608 08 33 33

Halucinace ve tmě

Když nám naši návštěvníci vyprávějí svoje osobní zážitky, vždycky nás potěší, jak je každý příběh originální. Terapie tmou přináší každému člověku úplně jinou zkušenost, protože si do ní přináší své vlastní životní osudy. Dnes ti přinášíme rozhovor s mužem, který k nám přijel bez velkých očekávání a odvezl si nezapomenutelné zážitky.

Nečekal jsem nic a vzal jsem to jako očistu

Pobyt ve tmě jsem bral od začátku jako způsob očisty. Říkal jsem si, že tu vyčistím všechny trubky. Byl jsem fakt nepoznamenaný a nic jsem neočekával. Jediné, co mě předtím napadalo, bylo, zda v té tmě přijdou nějaká pekla a zda se tam budu hádat do krve. Měl jsem ale nulová očekávání. Viděl jsem sice asi tříminutové video jednoho člověka, který tu byl tři dny a hovořil o tom zasvěceně, ale říkal jsem si, že je to jeho věc. Každý to prožije po svém a je to nepřenositelné, protože si tam člověk dává svoje individuální příběhy. Jsem rád, že jsem tady byl, děkuji za tu příležitost, máte to tu moc hezké a pro mě to bylo dobré.

Vánoční dárek, který přišel v pravou chvíli

O tom, že něco takového existuje, jsem slyšel poprvé asi před třemi nebo čtyřmi roky. Dále kolem mě prošustilo pár rozhovorů se zajímavými lidmi, kde vyplynulo, že to pro ně byl dôležitý životní milník. Říkal jsem si, že to jsou chytří lidi a to, co říkají, dává hlavu a patu. Když mi pak rodina dala část peněz na tento zážitek na Vánoce, vůbec jsem neváhal a nepřemýšlel nad tím. Byla to kombinace dvou věcí, věděl jsem o tom, začalo mě to lákat a dárek přišel v pravou chvíli. Pro člověka, který na to není připravený nebo o tom nic neví, by to ale mohl být i problém, takže jako dárek bych k tomu přistupoval velmi citlivě.

Překvapily mě magické vizuální iluze

Vůbec jsem nevnímal, že nejím, voda byla dobrá a nestěžuji si. Akorát mě překvapily halucinace. Když mi tam svítily naplno reflektory do očí, nemohl jsem spát. Lítal jsem po místnosti, motal jsem se a vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Staly se mi vizuální halucinace nebo iluze. Nebylo to jako na tripu, ale bylo to magické. V půlce pobytu se mi udělal japonský chodníček se štěrkem a vedle travička. Šel jsem po něm a vlétl jsem do zdi. Objevovala se světýlka nebo světlo holandských mistrů, takové žluté do temna. Schválně jsem před to dával ruku. Ruku jsem neviděl, ale to světlo ano. Přemýšlel jsem nad tím, jak si mozek skládá tyto obrazy. Vizuální halucinace jsem opravdu nečekal a byly velmi silné.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Jakub – až vypadnu ze svého běžného života

Postava za mříží v podzemní chodbě

Ahoj,

na pobyt ve tmě jsem se strašně těšil. Těšil jsem se až vypadnu ze svého běžného života. Až budu sedět sám se sebou, ve tmě, bez čehokoliv co by mě rušilo a budu hledat své pravé já. Nebude nikdo kdo by mě z hledání vyrušil, nebude žádný vnější podnět, na který bych mohl zaměřit pozornost.

Hledání vnitřního klidu ve tmě

První dny to tak skutečně bylo. Člověk nemá co dělat jiného, a tak jsem se uzavřel do sebe a hledal vnitřní klid. Ten se několikrát dostavil a já měl ze tmy jen pozitivní zkušenosti. Ruku v ruce s tím přišla i touha po dalším duchovním cvičení, což byl přesně důvod proč jsem do tmy šel.

Tuším, že to bylo pondělí ráno. Zdál se mi sen, celkem příjemný, natáčeli jsme vtipnou reklamní kampaň. Proběhla první sekvence, po které režisér oznámil, že si to sjedeme ještě jednou. V tu chvíli jsem se probudil.

Vědomí bylo probuzené, ale mozek nedokázal opustit sen. Nastal vnitřní souboj o ustanovení reality. Já si byl jistý, že realita je v chatce, mozek mne furt vracel do snu. Snažil jsem se ho uklidnit cvičením, jídlem, sprchou. Nic nepomáhalo a začínal jsem mít pocit, že za chvíli zešílím. Potřeboval jsem obrazový vjem, nechtěl jsem rozsvěcet velké světlo a hodit za hlavu dosavadní pobyt ve tmě, zapnul jsem tedy na chvíli telefon a posvítil si jeho matným světlem. V okamžiku, kdy jsem zahlédl podlahu a stěny, se vše uklidnilo. Oči se měli na čem ukotvit a mozek konečně pochopil, že už nejsem ve snu.

Zkušenost to byla značně nepříjemná. Tomáš mi doporučil, ať to příště nechám plynout a nebojuji s tím. Možnost si to vyzkoušet na sebe nedala dlouho čekat a hned další noc se mi stala podobná situace. Nebyla naštěstí tak intenzivní. Po probuzení jsem zůstal ležet a snažil se na nic nesoustředit. Po chvíli se skutečně vše samo srovnalo.

Současně s tím se ale rozjely „halucinace“. Před očima mi neustále běhali fantas magorie, padající jehly, vodopády, lezoucí lidi, obrovské točící disky. Střídavě mi v očích blikalo jasné zelené světlo. Neustále a stále dokola. Mohl jsem cvičit, ležet v klidu, přemýšlet nebo naopak nemyslet vůbec. Stále to tam běhalo a odpoutávalo mojí pozornost. Nemohl jsem meditovat, nedařilo se mi najít vnitřní klid, který se dostavoval během prvních dní. Připadal jsem si jak zfetovaný a zažíval jsem velkou úzkost. Jelikož jsem už nemohl dělat to, s čím jsem do tmy šel a cítil se velice nepříjemně, rozhodl jsem se pobyt ukončit předčasně.

Rozsvítil jsem světlo

Rozsvítil jsem světlo. Venku byla tma, telefon jsem dal Tomášovi, aby mi ho dobil. Netušil jsem proto kolik je hodin, v domě se sice svítilo, ale bál jsem se takto v noci pohybovat po zahradě hlídané dvěma kavkazákama.

Říkal jsem si, že bude asi ráno a počkám si chvíli na východ slunce.

Ráno nebylo, východ nastal cca po 14 hodinách 😀 Úzkost i tik během pár hodin ale přestal. Po opuštění chatky na pobyt ve tmě jsem cítil obrovskou úlevu a radoval se ze znovu objeveného světa venku. Rozloučil jsem se s Tomášem a po svých se vydal domů.

Pobyt ve tmě jsem ukončil dříve

Nevydržel jsem sice ve tmě celý týden, ale získal jsem to, proč jsem do ní šel. Znovu už bych terapii tmou asi nepodstoupil, ale rozhodně nelituji.

Děkuji Tomášovi (Lenka byla zrovna pryč) za obstarávání základních potřeb a třeba někdy na shledanou 😉

Jakub

Jitka – psycholožka na pobyt ve tmě

Zdravím vás Lenko a Tomáši,

ten týden ve tmě byl pro mne velmi náročný, párkrát jsem to už chtěla vzdát, ale pokaždé jsem si říkala „co když třeba dnes nebo zítra přijde už něco příjemné“.

Očekávání při pobytu ve tmě

Nepříjemné bylo to, že původný úmysl strávit pobyt ve tmě hlavně meditacemi se nezdařil, jaksi se mi nedařilo ponořit se do meditací, tak jsem spíš jenom relaxovala a cvičila a spala a jedla … tak kolem dokola. Po dvouch až třech dnech to byla docela nuda, pak přišly zrakové halucinace, možná by to někdo nazval vize… Ty mne vyrušovaly tím, že do té doby už „zmáknutá“ orientace v prostoru úplně zmizela, stěny i strop se bizardně měnili. No alespoň nějaké vzrůšo, i když jsem nemohla někdy trefit ani do postele.

„Někdy to bylo lepší nežtelevize“

Někdy to bylo lepší než televize, ale smysl jsem v těch obrazech nenašla. Co se týče mého přemýšlení o živote, tak to přemýšlím celý život, jsem psycholožka. Na vědomé úrovni teď nemám žádné problémy, ani nic k řešení, vlastně jsem nikdy nebyla v osobním životě tak šťasná, jako teď. A podvědomí mi ve tmě nic nenabídlo, kromě divně se měnícího prostoru…

Třeba jsem se ocitla před velkou vanou, nebo ze stropu visely stovky lamp… A tak to šlo až do konce.

Děkuji Lenko a Tomáši za starostilivost, za výborné jídlo a pití.

Rezervace