608 08 33 33

Štítek: zkušenost

Pobyt ve tmě 7 dní: vděčná, že vidím

Vydáno

Sedm dní ve tmě, a to úplně poprvé v životě. Tentokrát vám přinášíme zkušenost ženy, která nešla na pobyt ve tmě utéct od světa, ale posunout se. Na první vjemy a ztišení si musela počkat skoro čtyři dny, ztrácela se v prostoru a na tmu se kolikrát zlobila. Co jí těch sedm dní dalo a proč si ze tmy nese hlavně vděčnost a pokoru?

Jsem vděčná za to, že vidím

Teď je mi krásně, výborně. Jsem vděčná za to, že vidím. A tady je spousta zeleně, takže je na co koukat.

Těšila jsem se hodně, a to celou dobu. Celých sedm dní bylo dost nekonečných. Ale jsem ráda, že jsem to vydržela a že jsem došla k určitým uvědoměním. A předpokládám, že se ještě leccos objeví, co si teď nejsem schopná zvědomit.

Pobyt ve tmě rovnou na sedm dní

Byla jsem tam na týden a byla to moje první zkušenost se tmou. Že bych šla třeba jen na tři noci, to jsem nezvažovala. Četla jsem a slyšela, že první dvě noci člověk většinou hlavně prospí. Tak jsem si říkala, že by to možná nemělo takovou hloubku jako sedm dní. Když už, tak prostě jít na těch sedm, abych se dostala víc k sobě.

Trvalo to nekonečně dlouho

K sobě jsem se dostala, ale trvalo to nekonečně dlouho. Byla jsem tu od sobotního podvečera a první vjemy, ztišení a uvědomování začaly až ve středu k večeru. Tři a tři čtvrtě dne.

Postupně se mi začal proměňovat prostor, v té tmě jsem ho viděla úplně jinak. A v tu středu už jsem byla asi obojí, ztišená i zcitlivělá.

Terapie tmou: spíš jsem se chtěla posunout

Že do tmy jde ten, kdo nemá rád svět, si nemyslím. Do tmy mě to lákalo. Před půl rokem jsem změnila práci a před tou změnou mě to lákalo ještě o dost víc, protože jsem v té práci nebyla spokojená. Teď spokojená jsem, a stejně jsem si říkala, že mě tma určitě dovede k nějakému vnitřnímu posunu. Nebylo to tak, že by mě život nebavil. Spíš jsem se chtěla posunout.

Rozhodovala jsem se vlastně už před půl rokem. Tehdy jsem z té nespokojenosti potřebovala změnit směr, a proto jsem chtěla jít do tmy. Jenže jsem nastupovala do nové práce, kde jsem nemohla hned nikam odjet, tak jsem si řekla, že až to půjde, půjdu. A pak jsem se sama přesvědčila, že mi tma určitě má co nabídnout a co ukázat v různých oblastech života.

Svítání, čaj a čmelák na zápraží

Svítání bylo hezké, ale očekávané. Hrozně jsem se na něj těšila, a pak to nebylo až takové wow. Obešla jsem si tu úžasnou zahradu a teprve po sprše, když jsem si uvařila čaj, sedla si s ním do klidu na zápraží na lavičku, koukala do korun stromů a poslouchala ptáky okolo, bylo to úplně nádherné. Ještě tam zabzučel čmelák.

I ve svatyni byly zvuky lehce slyšet, podle ptáků jsem se třeba orientovala, jestli už je den. Ale když to slyšíš naplno, je to úplně něco jiného.

Víc jasna přijde až v životě

O práci jsem se tentokrát rozhodovat nepotřebovala, protože tu už jsem změnila. Neřekla bych, že mám teď víc jasno. Myslím si, že to bude přicházet až v tom běžném životě. Doufám, že budu mít jasněji ve svých rozhodováních.

Ztrácela jsem se v prostoru

Prakticky to byl za mě dost opruz. Všechno hledáš. Nejradši jsem ležela na posteli, protože to byla taková jistota. Vzpomněla jsem si na svoji dceru, která je velký bordelář, že i ta by si tam musela udělat pořádek. Jinak se v tom prostě nevyznáš, neorientuješ. Nechtělo se mi z postele vylézat, takže když už, tak kvůli více věcem najednou.

Dalo se to, ale ztrácela jsem se i na místě, v tom prostoru. Myslela jsem si, že jsem se otočila o 180 stupňů, a nebylo to tak. Když jsem se otočila zpátky, věci nebyly tam, kde měly být. Bylo to náročné a kolikrát už jsem byla na tu tmu fakt naštvaná, že je tak neprostupná. Proč nemůže být aspoň lehké šero, aspoň vidět obrysy? Když jsem šla třeba na záchod, věděla jsem, že tam je na zemi lišta, tak pravá noha patří na lištu.

Vděčnost a pokora

Z pobytu ve tmě si do běžného života určitě přenáším tu vděčnost. Vděčnost a pokoru. Že si fakt nevážíme toho, že vidíme, že můžeme žít, že můžeme poslouchat.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě ve dvou: po 30 letech spolu v jedné chatce

Vydáno

Pobyt ve tmě nemusí být jen o samotě. Tentokrát vám přinášíme zkušenost manželského páru, který je spolu třicet let a má tři děti. Poprvé do tmy šli společně a tři noci strávili v jedné chatce. Proč nešli každý zvlášť, jak se ve tmě mluví o těžkých věcech a čím podle nich takový rozhovor začít?

Tma jako další společný experiment

Teď zrovna procházíme takovou fází vztahu, kdy experimentujeme a děláme různé věci společně. Tma byla prostě jedna z aktivit, kterou jsme chtěli zkusit spolu. Různě zkoumáme své vnitřní světy, posledních rok, dva hodně zkoumáme sami sebe i náš vztah a chodíme na terapie, osobní i párové.

Po návratu ze tmy jsme čtyři hodiny sdíleli zážitky s ostatními praktikujícími. Povídali jsme si o tom, co kdo zažil, a bylo to hrozně zajímavé.

Pobyt ve tmě: ona by sama nešla, on chtěl původně sám

Ona: Do tmy chtěl asi víc manžel. A možná to trochu vzniklo z toho, že já bych sama asi nešla. Tak nás napadlo, že bychom šli spolu, protože to je zase něco jiného, než když je člověk sám.

On: Já jsem původně chtěl jít sám, přemýšlel jsem o tom už delší dobu. Pak mě napadlo, že by to mohl být společný zážitek. Uvědomuju si, že je to něco jiného, než když je člověk sám, a asi ještě plánuju jít i sám. Tohle jsme ale chtěli zkusit spolu, jaké to bude.

Myslím, že i v páru se člověk může ponořit do sebe. Když jsme tam třeba chvíli leželi spolu a nemluvili, mohl člověk zažít část tmy sám se sebou. Kdybychom tu byli víc dní, možná bychom si to i rozdělili a řekli si, že spolu nějakou dobu nebudeme komunikovat. Ve tmě je člověk takový oddělený. Má sice kotvu, je to něco jiného, než když je úplně sám, ale dá se to trochu nasimulovat.

Tři noci utekly hrozně rychle

Zvolili jsme kratší verzi, tři noci. Přišlo nám to hodně podobné jako každý večer a hodně rychle to uteklo. Ona: Bála jsem se, že to bude dlouhé, ale uteklo to hrozně rychle.

Kdybychom šli na týden, tak asi už každý sám. Nevím, jestli by se ve dvou stalo ještě něco jiného. Cítili jsme se tam hrozně normálně a přirozeně, bylo to podobné, jako když jsme doma. Jsme nastavení na přemýšlení a povídání si, takže to, co lidé většinou praktikují tady ve tmě, praktikujeme pořád, každý den. Hodně spolu mluvíme a spoustu věcí už máme probraných i normálně. Klidný čas, kdy si to můžeme povědět, nám tedy úplně nechybí.

Po třiceti letech spolu moment přiblížení

Jsme spolu třicet let a máme tři děti. Když si ale představíme určité fáze vztahu, kdy jsme na sebe neměli čas nebo jsme byli víc vzdálení, tak by tma mohla být hodně zajímavý moment přiblížení. To si myslím, že může být fakt zajímavé.

Terapie tmou a rozhovor bez mimiky

Zajímavé bylo, že člověk toho druhého nevidí a nevidí jeho mimiku. Může se tak možná víc svěřit, víc povídat a nenechá se hned vytočit neverbální komunikací, na kterou je zvyklý. A přitom ho může držet za ruku. Je to takový trochu jiný druh povídání si.

Ve tmě se člověk víc soustředí na sebe. Když se pár o něčem baví, je důležité hlídat si i vlastní emoce, aby někam neulítly, a ve tmě se to dělá líp. V rozhovoru tváři v tvář se citlivější téma nebo nějaká nezhoda může rychleji vyhrotit. Ve tmě může takový klidný rozhovor o něčem složitějším vydržet déle. To je to, co jsme zkoušeli.

Nemůžeme odejít, a to drží debatu v klidu

On: Předtím jsem měl trochu obavy, že budeme zavření v jedné místnosti a nebudeme moct odejít. Často, když něco řešíme, jeden z nás odejde z místnosti nebo se jde někam vydýchat. Paradoxně to ale drží debatu kultivovaně. Když člověk ví, že nemůže nikam odejít, víc si hlídá své emoce.

Až tak blízko jsme se k tomu nedostali, ale dokážu si představit, že si člověk emoce hlídá víc, když ví, že je s tím druhým v jednom prostoru.

Rada pro páry: začněte něčím pozitivním

Ona: Ve tmě jsem si vzpomněla, že když jsme byli víc vzdálení různými povinnostmi a pak jsme najednou byli spolu, vždycky byl nějaký mezičas, než se člověk na toho druhého zase naladil. Teď to tak úplně potřeba nebylo, ale myslím, že ve tmě to jde docela dobře.

Doporučila bych, aby si lidé nejdřív řekli třeba něco pozitivního. Tím se na sebe naladí, do prostoru se dodá takové pozitivní naladění a pak to může jít dobře.

Mozek si dokreslil umyvadlo

On: Chatka jako taková a technické věci byly za mě úplně super, není co vytknout. Jídlo, ventilace, voda a všechno kolem, všechno udělané úplně perfektně.

Hrozně zajímavé mi přišlo, jak si mozek věci dopočítává. Měl jsem pocit, že tam je umyvadlo, a najednou jsem ho chvílemi viděl, dokonce na úplně jiném místě, než opravdu bylo. Zrakové halucinace tam jsou a je zajímavé se jim věnovat a dívat se na ně.

Rozhodně je to zajímavý zážitek a doporučujeme všem, aby to zkusili.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě: cítila jsem, že jsem jen láska

Vydáno

Čtyři roky na mateřské a pak konečně čas jen pro sebe. Tentokrát vám přinášíme zkušenost maminky, která do tmy chtěla odjakživa a pobyt ve tmě nakonec dostala od manžela jako dárek od Ježíška. Z tmy se jí pak vůbec nechtělo. Co ve tmě viděla, proč si při cvičení najednou uvědomovala každý sval a jak dospěla k pocitu, že je jen láska?

Z tmy se mi vůbec nechtělo

Cítím se super, odpočatě, a musím uznat, že se mi z tmy vůbec nechtělo. Bylo mi tam strašně příjemně a cítila jsem se bezpečně.

Mám pocit, že jsem posledních zhruba dva roky hodně zpomalila. Předtím jsem žila hodně rychle, ale teď se snažím řešit sama sebe, a tak poslední dobou zpomaluju.

Pobyt ve tmě jako dárek od Ježíška

Do tmy jsem chtěla jít vždycky a nakonec jsem ji dostala jako dárek od Ježíška, vlastně tedy od manžela. Chtěla jsem to vyzkoušet. Hlavně jsem si ale říkala, že na sebe nemám vůbec čas, a tady ho mít budu.

Doma chci kolikrát meditovat nebo mít chvilku pro sebe, jenže tam je spousta věcí, které musím udělat. Pořád si říkám, tady je špinavý hrnec a tak podobně. Tady jsem ten čas pro sebe opravdu měla a mohla jsem se věnovat sama sobě, což bylo úplně super.

Kousek tmy si vezmu domů

Víc času pro sebe si dávat určitě budu. Říkala jsem si, že si kousek tmy vezmu domů. Že to, co prožívám tady, můžu prožívat i doma. Nemusí to zůstat jenom tady. To, co jsem se tu naučila nebo vyzkoušela, můžu potom praktikovat i doma.

Nuda? Viděla jsem polární záři

Nudila jsem se? Vůbec. Musím ale uznat, že první den, možná i déle, jsem prospala. Asi to bylo manko, které jsem si nesla za čtyři roky mateřství. Hodně jsem spala, ale pak to bylo strašně příjemné.

Můj mozek mi možná promítal nějaké věci, protože tam nebyla úplně pořád jen tma. Měla jsem pocit, jako bych viděla polární záři nebo nějaké části vesmíru. Rozhodně jsem se tam nenudila.

Při cvičení jsem cítila každý sval

Cvičila jsem, protože mám v háji záda, a bylo to super. Když cvičím doma, pořád přemýšlím nad dalšími věcmi. Tady jsem si při cvičení dokázala uvědomovat svoje tělo, každý sval, který zrovna cvičím. To bylo strašně příjemné.

Doma se na to asi nedokážu tolik soustředit. Ve tmě mi nezbývá nic jiného, takže jsem se víc uvolnila a víc se soustředila sama na sebe.

Sprcha, jídlo a čas o čtyři hodiny napřed

Praktické věci byly úplně v pohodě. Dostala jsem radu, ať si všechno vyzkouším ještě za světla. Když jsem si to za světla vyzkoušela, měla jsem všechno ošahané a pak už to bylo úplně v klidu. Pořád jsem věděla, kudy mám jít.

Myslím, že jsem pořád tak nějak tušila, kolik je hodin, jen jsem asi žila o čtyři hodiny dopředu. Říkala jsem si, že už mi musíte přinést jídlo, že už musí být tak osm večer, a přitom byly možná teprve čtyři nebo tři hodiny. Spala jsem určitě i přes den, ale kdy je noc a kdy den, jsem asi tušila. Kdybych tu byla týden, bylo by to asi jiné.

Že bych se úplně ztratila v čase, by mi nevadilo. Myslím si, že naopak, je to jako osvobozující. Bylo příjemné, že čas tak nějak plynul a já nevěděla, kolik přesně je.

Terapie tmou: nezblázníš se, najdeš sám sebe

Těm, kdo se tmy obávají, bych řekla, ať se toho určitě nebojí. Strašně moc známých mi říkalo, že by se tam během prvních dvou hodin zbláznili, a to mi přijde prostě blbost. Člověk se určitě pořádně vyspí, což je v dnešní době taky docela plus. A potom je tam sám se sebou a tak nějak objevuje sám sebe. Nevidím na tom nic špatného. Naopak, najde sám sebe. Já jsem tam našla víc věcí.

Nejdřív jsem byla tma, pak jen láska

Ještě jednu takovou trochu ztřeštěnou věc. Jednou, když jsem se pořádně vyspala a měla jsem čas přemýšlet, jsem najednou měla pocit, že jsem tma. Že jsem součástí tmy a nejsem nic, jenom ta tma. Nebylo to nepříjemné, ale nebyla jsem s tím spokojená.

A pak jako bych ze sebe sundala nějaký balast a měla jsem pocit, že jsem jenom láska. Že jsem láska, kterou cítím a prožívám, že všude okolo mě je láska a já jsem její součástí. Takový pocit jsem si z toho odnesla a bylo to hrozně příjemné.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou, než se pro léčbu tmou rozhodnou.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Pobyt ve tmě podruhé: konečně nic nemusím

Vydáno

Do tmy se lidé často vracejí. Tentokrát vám přinášíme zkušenost ženy, která přijela na pobyt ve tmě podruhé, čtyři roky po svém prvním týdenním pobytu. Co ji přivedlo zpátky? Úleva od nároků, které na nás každý den útočí ze všech stran, a pocit, že všechno je tak, jak má být.

Těšila jsem se na vnitřní klid

Je to prima. Strašně jsem se těšila, až si zase odpočinu a vrátím se ke svému vnitřnímu klidu. To prostě zbožňuju. Udržet si ho v běžném životě je mnohem náročnější, protože tam na člověka působí všechny ty nároky okolí.

Podruhé ve tmě a pocit je stejný

Nebyla to moje první tma, byla to druhá. Poprvé jsem tu byla na týden, teď na kratší dobu. Ten pocit je ale totožný. Nejdřív odlétnou myšlenky, které na člověka pořád odevšad útočí. Pak odlétne takové to „měl bych“. A pak přijde pocit, že všechno je v pořádku, všechno je, jak má být, a takhle prostě můžeš existovat. Je to super.

Mojí největší výzvou je uchovat si to v každodenním životě, v práci i doma. Klid znám i odtamtud, ale tady je umocněný. Když člověk cítí hluboký klid, tady si sáhne ještě hlouběji, pokud se dá hloubka ještě prohloubit.

Tady opravdu nic nemusím

Obrovským přínosem je, že tohle prostředí je úplně beznárokové a člověk tu opravdu nic nemusí. Pokud si to tedy připustí, a to je dnes těžké. Už když pracujeme, je tu automatický nárok, že dokončíme nějaký úkol. Dojdu nakoupit, to je nárok. Postarám se o děti, to je nárok. Těch nároků je dost. Tady udělám jen ty základní věci: umyju se, vyčistím si zuby, najím se. Jinak ale nemusím řešit vůbec nic kolem sebe.

Mám ráda svůj život a po tmě ho vnímám hlouběji

Neutíkám sem před světem. Mám ráda svůj život i svět kolem, mám ráda lidi, činnosti, které dělám, svou práci i svoje čtyři kočky a ráda se o to všechno starám. Jde mi o ten nosný pocit. Uvědomit si ho v takové hloubce je skvělé a pak si porovnat, jak to vypadá v běžném fungování.

Vnímám ještě jeden přínos. Když tu smysly nejsou tolik zatížené, dokážu potom líp vnímat svoje kočky i lidi kolem sebe. S lidmi se víc rozpovídám a jdeme do větší hloubky. Neumím si představit, že bych téhle hloubky dosáhla jen v běžném životě.

Jak člověk jako já dokáže jenom být?

Před prvním pobytem jsem se trochu bála. V běžném životě jsem orientovaná na výkon, pořád něco dělám a něco střídám. Říkala jsem si, jak člověk jako já dokáže jenom být. Snažím se o to i při běžných činnostech, třeba když plavu, jenom dýchám a soustředím se na tělo. Ale je to jiné. Tady jsem si uvědomila, jakou hodnotu to má, když člověk může opravdu jenom být. Bez spěchu a bez toho, co bude za chvíli.

Od prvního pobytu jsem věděla, že půjdu znovu

Poprvé jsem tu byla před čtyřmi roky a od té doby jsem věděla, že půjdu znovu. Byla to jen otázka správného načasování. Šla bych klidně i potřetí. Chce to ale čas, aby si člověk v běžném životě srovnal, co tu načerpal, a zkusil tím prohloubit své obyčejné činnosti.

Tady nejsou žádní bubáci

Těm, kdo se tmy bojí, bych řekla, že poznávat sám sebe a trošku se posouvat není nic, čeho by se měl člověk bát. Okolnosti tady nejsou děsivější než venku. To, že některé věci nevidím, znamená, že na ně ani nemusím myslet, a je to klidnější. Tady se opravdu není čeho bát. Nejsou tu žádná strašidla, žádní bubáci. Jsou tu jen lidé, kteří vás podporují a postarají se o vás. To je všechno. Je to prima zkušenost.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Běžel jsem půlmaraton

Vydáno

Každý náš účastník přináší do tmy svůj vlastní příběh, očekávání i odvahu překonat všední hranice. Dnes vám představujeme autentickou zkušenost člověka, který se rozhodl vyzkoušet něco mimo běžný normál a dopřát si hluboké zastavení v dnešní zrychlené době.

Hledání nevšedních výzev a rychlé rozhodnutí

Mám rád věci, které se vymykají normálu. Rád vyhledávám nevšední výzvy. Například měsíc před touto zkušeností jsem běžel maraton, aniž bych cokoliv podobného dříve absolvoval. V srpnu mě čeká další závod na Ještědu, konkrétně speciální Red Bull 400, kde se běží do skokanského můstku. O této akci jsem přemýšlel asi dva dny a pak jsem se hned rozhodl. Stejně rychlé to bylo i s touto zkušeností. Přesně v ten den, kdy jsem na to koukal, jsem se hned registroval a byl jsem připravený. Dnešní doba mi přijde hrozně rychlá, a proto jsem se potřeboval trošku zastavit. Terapie tmou mi přišla jako skvělý nápad a způsob, jak si udělat dopaminový detox.

Překonání nudy a přemýšlení v absolutním klidu

Byla tam nuda, ale to nemusí být nutně špatně. Přesně to jsem od toho očekával, že tam nuda bude. Šlo jenom o to ji překonat. Předpokládal jsem, že když bude takhle dlouhodobě tma, budu spíš unavený, anebo druhou část času strávím přemýšlením. To se mi také vyplnilo. Párkrát jsem si myslel, že se mi trošku motá hlava, ale spíš to bylo z tepla. Třikrát denně jsem si pouštěl klimatizaci, protože už je tepleji a bylo to potřeba. Nebylo to z toho, že bych chtěl odejít. Pobyt ve tmě mi přinesl přesně ten prostor na zklidnění, který jsem vyhledával.

Skvělé jídlo a radost ze zaklepání

Jídlo bylo výborné. Zrovna nejsem vegetarián, ale tohle bylo opravdu dobré, i ty polévky byly výborné. Jelikož nevím, kolik hodin to nošení bylo, už jsem si trošku myslel, jestli jste na mě nezapomněli. Ale nakonec jsem slyšel zaklepání a byl jsem šťastný. Tyhle tři dny jsou za mě docela dost, ale klidně bych zkusil i týden. Týden podle mě také půjde.

Bubáci nejsou pod postelí, ale v hlavě

Pro koho je tato zkušenost vhodná? Záleží na tom, čeho se lidé bojí. Pokud mají strach z nějakých bubáků, tak si myslím, že toto je správná příležitost. Bubáci nebo monstra totiž nejsou pod postelí, ale v hlavě. Pokud se jim lidé chtějí postavit, tak toto je ideální věc. Pokud jde čistě jen o tmu, stačí pár dní přípravy a bude to pro ně dobrá výzva. Není se čeho bát. Pro toho, kdo si to chce vyzkoušet, je to ideální. I člověku, který ještě neví, že to chce, by to možná prospělo.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

První den ve tmě jsem prospal 16 hodin

Vydáno

Někdo jde do tmy pro hluboké prožitky, jiný si potřebuje hlavně pořádně odpočinout. Tentokrát vám přinášíme zkušenost muže, který se pro pobyt ve tmě rozhodl během jediného večera, strávil ve tmě tři noci a hned první den prospal šestnáct hodin.

Přijel jsem si odpočinout a prospal 16 hodin

Cítím se dobře. Přijel jsem si hlavně odpočinout a najít trochu klidu, a to se mi povedlo. První den jsem spal asi šestnáct hodin, od sedmi večer až do chvíle, kdy mi přinesli jídlo. S menšími pauzami, ale spánku bylo opravdu hodně. Přesně pro to jsem si přijel a přesně to jsem dostal.

Tři noci místo maratonu

Byl jsem tu na tři noci. Ne každý je stavěný na maraton a to je myslím docela dobré přirovnání. Věřím, že bych vydržel i sedm dní, ale pro mě už by to asi nebylo tak příjemné. Takhle ty tři dny krásně utekly, odpočinul jsem si a jsem spokojený. Jestli si příště dám delší pobyt? To uvidíme. Záleží na tom, v jaké situaci se budu cítit. Teď jsem to cítil na tři dny.

Rozhodl jsem se během jednoho večera

Jsem celkem impulzivní, takže jsem se vlastně vůbec nerozhodoval. Jeden večer jsem si řekl, že to zkusím, rovnou jsem si pobyt koupil a asi jsem udělal dobře. Co se týče komfortu a zázemí, všechno bylo tak, jak jsem čekal. Je to tu čisté, pohodlné a na klidném místě. Trochu jsem se bál, že to bude někde odstrčené v lese, úplně na samotě, kde bych se necítil bezpečně. Tady je to tak akorát.

Jídlo jako příjemná změna

Na jídlo jsem se vždycky těšil, protože jídlo mám rád. A to, že člověk při donášce aspoň prohodí pár slov, je fajn. Vůbec mě to nerušilo. Je to minutka, dvě, a z celých čtyřiadvaceti hodin je to příjemná změna.

Pozvolný návrat na světlo

Při svítání na konci pobytu jsem sice vstal, ale pak jsem se šel ještě dospat. Půl hodinky jsem vydržel, bylo to příjemné, ale pak už na mě šla únava. Určitě je fajn, že člověk nejde hned do ostrého světla. Venku se teprve rozednívalo, takže nebyla ani tma, ani světlo. Je to lepší, než kdyby se najednou rozsvítilo prudké světlo.

Tma dá každému to, pro co si přijde

Těm, kdo váhají, vzkazuji: nebojte se toho. Spousta lidí mi říkala, že to nedám, protože jsem trochu impulzivní. A já jsem opravdu spokojený. Myslím si, že tma dá každému to, co chce. Já jsem chtěl hlavně odpočinek a ten jsem dostal. Kdo si jde pro hlubší zkušenost, věřím, že ji dostane taky. Určitě bych se toho nebál.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Radek – Jak mi 3 noci pomohly najít klid v duši

Vydáno

Úleva, vyrovnanost, klid v duši, očista, odpočinek, smíření. To jsou pocity, které ve mně zanechal tento zážitek, jenž mi přinesl přesně to, co jsem potřeboval.

Chtěl bych vyjádřit svou plnou spokojenost s pobytem ve tmě u Tomáše a Lenky. I s odstupem jednoho měsíce, kdy jsem se vrátil zpět do každodenního pracovního tempa, stále jasně cítím, že mi ty 3 noci v ústraní velmi pomohly.

Tento zážitek jsem dostal jako dárek od své ženy a musím říct, že to byla trefa do černého. I když to nebyl rovnou celý týden ve tmě, i tato zkušenost pro mě byla naprosto zásadní. Byl to dokonalý digitální detox, který mi pomohl se utišit a srovnat si myšlenky. Jsem moc rád, že jsem díky manželce mohl tento krok udělat a podělit se o své pocity i s ostatními.

Radek

Pavel – moje cesta ze závislosti

Vydáno

Ahoj Tome a Lenčo,

„Pobyt ve tmě pro mě byl velkou zkouškou psychiky. Nakonec mi ale přinesl něco, co jsem nečekal – svobodu,“ popisuje svou zkušenost Pavel.

Chtěl bych vám dodatečně poděkovat za skvělý pobyt ve tmě. Přistupoval jsem k němu s velkým respektem. I když jsem šel do ústraní „jen“ na tři dny, bylo mi jasné, že to bude zkouška pro mozek i psychiku. O to víc se chci podělit o svou zkušenost, kterou považuji za mimořádnou.

Před léčbou tmou jsem byl dlouholetý konzument tabáku – žvýkal jsem ho přibližně 19 let. Před třemi lety jsem se rozhodl se závislostí skončit, ale ukázalo se, že to není vůbec jednoduché. Jako berličku jsem zvolil nikotinové žvýkačky, což bylo vlastně jen z bláta do louže. Závislost na nikotinu je prý srovnatelná se závislostí na heroinu.

Zlom přišel druhý den ve tmě Do tmy jsem se pro jistotu vybavil zásobou nikotinových žvýkaček, abych neriskoval nepříjemné stavy z vysazení. Jenže druhý den v tichu a neznámu mi najednou došlo, jak je to absurdní. Proč ten nikotin vlastně pořád žvýkám?

Od té chvíle jsem se ho už nedotkl. Tedy vlastně jednou ano – když jsem doma vyhazoval zbytky zásob a zvedl se mi z toho žaludek.

Netvrdím, že každý, kdo absolvuje pobyt ve tmě, se automaticky zbaví závislosti. Chci jen sdílet svůj osobní zážitek: mně tato zkušenost pomohla zbavit se těžké závislosti na nikotinu. Nechápu, jak se to v té tmě stalo, ale je to úžasné.

Tímto pro mě léčba tmou rozhodně neskončila a už teď se velmi těším na další pobyt.

Ahoj, Pavel

Odnesli jsme si klid

Vydáno

Zastavit se v dnešním uspěchaném světě bývá oříšek. Dva přátelé se proto rozhodli vyzkoušet něco netradičního a vyrazili na místo, kde vládne ticho a černo. Tomáš přišel s konkrétním termínem a nabídkou: „Pojď se mnou.“ A tak začala jejich zkušenost, kterou nabízí terapie tmou.

Myšlenka, která musela dozrát

První informace o tom, že existuje pobyt ve tmě, se k oběma dostaly už před docela dlouhou dobou. Jeden z nich o této možnosti slyšel zhruba před dvěma lety a nechal tu myšlenku v sobě tak nějak dozrát. Druhý nad tím sice občas uvažoval, ale neměl pocit, že by to musel zkusit hned. Zlom nastal až ve chvíli, kdy si doma zhasnul a uvědomil si, jak je tma vlastně fascinující.

Každý ve své chatce

Ačkoliv na místo dorazili společně, každý z nich obýval svou vlastní chatku. Každý si to totiž přijel prožít sám za sebe a po svém. Původně dokonce ani nevěděli, že by mohli být spolu. Zpětně ale oba přiznávají, že i kdyby měli jít znovu, volili by pravděpodobně opět oddělenou cestu a šli by každý sám. Jeden z nich pouze poznamenal, že chatka určená pro páry by mohla být zajímavou zkušeností pro hluboké seznámení s partnerkou v budoucnu.

Když hlad ustoupí a čas plyne jinak

Součástí jejich cesty byl také půst. Zatímco v běžném fungování může být nejedení náročné, v tlumivém prostředí chatky přicházel hlad mnohem méně. Účastníci měli pocit, že to bylo o hodně lehčí než v běžném životě. Představy různých jídel, jako jsou pečené brambory nebo vývar, se začaly zjevovat až v posledních hodinách pobytu.

Fascinující byla také práce s časem. První den, kdy člověk většinu času prospí, uteče jako voda. Poté se ale vnímání mění a člověk se v čase úplně ztratí. Čas ve tmě plyne úplně jinak než v běžném fungování, kdy lidé stále něco dělají. Prostě tam jen tak seš a čumíš.

Návrat do reality s čistou hlavou

Závěr pobytu provázelo nadšení připomínající radost malého kluka, který se těší na nové hračky. Poslední hodiny před otevřením dveří využil jeden z nich k závěrečné meditaci, během které přišly nové nápady a tvůrčí myšlenky, které ho úplně nadchly. Terapie tmou oběma přinesla především hluboký klid, který si chtějí přenést do všech svých každodenních činností. Došlo i na vnitřní odpuštění, protože člověk zjistí, že nemá smysl v sobě staré věci držet a je lepší nechat je být.

Chtěl bys také zjistit, jaké myšlenky se zjeví tobě, když vypneš světlo? Otevři se této zkušenosti a nechej se překvapit, co ve tmě najdeš.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Do tmy jsem si přijela odpočinout

Vydáno

🌌 První setkání se světlem po několika dnech v naprosté tmě bývá pro mnoho lidí jedním z nejsilnějších okamžiků celé zkušenosti. Stejně tak to prožívala i žena, která se rozhodla prožít terapii tmou. Ve chvíli, kdy zazvonil budík a ona otevřela dveře ven, zaplavila ji vlna radosti a překvapení. Zrak si teprve zvykal na jas, světla se mihotala a oči chvíli nezaostřovaly, přesto okamžik popisovala jako nesmírně krásný a hluboký.

Procházka po zahradě krátce po skončení pobytu ve tmě pro ni znamenala ještě intenzivnější zážitek. Vnímala, jak se vše kolem postupně rozeznívá a jak s každým krokem přichází klid. Popisovala, že si připadala, jako by objevovala svět znovu – každý detail působil silněji, než by kdy čekala.

Její cesta do tmy začínala s lehkým napětím. Sama říkala, že necítila strach o život, spíše příjemné vzrušení z neznámého. Přirovnávala to k výpravě někam, kde člověk ještě nikdy nebyl. Věřila, že při dalším pobytu už bude vědět, co ji čeká, a tak si ho užije s ještě větším klidem.

Celou zkušenost vnímala jako možnost zastavení a návratu k sobě. Terapie tmou jí nabídla prostor, ve kterém se vše zpomalilo a smysly se naladily na jemnější vnímání. Pobyt ve tmě pro ni znamenal nejen odpočinek, ale především cestu k hlubšímu uvědomění a k radosti z obyčejných věcí, které v běžném životě snadno unikají.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si praktikující kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Rezervace