo úplně v klidu. Pořád jsem věděla, kudy mám jít.

Myslím, že jsem pořád tak nějak tušila, kolik je hodin, jen jsem asi žila o čtyři hodiny dopředu. Říkala jsem si, že už mi musíte přinést jídlo, že už musí být tak osm večer, a přitom byly možná teprve čtyři nebo tři hodiny. Spala jsem určitě i přes den, ale kdy je noc a kdy den, jsem asi tušila. Kdybych tu byla týden, bylo by to asi jiné.

Že bych se úplně ztratila v čase, by mi nevadilo. Myslím si, že naopak, je to jako osvobozující. Bylo příjemné, že čas tak nějak plynul a já nevěděla, kolik přesně je.

Terapie tmou: nezblázníš se, najdeš sám sebe

Těm, kdo se tmy obávají, bych řekla, ať se toho určitě nebojí. Strašně moc známých mi říkalo, že by se tam během prvních dvou hodin zbláznili, a to mi přijde prostě blbost. Člověk se určitě pořádně vyspí, což je v dnešní době taky docela plus. A potom je tam sám se sebou a tak nějak objevuje sám sebe. Nevidím na tom nic špatného. Naopak, najde sám sebe. Já jsem tam našla víc věcí.

Nejdřív jsem byla tma, pak jen láska

Ještě jednu takovou trochu ztřeštěnou věc. Jednou, když jsem se pořádně vyspala a měla jsem čas přemýšlet, jsem najednou měla pocit, že jsem tma. Že jsem součástí tmy a nejsem nic, jenom ta tma. Nebylo to nepříjemné, ale nebyla jsem s tím spokojená.

A pak jako bych ze sebe sundala nějaký balast a měla jsem pocit, že jsem jenom láska. Že jsem láska, kterou cítím a prožívám, že všude okolo mě je láska a já jsem její součástí. Takový pocit jsem si z toho odnesla a bylo to hrozně příjemné.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě na jednu noc není hanba

Vydáno

„Jenom na jednu noc? To se asi nepočítá, ne?“ Tuhle větu slýcháme docela často — obvykle od lidí, kteří o tmě přemýšlejí už měsíce a pořád čekají, až si budou moct vzít celý týden. Čekání ale nikam nevede. A jedna noc ve tmě není zkouška nanečisto ani poloviční výkon.

Jedna noc není poloviční pobyt

Ve tmě se neměří výkon. Nikdo ti na konci nedá známku za to, kolik nocí jsi vydržel. Rozdíl mezi jednou nocí a týdnem není v tom, že by jedna byla „opravdová“ a druhá ne. Je v hloubce, do které se stihneš dostat.

Týden dá prostor věcem, které potřebují čas – rozvzpomínání, dlouhé spaní, myšlenky, které přijdou třeba až čtvrtý den. Jedna noc dá něco jiného: prudké ticho, první spánek bez displeje a ráno, kdy si všimneš, jak nahlas normálně žiješ.

Tělo nečeká na sedmý den

Od roku 2019 u nás probíhá výzkum s Katedrou psychologie FF Ostravské univerzity (vede ho Mgr. Marek Malůš, Ph.D.). Sledují mimo jiné endokrinní reakci – hlavně melatonin.

Ukázalo se, že tělo se nepřepíná pomalu celý týden. Hormonální změna nastupuje už během prvních 24 hodin. Jedna noc tedy není jen ochutnávka – v těle se měřitelně něco děje.

Podrobnosti o výzkumu najdeš v článku o výzkumu pobytu ve tmě s Ostravskou univerzitou.

Komu dává jedna noc největší smysl

Nejčastěji ji berou čtyři skupiny: ti, co o tmě uvažují poprvé a chtějí vědět, do čeho jdou. Ti, co se tmy trochu bojí a potřebují si sáhnout, že se v ní nic zlého neděje. Rodiče a lidé v práci, kterým se týden nevejde do kalendáře. A ti, co si chtějí ověřit, jestli si za půl roku troufnou na delší pobyt.

Žádný z těch důvodů není slabost. Je to rozumné rozhodnutí člověka, který nechce jít do neznáma po hlavě.

Co se do jedné noci pobytu ve tmě vejde

Přijedeš odpoledne, projdeš s průvodcem chatku po hmatu a zavřou se dveře. Večeře poslepu. Ticho, ve kterém slyšíš vlastní myšlenky. A spánek – ten bývá první věc, kterou lidé po jedné noci zmiňují. Tma nemá modré světlo ani rozptýlení.

Druhý den dopoledne odcházíš s tím, že už víš, jaké to je. A to je víc, než s čím přijíždí většina lidí po roce přemýšlení.

A když se ti bude chtít zůstat?

Stává se to. Někdy to jde vyřešit na místě, někdy si rovnou domluvíš další termín. Ani jedno není prohra – tma není závod.

Kolik jedna noc stojí, najdeš v ceníku pobytů ve tmě.

Nejbližší termíny pro pobyt ve tmě

Více volných termínů
+420 608 08 33 33

Nenechat se ovlivňovat okolím

Vydáno

Každý z nás se někdy ocitne na křižovatce, kdy touží na chvíli zastavit hektický svět a věnovat čas jen sám sobě. Když do našeho centra dorazí člověk s odhodláním nahlédnout do svého vnitřního prostoru, víme, že ho čeká hluboký osobní příběh. Dnes přinášíme autentické zkušenosti z terapie tmou přímo od jednoho z našich návštěvníků, který se rozhodl sdílet své pocity, výzvy i momenty poznání z celotýdenního zážitku.

Rozhodnutí ode mě a první kroky

Rozhodnutí dojít sem přišlo ode mě, z mýho nitra. Nějakou dobu jsem o tom uvažoval, je to asi tři nebo čtyři roky zpátky, co mě napadl první záblesk, že bych přišel a strávil čas sám se sebou. Nakonec jsem si dal rovnou sedm dní. Myslel jsem si původně na tři dny na rozjezd, ale když už, tak sedm. Terapie tmou v délce jednoho týdne byla podle mě výborný rozhodnutí.

První den jsem toho sice trochu litoval, protože člověk běžně zvyká na svoje okolí a vzdušný prostor. První den jsem cítil takovou tíseň v místnosti. Byl jsem tam sám a tma kolem. Bylo to náročné. Potom přišla jedna krize třetí den, ale tu jsme spolu rozchodili. Potřeboval jsem si prostě promluvit, trochu se uzemnit a cítit podporu. Potom už jsem se plně zaměřil na svůj cíl. Jak jsem se blížil k závěru, všechno bylo lepší a lepší.

Reakce okolí a hledání vnitřní jistoty

První impuls přišel před lety, ale potom odezněl. Necítil jsem, že bych to tehdy potřeboval. Teď někdy od Vánoc jsem si říkal, že nastal ten pravý okamžik. Než měl pobyt ve tmě začít, byl jsem úplně vyklidněný. Pár dní před příchodem jsem se ale svěřil kamarádům. Oni mi hned vnukli myšlenky, že dělám blbej nápad.

Dostal jsem se do velké nejistoty. Těšil jsem se celou dobu, ale jak se termín blížil, byl jsem strašně nervózní. Říkal jsem si dokonce, kéž bych byl nemocnej. Okolí ve mně zasadilo semínko nejistoty a to tam trochu nabobtnalo. Sám jsem věděl, že to chci, ale názory ostatních mě nahlodaly. Z odstupem ale vnímám, že pobyt ve tmě představuje jedno z nejpozitivnějších rozhodnutí mého života.

Uvědomění v tichu a posílení imunity vůči tlaku

V běžném životě se vždycky necháme ovlivnit okolím. Právě v tichu jsem si uvědomil, že já sám tvořím svůj svět a to, jak ho vnímám. Okolí mi jenom říká, co je správný a jak bych měl něco dělat. Tady ke mně chodily moje nejniternější pocity. Nebylo tam okolí, nikdo mi nic neříkal, nikdo nic nehodnotil. Byl jsem tam jenom já.

Okolí nás ovlivňuje, ale můžeme si vybudovat imunitu. Člověk by měl poslouchat sám sebe, svoje vnitřní pocity, a ne ostatní. Kdybych o své cestě nebyl přesvědčený a někdo mi ji daroval jen tak, asi bych utekl. Třeba moje kolegyně Irena dostala dárkem třídenní pobyt od syna jen na základě jedné poznámky. Zvládla to, ale nebyla o tom zpočátku vnitřně přesvědčená.

Jak tma přináší pocit bezpečí

Lidé by měli poslouchat svůj vnitřní hlas. Ten je v běžném fungování přehušený okolím, protože ti pořád někdo něco říká a ty máš pak v sobě zmatek. Dříve jsem se bál tmy jako takové. Tady jsem ale zjistil, že tma přináší strašný klid a bezpečí. Víš, že nejsi v nějaké kace, kde je zima a chladno. Je tu teplo. Strávil jsem tu jaro, nejkrásnější období v roce, a vyšlo to neskutečně bezpečně.

Nové zrození a pocity po výstupu

Vyšlo to krásně i datem. Minulou sobotu jsem měl svátek a dnes mám narozeniny. Dnes jsem se zrodil jako znovu zrozený. Ráno jsem vyšel ven, viděl měsíc v západu a hodinu nato slunce ve východu. Neskutečný zážitek, který přeju všem.

Trošku mi chyběl jen element sdílení po výstupu, pototřeboval jsem třeba někoho obejmout a prožít ten okamžik spolu. Ale lidé se nemají bát jít cestou, kterou jim říká jejich vnitřní hlas. Našel jsem tu klid a mír. Moje tělo rezonuje radostí. Uvědomil jsem si, jak moc miluju lidi ve svém okolí a jak si jich vážím. Včera jsem uronil i pár slz radostí, že je zase uvidím a že oslavíme dnešní den.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Záplava lásky

Vydáno

Představ si moment, kdy se čas úplně zastaví a jediné, co vnímáš, je hloubka tvých vlastních myšlenek a tlukot srdce. Dnes ti přinášíme svědectví o cestě, která začala jako dlouholetý sen a skončila nečekanou záplavou vnitřního světla. Přečti si upřímné vyprávění o tom, co se stane, když se člověk rozhodne na sedm dní vypnout okolní svět a prostě jen být. Tato zkušenost ukazuje, že Terapie tmou otevírá dveře k tématům, která v běžném shonu často přehlížíme.

Proč jsem si vybrala celý týden v ústraní

Jsem hrozně ráda, že jsem to absolvovala celé. Ne jen tři dny, ale rovnou celý týden, protože teprve po těch třech dnech ta pravá jízda vlastně začala. Bylo to prostě báječné a doufám, že mi ten pocit, který jsem tady v sobě našla, vydrží aspoň nějakou dobu. Tenhle zážitek jsem si přála několik let, ale pořád jsem si říkala, že ještě není ten správný čas. Chtěla jsem se nejdřív trochu uklidnit a srovnat si věci v životě, abych si s sebou nebrala něco, co hned pomine. Pak mi moji kamarádi a rodina dali Pobyt ve tmě k narozeninám přesně ve správný čas. Bylo to hrozně dobré rozhodnutí, protože ta nejsilnější milost a láska přišla až v druhé půli týdne.

Záplava lásky a vnitřní svoboda

V té hluboké tmě jsem našla absolutní lásku ke všemu – k sobě, k lidem i k přírodě. Byla to úplná záplava lásky a pocit, který slovy jen těžko popíšu. Samozřejmě to bylo mnohdy i hodně těžké, ale vlastně to docela šlo. Když totiž dopředu čekám, že mi taková zkušenost přinese i těžší chvíle, tak se s nimi lépe srovnám. Jakmile na mě přišlo něco, co mě štvalo nebo trápilo, stačilo to jen nahlas říct. Jen jsem to vyslovila a najednou to zmizelo. Místo trápení se objevila láska, odpuštění, milost a světlo. Ta největší intenzita přišla až po těch úvodních dnech, kdy jsem se konečně dokázala úplně uvolnit.

Nečekaný řád v mém každodenním tichu

První den jsem sice úplně celý prospala, ale pak mě překvapilo, že jsem si vytvořila svůj vlastní řád. Normálně jsem totiž docela chaotik a nemám žádný pevný systém v tom, kdy vstávat nebo spát. Tady jsem ale byla v úplném řádu a každou činnost jsem prováděla ve stejnou chvíli. Přesně jsem věděla, kam si dám hrníček, kdy si dojdu vyčůrat, kdy si zacvičím nebo kdy si zahraju na kytaru. Vůbec jsem netušila, jestli spím málo nebo hodně a jestli ponocuju. Jediným orientačním bodem pro mě bylo jídlo, které přicházelo někdy dříve a jindy později. Tento Pobyt ve tmě mi ukázal, že i v naprosté izolaci si člověk dokáže najít svůj vnitřní režim.

Jídlo jako dar z nebe

Na jídlo jsem se pokaždé strašně těšila a pořád jsem přemýšlela, co tam zrovna bude dobrého a jaký dostanu zákusek. Jeden den jsem se musela úplně smát tomu, jak mi hrozně chutná. Zkysaná smetana s piškotama pro mě byla v tu chvíli úplný zázrak a dar z nebe. Celkově jídlo chutnalo prostě skvěle a každé sousto jsem si vychutnávala s obrovskou vděčností. Ten pocit radosti z obyčejného pokrmu v naprostém tichu je prostě k nezaplacení a člověk si začne vážit i maličkostí, které venku bere jako samozřejmost. Každý talíř pro mě představoval nečekané dobrodružství chutí.

Moji hodní bubáci a hledání světla

Měla jsem sice takové bubáky a na jednom místě jsem občas viděla nějaké tmavší místo, ale byli docela hodní. Nebyli to žádní zlí bubáci, kterých bych se musela děsit. Když člověk takový zážitek opravdu chce, tak se toho nemusí dopředu bát. Moje Terapie tmou nebyla o tom, že bych musela překonávat sama sebe nebo strach z temnoty. Já jsem chtěla najít světlo a to se mi podařilo. Napadlo mě, že by bylo dobré si dát třeba hodinu denně ve tmě i doma a jen si říct, co cítím nebo co mám za problém. Věřím, že by pak trápení hned vzápětí zmizelo, stejně jako tady. Tohle pravidlo zastavení v každém dni bych si chtěla určitě odnést a uchovat si ten pocit lásky co nejdéle.

Jak vidíš, tato cesta může přinést odpovědi, které hledáš už roky. Stačí jen udělat první krok. Co myslíš, troufneš si na takové setkání se sebou i ty?

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Čas si nelze koupit

Vydáno

Pobyt ve tmě se stal pro jednoho z našich hostů neobyčejným dárkem od jeho ženy. Hlavním důvodem, proč se do tohoto prostředí vydal, byla potřeba vyčistit si hlavu a být sám v novém a odlišném prostředí. Chtěl se tak odstřihnout od venkovního světa.

Po třech nocích, které strávil v tiché tmě, se cítil skvěle. Pocítil v sobě klid a mír. Byl odpočatý, vyspalý a klidný. Důvodem pro vyzkoušení této terapie tmou byla jeho vysoká pracovní aktivita a zároveň soukromé povinnosti. Do hlavy se mu nabalovaly věci a on neustále řešil problémy. Proto velmi uvítal, že v jedinečném prostředí mohl svou hlavu úplně vypnout.

Překvapení a klid
Přestože nevěděl, do čeho jde, byl příjemně překvapen. Bál se, že mu hlava bude pořád „šrotovat“. Opak se stal pravdou – hlava úplně vypla. Během první půlky pobytu, asi den a půl, si strašně rád nedělal nic. Poddal se tmě, která ho nutila jen ležet. Kupodivu neměl žádné myšlenky.

Jeho obavy ze stihomamů se nenaplnily. Uvedl, že cítil se dobře zejména díky pocitu, že může kdykoliv odejít, rozsvítit si, pustit si mobil nebo otevřít dveře a jít ven. Nic z toho neudělal, všechno proběhlo v klidu.

Dimense času
Paradoxně čas rychle utekl, protože neustále něco dělal. Když nespal, jedl, sprchoval se nebo poslouchal hudbu a audioknihy na MP3 přehrávači. Poslechl si například audioknihu Cesta pravého muže několikrát a její myšlenky si odnesl domů.

Díky tomu, že na nic nespěchal, si všechno vychutnal. Vaření čaje nebo jídlo trvá déle, aby nic nerozlil nebo neubryndnul. Ale v tomto prostředí vám dimenze času zmizí. Nemáte žádný úkol, žádnou schůzku. Čas vás neomezuje a vy si všechno můžete krásně užít. Jak sám říká: jediné, co si v životě nelze koupit, je čas.

V druhé polovině pobytu, když si odpočinul, ho napadaly nové nápady pro jeho soukromé projekty. To ho vedlo k zamyšlení, že tři noci možná byly málo, protože první půlku strávil jen ležením a spaním. Zjistil, že se mu některé problémy, které ho trápily, nyní zdají nedůležité. Buď se vyřeší samy, nebo ne, a svět se bude točit dál.

Pochopil jinou dimenzi času a uvědomil si, že možná už nebude tolik spěchat. Tento pobyt ve tmě byl nevšední zážitek, který vřele doporučuje každému. Už nyní přemýšlí o tom, že by se na terapii tmou vrátil znova.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Po pobytu ve tmě: Ticho bylo významné

Vydáno

Objev, jak ticho a zvuk mohou změnit tvůj život během unikátního pobytu ve tmě. Zjisti, proč je ticho klíčovým prvkem této transformační zkušenosti a jak ti může pomoci najít vnitřní klid, odpovědi na životní otázky a hlubší spojení se sebou sama. Nech se unést příběhy těch, kteří zažili sílu absolutního ticha a tmy, a inspiruj se k vlastní cestě sebepoznání.

Rezervace