608 08 33 33

Štítek: světlo

Odnesli jsme si klid

Vydáno

Zastavit se v dnešním uspěchaném světě bývá oříšek. Dva přátelé se proto rozhodli vyzkoušet něco netradičního a vyrazili na místo, kde vládne ticho a černo. Tomáš přišel s konkrétním termínem a nabídkou: „Pojď se mnou.“ A tak začala jejich zkušenost, kterou nabízí terapie tmou.

Myšlenka, která musela dozrát

První informace o tom, že existuje pobyt ve tmě, se k oběma dostaly už před docela dlouhou dobou. Jeden z nich o této možnosti slyšel zhruba před dvěma lety a nechal tu myšlenku v sobě tak nějak dozrát. Druhý nad tím sice občas uvažoval, ale neměl pocit, že by to musel zkusit hned. Zlom nastal až ve chvíli, kdy si doma zhasnul a uvědomil si, jak je tma vlastně fascinující.

Každý ve své chatce

Ačkoliv na místo dorazili společně, každý z nich obýval svou vlastní chatku. Každý si to totiž přijel prožít sám za sebe a po svém. Původně dokonce ani nevěděli, že by mohli být spolu. Zpětně ale oba přiznávají, že i kdyby měli jít znovu, volili by pravděpodobně opět oddělenou cestu a šli by každý sám. Jeden z nich pouze poznamenal, že chatka určená pro páry by mohla být zajímavou zkušeností pro hluboké seznámení s partnerkou v budoucnu.

Když hlad ustoupí a čas plyne jinak

Součástí jejich cesty byl také půst. Zatímco v běžném fungování může být nejedení náročné, v tlumivém prostředí chatky přicházel hlad mnohem méně. Účastníci měli pocit, že to bylo o hodně lehčí než v běžném životě. Představy různých jídel, jako jsou pečené brambory nebo vývar, se začaly zjevovat až v posledních hodinách pobytu.

Fascinující byla také práce s časem. První den, kdy člověk většinu času prospí, uteče jako voda. Poté se ale vnímání mění a člověk se v čase úplně ztratí. Čas ve tmě plyne úplně jinak než v běžném fungování, kdy lidé stále něco dělají. Prostě tam jen tak seš a čumíš.

Návrat do reality s čistou hlavou

Závěr pobytu provázelo nadšení připomínající radost malého kluka, který se těší na nové hračky. Poslední hodiny před otevřením dveří využil jeden z nich k závěrečné meditaci, během které přišly nové nápady a tvůrčí myšlenky, které ho úplně nadchly. Terapie tmou oběma přinesla především hluboký klid, který si chtějí přenést do všech svých každodenních činností. Došlo i na vnitřní odpuštění, protože člověk zjistí, že nemá smysl v sobě staré věci držet a je lepší nechat je být.

Chtěl bys také zjistit, jaké myšlenky se zjeví tobě, když vypneš světlo? Otevři se této zkušenosti a nechej se překvapit, co ve tmě najdeš.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Zdálo se mi, že spím na palandě

Vydáno

🙂 První krok zpátky do světla

No, cítím se skvěle. Tahle věta mě napadla hned jako první, když jsem po otevření dveří vyšel ven. Vyšlo sluníčko a celý svět působil najednou jinak. Chvíli se mi motala hlava, malinko jsem se rozkoukával, ale stačilo projít se po zahradě a všechno do sebe zapadlo. Pocit byl úplně úžasný.

🌿 Očekávání a vstup do tmy

Do TERAPIE TMOU jsem šel s nějakým očekáváním. Přesně věděl jsem, co od toho chci, a musím říct, že se to splnilo. To, co jsem od toho očekával, jsem opravdu dostal. POBYT VE TMĚ mi dal prostor zpomalit a být sám se sebou bez rušivých vlivů.

🌒 Tři dny, které plynuly jinak

Zvolil jsem tři dny. Ze začátku jsem si říkal, že je to ideální délka. Jak se ale konec blížil, napadlo mě: „Ty bláho, možná jsem si na to teprve začal zvykat.“ Najednou mi přišlo, že ticho a rytmus tmy začínám opravdu cítit. Nešlo o nudu, spíš o postupné ponoření.

🧘‍♂️ Být sám se sebou

Vím o sobě, že vydržím sám se sebou docela slušně. Nepotřebuju, aby mi někdo neustále povídal nebo odváděl pozornost. Právě proto mi TERAPIE TMOU sedla. V tichu jsem nemusel nic řešit, nic dokazovat, nikam spěchat. Myšlenky se uklidnily a tělo se přirozeně přizpůsobilo.

🌘 Když mysl vytváří obrazy

Zajímavé bylo i vnímání prostoru. Občas se mi zdálo, že v té tmě něco vidím. Jakmile jsem ale jednou narazil do zdi ve chvíli, kdy jsem si myslel, že vidím, došlo mi, že vlastně opravdu nevidím nic. Tenhle moment byl silný a zároveň hodně poučný. Ukázal mi, jak si mysl dokáže vytvářet vlastní realitu.

☀️ Návrat ke slunci

Po návratu ven jsem si nejraději sedl na židličku na sluníčko a nechal se krásně vyhřát. Byla mi už trošku zima a teplo slunce jsem vnímal mnohem intenzivněji než dřív. POBYT VE TMĚ mi změnil způsob, jakým vnímám obyčejné věci.

🌾 Co si nesu dál

TERAPIE TMOU pro mě nebyla útěkem, ale návratem. Návratem k jednoduchosti, klidu a k sobě. A právě tenhle pocit si nesu dál do každodenního života.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Jídlo bylo skvělé

Vydáno

Ponoření se do úplné tmy odhaluje detaily, které při každodenním shonu často přehlížíme. Přesně tak to popsala žena, která má za sebou „tři dny ve tmě, přesněji šedesát hodin“. Hned v úvodu svého sdílení říká, že pro ni šlo o „úžasnou a zajímavou zkušenost“, kterou si chtěla dopřát už delší dobu.

Jednoduché přání: odpočinek a klid

Do prostoru bez světla přijela s jednoduchým přáním: odpočinout si, vyspat se, zklidnit se a být chvíli sama se sebou. Zároveň ji zajímalo, jak působí TERAPIE TMOU v běžných všedních činnostech. Bavilo ji pozorovat, jak zvládne obyčejné úkony beze světla, a několikrát zmínila, že ji fascinovalo, jak rychle se tělo i mysl adaptují.

Hudba, ticho a prostor pro vzpomínky

První hodiny si pouštěla hudbu a část pobytu si zpestřila audioknihou. Později ale zvolila den naprostého ticha, protože ji lákalo zjistit, co se uvnitř odehraje bez jakýchkoliv vnějších podnětů. Právě ticho otevřelo prostor pro vzpomínky. Začala si v duchu přehrávat „táborový písničky“, a dokonce si vytvořila „test paměti“, který ji prý překvapivě pobavil.

Realistický pohled na čas

Sdílí i realistický pohled na čas. Říká, že nechtěla nic přikrášlovat: „Ten čas je dlouhej, úplně furt nespíte.“ Zároveň se ale díky tomu dostala do stavu, který popsala jako hluboké zvolnění. Myšlenky se zpomalily, tělo se uvolnilo a ona začala vnímat vlastní vnitřní svět s mnohem větší jemností.

Reakce okolí a vlastní připravenost

Zmínila také reakce okolí. Před cestou ji někteří strašili větou: „Prosím tě, hlavně se tam nezblázni.“ Dnes už se tomu jen usmívá. Podle ní není důvod k obavám. Stačí mít jednoduchý plán, trošku hudby nebo audioknihu jako doprovod, a zároveň si dopřát chvíle ticha, které přinášejí největší uvědomění.

Závěr: návrat k sobě

Celé její vyprávění ukazuje, že POBYT VE TMĚ jí přinesl klid, citelné zpomalení a uvnitř i několik krásných a překvapivých vhledů. TERAPIE TMOU pro ni nebyla únikem, ale návratem k sobě samé. A právě to může být největším přínosem pro každého, kdo touží odložit ruch světa a nechat promluvit ticho.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Věnuji se otužování

Vydáno

Slovo „dovolená“ najednou ztratilo svůj význam. Zjistil jsem, že i tam, kde si fyzicky odpočinu, si neodpočinu v hlavě. Furt něco zažíváme a prožíváme, vstřebáváme zážitky, a tak to tam taky pracuje. Po třech dnech, které jsem strávil na pobytu ve tmě, se mi dostalo odpočinku na úplně jiné úrovni. Tak odpočatej a vyspalej jsem snad v životě nebyl. Je mi fajn, cejtím se lehce a suprově úplně. Ten odpočinek a takovej ten vnitřní klid je tady jako úplně jinej.

Už pět let zpátky jsem se dozvěděl o terapii tmou, myslím, že to byl nějaký film. Tam jsem si řekl: „Jo, tak todleto chci zkusit“. Trvalo mi pět let, než jsem se dokopal k tomu, abych vlastně šel. Rozhodnutí prostě zrálo ve mně. Letos, když jsem si jednoho dne lehnul do postele, řekl jsem si: „A teď je čas“. Otevřel jsem notebook a první, co na mě vyskočilo, byla vaše Tma. Hned jsem volal, nechtěl jsem nic řešit. Sympatické přijetí, a hned jsme se domluvili. Původně jsem přemýšlel o týdnu, ale časově jsem se nevešel. Tři dny stačily na zkušenou. Vím, že se určitě vrátím.

Pobyt ve tmě přináší úplně nové vnímání. První den jsem třeba úplně zapomněl pít. Měl jsem lahev s vodou vedle postele, ale pil jsem fakt málo. Po prvním spaní jsem se probudil, cítil jsem suché oči, které mě svěděly, a byl jsem unavený. Říkal jsem si, vždyť bych měl být vyspalý. Zjistil jsem, že jsem vypil jen tři deci za celý den. Člověk asi, když to pití nemá na očích, lehce zapomíná na všechno.

Co se jídla týče, to jsem zvládal skvěle. Šel jsem doslova po čuchu. Chutnalo mi výborně. Jsem kuchař a věnuji se tomu celý život. Proto jsem krásně rozeznával chutě a identifikoval jsem všechno, co jste mi připravili. Bylo to velice chutné a jídlo mě tam vlastně bavilo úplně všechno. Jeden z takových wow vjemů byla třeba kedlubna. Užíval jsem si to, že vím, co to je, a že je to fakt hodně dobrý.

Nejvíc mě překvapilo, že jsem v té tmě zjistil, že nemám vůbec strach. Z ničeho. Cítil jsem se tam naprosto jako doma. Už po dvou hodinách mi tam bylo tak příjemně, že jsem si až říkal, jestli nemám v sobě žádné strachy nebo něco, čeho bych se bál.

Předtím, než jsem tam šel, jsem se trochu bál, že na mě něco vyleze nebo že budu mít nějaký strach. Ale zjistil jsem, že se ničeho nebojím. Věřím tomu, že kdo má třeba něco nevyřešeného, nebo kdo k sobě není úplně upřímný, ten by se tam s tím mohl potkat a zažít nějaký lehký chmur. Já jsem to neměl. To bylo velké poznání, že jsem byl s tmou úplně v pohodě.

Mým běžným hledáním klidu je otužování a meditace. Ale tento pobyt ve tmě dává člověku úplně jiný rozměr vnitřního klidu. Každý má možnost kdykoliv odejít nebo rozsvítit, takže není důvod mít strach. Terapie tmou je skvělá pro každého, kdo si chce urovnat v sobě nějaké věci a získat vnitřní klid. Kdo má plnou hlavu myšlenek a nemůže kvůli tomu spát, tomu to dokáže dokonale vyčistit hlavu.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Být 3 dny sama byla výzva

Vydáno

✨ Když se naše účastnice pobytu ve tmě ohlížela při rozhovoru za svou zkušeností, popisovala především vnitřní proměnu, která se v ní odehrávala od prvních hodin. Řekla, že si po návratu „víc věří“ a cítí se „víc uvolněná“. Před vstupem do tmy v ní převládala nervozita a nejistota. Otevřeně přiznala, že „nevěděla, jestli to zvládne“, ale po zkušenosti dodala, že by pobyt dokázala zvládnout „i na dýl“.

🌿 V rozhovoru několikrát zmínila, že v běžném dní tráví hodně času na telefonu a pořád něco řeší. Právě proto pro ni ticho a zpomalení během terapie tmou znamenaly obrovskou úlevu. Popsala, že chce po návratu „najít víc klidu“ a dát si víc prostoru pro sebe. Temnota pro ni nebyla něčím hrozivým – naopak ji vnímala jako prostředí, které umožňuje zastavit se a nadechnout se bez tlaků a vyrušení.

✨ Mluvila také o tom, jak se v průběhu pobytu měnilo její vnímání tmy samotné. Řekla, že ji tma „už vůbec nevadila“ a že v ní postupně nacházela pohodlí a přirozený rytmus. I když před začátkem cítila obavy, postupně získala jistotu a klid. Sdílela, že ve tmě dokáže člověk vnímat vlastní myšlenky mnohem jasněji, protože nic nerozptyluje pozornost.

🌙 Velmi silným poselstvím byly její úvahy o tom, proč má taková zkušenost smysl. Podle jejích slov pobyt pomůže „každému“, kdo se chce podívat „sám do sebe“. Mluvila o tom, že tma umožňuje být k sobě blíž, víc si rozumět a vnímat, co člověk skutečně potřebuje. Zároveň několikrát povzbudila ty, kdo o takové zkušenosti uvažují. Řekla, že „se není čeho bát“, protože „jste jenom sami se sebou“, a dodala, že člověk „by se neměl bát sám sebe“.

😊 Její autentické vyprávění krásně ukazuje, jak může terapie tmou nabídnout prostor k důvěře, uvolnění a hlubšímu sebepoznání. V její zkušenosti nehledáme dramata – nacházíme v ní klid, odvahu a návrat k sobě.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Byla jsem příjemně překvapena

Vydáno

Rozhodnutí vstoupit do tmy v ní probouzí směs očekávání a jemné nejistoty. O terapii tmou ví už několik let, ale dlouho váhá. V jeden okamžik však ucítí, že nastal ten pravý čas. Sdílí, že chvíle, kdy se člověk dobrovolně ponoří do ticha a temnoty, přináší jedinečnou možnost být sám se sebou — bez rušivých vlivů a bez potřeby cokoli předstírat.

První hodiny v naprosté tmě prožívá jako zvláštní a intenzivní. Postupně se její tělo i mysl uvolňují a ona si uvědomuje, jak moc potřebovala zpomalit. Během pobytu ve tmě se učí naslouchat svým pocitům i tělu. Ticho se stává jejím přítelem a čas ztrácí svůj obvyklý význam. Po několika dnech se tma mění v přirozené prostředí, ve kterém nachází vnitřní klid i důvěru v sebe samu.

Silný okamžik přichází i při návratu na světlo. Popisuje, jak ji ohromuje krása přírody — barvy, stromy, listy i první paprsky slunce. Každý zvuk a každý dech čerstvého vzduchu působí naprosto intenzivně. Všímá si, jak snadno člověk v běžném životě přehlíží drobnosti, které mají obrovskou sílu.

Terapie tmou jí přináší přesně to, co hledá — prostor pro zastavení, zklidnění a hlubší vnímání sebe sama. Uvědomuje si, že skutečný klid nepochází z okolností, ale z nitra. A i když návrat ze tmy přináší světlo, to nejjasnější světlo si člověk odnáší právě z hlubin ticha.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Světlo ve tmě: Jak pobyt v absolutní tmě přináší vnitřní klid

Vydáno

V dnešní hektické době, plné neustálých podnětů a informačního přetížení, může být obtížné najít skutečný vnitřní klid. Paradoxně, jednou z nejúčinnějších cest k nalezení tohoto klidu může být pobyt v naprosté tmě. Tento článek se zaměří na to, jak tma může přinést světlo do našeho vnitřního světa a pomoci nám najít vytoužený vnitřní klid.

Fenomén „světla ve tmě“

Koncept „světla ve tmě“ není jen poetickou metaforou. Mnoho lidí, kteří absolvovali pobyt v naprosté tmě, popisuje zážitky vnitřního světla nebo jasnosti, které se objevují po určité době strávené v temnotě.

Fyziologické vysvětlení:

  • V tmavém prostředí se zvyšuje produkce melatoninu, hormonu spánku.
  • Mozek začíná produkovat více DMT (dimethyltryptamin), látky spojované s změněnými stavy vědomí.
  • Aktivují se části mozku odpovědné za introspekci a kreativitu.

Jak najít vnitřní klid v temnotě

Pobyt ve tmě může být mocným nástrojem pro nalezení vnitřního klidu. Zde jsou některé důvody proč:

  1. Eliminace rozptýlení: Tma odstraňuje vizuální podněty, které často odvádějí naši pozornost.
  2. Zvýšená introspekce: Bez vnějších podnětů se naše pozornost přirozeně obrací dovnitř.
  3. Zpomalení mysli: V tmavém prostředí se myšlenkové procesy často zpomalují, což vede k hlubšímu klidu.
  4. Resetování cirkadiánního rytmu: Tma pomáhá obnovit přirozený spánkový cyklus.

Meditační centrum: Ideální místo pro zkušenost se „světlem ve tmě“

Mnoho meditačních center nyní nabízí speciální programy zaměřené na pobyt ve tmě. Tyto programy jsou navrženy tak, aby maximalizovaly terapeutické účinky tmy.

Co můžete očekávat v meditačním centru:

  • Profesionální vedení a podporu
  • Bezpečné a komfortní prostředí
  • Možnost kombinovat pobyt ve tmě s dalšími meditačními technikami
  • Postupný návrat ke světlu a integraci zkušeností

Praktické tipy pro zkušenost se „světlem ve tmě“

Pokud se rozhodnete vyzkoušet pobyt ve tmě, zde je několik tipů:

  1. Začněte postupně: Nejprve zkuste kratší období tmy, například několik hodin.
  2. Připravte se mentálně: Uvědomte si, že můžete zažít různé emoce a myšlenky.
  3. Buďte trpěliví: Vnitřní klid a „světlo“ se mohou objevit až po určité době.
  4. Praktikujte mindfulness: Soustřeďte se na své dýchání a tělesné pocity.
  5. Reflektujte své zážitky: Po návratu ke světlu si zapište své myšlenky a pocity.

Vědecký pohled na „světlo ve tmě“

Výzkumy ukazují, že pobyt ve tmě může mít významné pozitivní účinky na naše duševní zdraví:

  • Snížení hladiny kortizolu, hormonu stresu
  • Zlepšení kvality spánku
  • Zvýšení produkce serotoninu, který ovlivňuje náladu
  • Posílení neuroplasticity mozku

Integrace zkušenosti do každodenního života

Po návratu z pobytu ve tmě je důležité integrovat získané zkušenosti do běžného života:

  1. Vytvořte si pravidelné „tmavé“ chvilky: Například meditujte v zatemněné místnosti.
  2. Omezte umělé osvětlení: Zejména v večerních hodinách.
  3. Praktikujte mindfulness: Přeneste pozornost a klid získané ve tmě do každodenních aktivit.
  4. Buďte vnímaví k vnitřnímu „světlu“: Všímejte si momentů vnitřní jasnosti a klidu.

Závěr

Pobyt v absolutní tmě může být překvapivě osvětlující zkušeností. Paradoxně, právě v této tmě můžeme najít vnitřní světlo a klid, které tak často hledáme v našem rušném světě. Ať už se rozhodnete vyzkoušet tuto zkušenost v meditačním centru nebo ve vlastním domácím prostředí, pamatujte, že cesta k vnitřnímu klidu je osobní a jedinečná pro každého z nás.

Světlo ve tmě není jen metafora – je to reálný fenomén, který může hluboce transformovat naše vnímání sebe sama a světa kolem nás. Tím, že se ponoříme do tmy, můžeme paradoxně najít jasnost a klid, které nám pomohou lépe navigovat ve světle každodenního života.

Ivana – Pobyt ve tmě: Mír, pokora, trpělivost

Vydáno

Proč jsem šla do Tmy? 

Do Tmy jsem si přišla , bude-li dovoleno, pro harmonii mezi mnou: Světlem a mým Tělem… Bohužel až od určité etapy mého života si uvědomuji důležitost mé tělesné schránky, a to, že to ona mi dovoluje tady a teď prožívat a učit se.

Ne vždy je mezi mojí Duší a Tělem pevná vazba, pohybují se občas každá na jiných úrovních, především ve stresu…, důsledkem toho je oslabení, nemoc….

Je to momentálně moje učební parketa. Věřím, že nahlas vyslovené, vejde do reality. Omlouvám se proto při té příležitosti svým sousedům ve Tmě, neboť jsem někdy musela pěkně od plic hulákat a plakat.  Taky se smát… bez ohledu na čas…

Stromy života 

Věděla jsem a také se stalo, že k tomu budu používat čistící techniku Bílého světla, energii, kdy se od prstů noh systematicky pokračuje vzhůru, nejdříve mechanicky. Soustředěna na dech, posléze převezme dění Univerzum a vede scénář tak, aby to bylo v souladu s vývojem všech…. je žádoucí se vědomě dobře zakořenit do Matky Země (jinak se může stát, že člověk ulítne a místo domů jede do Havlíčkova Brodu)

Jsem v souladu s faktem, že jsme Stromy života, vzájemně propojeny (proto nám okolí zrcadlí , co zrovna žijeme), naše kořeny souvisí s jádrem Země a naše koruna s Univerzem…

Strom Života má několik bran, chci zmínit Bránu Lidí v místě bránice a Bránu Bohů v místě krku… neproudí-li energie volně dolů a nahoru, nahoru a dolů, městná a zakládáme na nemoci.

Univerzum je pro mě přirozenost , teprve nedávno mi ale došlo, že opačný směr má rovnocennou důležitost… to je ta harmonie, která mi schází….

Úcta a obdiv

Hned po prvním dni stráveném ve Tmě  – obrovská úcta a obdiv k nevidomým.

Obdiv, úcta k síle a touze po životě lidí, kteří prošli koncentrákem…v jedné chvíli jsem najednou ležela na tvrdé pryčně v pruhovaném oblečku a bylo mi zima, měla jsem hlad, žmoulala v kapse svoji kůrčičku na ještě horší časy, ale tak nějak jsem byla obdivuhodně silná, beze strachu, s vírou v dobrý konec…

O co jsem si řekla, to jsem ve finále dostala…

Moje pochopení šlo skrze tělo se všemi důsledky, které jsou lidské a netřeba jich jmenovat 🙂 . Plnou měrou nastoupily, když jsem otevřela dveře chatky, prožila jsem něco čemu se říká restart…

Naštěstí můj muž ví o co jde, zachoval klid a postaral se o mě. Teď už to bude pouze o mě, jestli profit z toho uvědomění uvedu do svého bytí tady a teď.

Jsem pesimista

Bylo celkem bolestivé a překvapivé zjištění, že nevidím sklenici polo-plnou, ale polo-prázdnou a jak to ovlivňuje celé moje bytí, plánování, reakce.

Myslela jsem, že toto mám již dávno zmáknuté…. jistě ano na určitých úrovních, ale všichni víme, že těch úrovní je nekonečno… 🙂 Přijímám tuto skutečnost a tím otvírám dveře k tomu, aby se to mohlo proměnit.

Uvědomení z mých prožitků

Vynořily se mi ve snech i ze Tmy při plném vědomí dávno zapomenuté vzpomínky, i nepříjemné zážitky, zásadní, životní. Respektovala jsem to a dovolila jsem si říct, co jsem tenkrát neudělala, pěkně od plic. Znovu je prožít…

Hodně jsem praktikovala Ho´ oponopono… cvičila pár cviků z Čchi kungu, což mi pomáhalo s bolestmi zad a hlavy. Příště si určitě nechám k jídlu nosit pouze ovoce, oříšky, čaj… a buchty 🙂

Děkuji za trpělivost a vstřícnost mému Tělu, teprve teď mohu láskyplně říct „přijímám tě“… Dovolit si pustit emoce a užít si to, v dobrém slova smyslu.

Děkuji za bohatství, kterého se mi, t.č. dostává v materiálním i duševním světě, radost z bytí, z maličkostí, z mateřství… svoboda, volnost, partnerství… příležitost učit se…

Mír Pokora a trpělivost, moudrost Matky rodu, Láska bez podmínek

objímám

Ivana

Jirka – Pobyt ve tmě bych si rád zopakoval

Vydáno

Ahoj Lenko a Tomáši,

Námětů, co se mi po pobytu ve tmě honilo a pořád ještě honí hlavou je hodně, ale to je asi normální stav a nemyslím, že je to něco nového nebo zajímavého.

Samozřejmě, že asi jako skoro každý, jsem si před nástupem do tmy prošel zkušenosti ostatních lidí. Ne snad, že bych se chtěl dozvědět, co můžu očekávat nebo dokonce co bych měl a chtěl zažít, ale protože jsem měl částečně strach z toho, co bude a jestli neuteču. Pocity před samotným zhasnutím světla bych přirovnal k pocitům, když jsem podstupoval paravýcvik. Ohromné těšení a také pěkný strach.

Tohle vážně teď bude takhle sedum dní? 

Pocit po zhasnutí světla mě nezklamal. Směs strachu, pocitu marnosti, že „tohle vážně teď bude takhle sedum dní“ byl skoro nesnesitelný. Veškeré předsevzetí, jak budu cvičit, protahovat se, popřípadě jen v klidu meditovat bylo úplně nepředstavitelné. Situaci jsem vyřešil tím, že jsem prostě zalezl do postele a usnul.

Začal jsem se sžávat s tmou

Další den už bylo trochu líp a hlava se postarala o to, aby nebyla nuda. Těžko se to popisuje slovy, ale byl jsem schopný cvičit a začínal jsem se sžívat s tmou.

Krize fyzického těla přišla třetí den. Ozvala se úporná až migrénová bolest hlavy a s tím spojené další příznaky čištění jako zvracení a průjem. Ale během jednoho dne vše odeznělo a čtvrtý den ráno jsem se vrhnul na ovoce jak haldový netopýr.

Přišel klid… 

5. a 6. den byl odměnou za ty předchozí čtyři dny. Takový pocit vnitřního klidu (nevím jak to popsat, nic vystihujícího mě nenapadá) jaký se dostavil, byl něco nepopsatelného. Do značné míry za to asi mohl i fakt, že se blížil konec a na výstup ven jsem se přece jen těšil.

Každopádně beru tento stav jako cíl, kam bych se chtěl naučit se dostat při zklidňujících meditačních cvičeních.

Vyšel jsem na světlo 

Výstup ven byl daleko působivější, než jsem čekal a i přes silný mráz jsem procházky na kopeček na východ slunce určitě nelitoval.
Chtěl bych poděkovat Lence i Tomášovi za laskavý přístup a pěkné prostředí.

Celý pobyt byl velmi působivý, a pokud to situace dovolí, za rok až dva bych to rád zopakoval.

Mějte se krásně,

Jirka

 

Kateřina – Ve tmě jsem našla velkou část sebe

Vydáno

 

Absolvovala jsem pobyt ve tmě s vědomím, že vůbec nevím, proč to dělám 🙂 Byla jsem tam tři noci a byla to síla!

Byla to velká zahrada, na které stály čtyři chatky. Všude bylo ticho. Měla jsem pocit, že už teď se mi zesílily všechny smysly. Jakoby tělo vědělo, co chci podnikat. Začala jsem se cítit nervózně a natěšeně. Slyšela jsem se v hlavě „Co tady sakra děláš? Proč to děláš?“

Tomáš mě zavedl k mé chatce a uvedl mě dovnitř. Chatička to byla krásná. Vetší než jsem si představovala, velmi útulná a teplá. Měla sprchový kout, toaletu, umyvadlo se skřínkou a pokojík s povlečenou postelí, karimatkou a meditačním polštářkem. Tomáš mi řekl všechny potřebné pokyny k pobytu, popřál mi štěstí, sílu a odešel. Bylo na mě, kdy si zhasnu. Cítila jsem zvědavost a napětí. Vybalila jsem si všechny věci podél zdi, abych k nim měla snadný přístup. Vypnula si telefon. Převlékla jsem se, přitopila si pomocí klimatizace, zhluboka se nadechla a zhasla.

 

Tma to byla naprostá

Takovou tmu jsem doposud nezažila. Chvíli jsem stála nehnutě, stále s rukou na vypínači a žasla nad tou plnou tmou Začala jsem šátrat kolem sebe. Došla jsem k posteli, sedla si na ní a začala si tmu užívat. Cítila jsem se bezpečně a lehce. Cítila jsem přítomnost tmy. Jako kdyby to byl černý samet a já se do něj celá ponořila. Zaslechla jsem venku ptáky. Slyšela jsem je jen slabě, chatka měla padesát centimetrů tlusté, odhlučněné zdi. Lehla jsem si na postel a užívala si klid, samotu a nic nedělání. Usnula jsem během chvíle.

Ztratila jsem pojem o čase

Nevím za jak dlouho jsem se probudila. Došlo mi, že ztrácím úplně pojem o čase. Jak dlouho jsem spala? Kolik je hodin? Je ještě den nebo už je hluboká noc? Zjistila jsem, že to je pro mě úplně nové a zvláštní netušit, kolik je hodin.

Rozhodla jsem se, že si ještě pospím. Myslím, že jsem prospala celý den. Tomáš mi v jeho průběhu donesl jídlo. Ptal se přes zavřené dveře zda chci vědět, co to je. Řekla jsem mu, že si na to zkusím přijít sama. Po jeho odchodu mi došlo jak pro mě bylo milé slyšet lidský hlas.

Špagety potmě 

Vzala jsem si nejprve polévku. Byla výborná a jedla se snadno. U druhého jídla už to nebylo tolik snadné. Vzala jsem si lžíci a zajela s ní do jídla, vložila si jí do úst, ale lžíce byla prázdná. Zjistila jsem, že ji mám obráceně. Otočila jsem jí a zase zajela do jídla. Opět jsem cítila, že na lžíci něco je a šup s ní do pusy, ale zase nic. Nedalo mi to, sáhla jsem do jídla prstem. Byly to špagety 🙂 Dotápala jsem si pro vidličku a v klidu se najedla. Jíst ve tmě bylo něco. Spoustu chutí jsem nedokázala poznat a jen jsem tipovala, co to může být. A to, že jsem musela vypadat jako čuně o tom nepochybuji. Po jídle jsem se opláchla a si šla zase lehnout. Bylo mi moc dobře. Usnula jsem.

Všechno potmě

Probudila jsem se a zaslechla jsem ptáky. Říkala jsem si, že to bude ráno. Šla jsme si vyčistit zuby a tam byl „aha“ moment. Jak si dát pastu na kartáček aniž by byla pasta všude okolo. Smála jsem se jak se tady setkávám se všedními věcmi v nevšední situaci. Pak jsem si chtěla zkusit zacvičit. Jaká prča byla, když jsem neustála jedinou balanční polohu z jógy. V té absolutní tmě to prostě nešlo. Padala jsem pokaždé. Zůstala jsem u klasického protahování. Pak došlo na sprchu, která byla intenzivní než kdy dříve. Víc jsem vnímala vodu, kapky a její teplotu. Užívala jsem si jí. 

Nebylo kam se schovat před myšlenkami

Vrátila jsem se do postele, ale už se mi nechtělo spát. Byla jsem plná energie. Přišlo to, pro co se do tmy nejspíš chodí. Mé myšlenky v hlavě se nechtěly zastavit, nešlo jim jak utéci. V běžném životě na světle si vždy něco najdu. Jdu se projít nebo jen jdu umýt nádobí, podrbat kočky, zalít kytky, cokoliv, ale tady to nešlo. Nepomohlo zavřít otevřít oči, tma byla pořád stejná a všude. Byla jsem nucena sama sebou zůstat se svou hlavou. Věřím, že si každý aspoň trošku dokážete představit tu beznaděj 🙂
 

Už jsem spala méně, a více byla sama se sebou. Čas mi začal velmi pomalu utíkat. A ve chvílích, kdy jsem byla vzhůru mi nebylo dobře. Zapojovala jsem dýchání a meditaci. Začala jsem se ve tmě bát a těšila jsem se na Tomáše až mi přinese další jídlo. Když tomu tak bylo, chvilku jsem s ním mluvila a udělalo se mi o moc lépe. Donesl mi rovnou budíka na druhý den, který byl nařízený na východ slunce. Zacvičila jsem si, osprchovala se a dala si skvělé jídlo. Dokonce jsem se i nahlas smála, jak mi bylo najednou moc krásně. Tančila jsem po chatce a bavila se. Zaslechla jsem Tomáše jak mluví s mým sousedem, který byl o chatku vedle. Najednou jakoby žádné strachy a myšlenky nebyly a užívala jsem si opět tu krásnou sametovou tmu.

Za pár hodin budu volná

Vrátila jsem se do postele. Už nešlo vůbec spát. A zničeho nic mi došlo, že už jen pár hodin (i když jsem vůbec netušila kolik) a já budu volná, budu zase na světle. A v tu dobu začal očistec. Jakoby tím, že jsem věděla, že se blíží konec jsem chtěla o to víc aby už se tak stalo. Nevěděla jsem jak se zabavit, jak ten čas zkrátit. Panikařila jsem. Věděla jsem, že si mohu kdykoliv rozsvítit, ale to moje ego a můj strach nedovolil.

Seděla jsem na posteli, která byla pro mě od začátku mým útočištěm. Doslova jsem si zalézala pod peřinu, abych se cítila bezpečně. Mé strachy se začaly zhmotňovat. Byla jsem sama sebou paralyzována. Nemohla jsem se pohnout. Až síla mého vzteku mě dostala z postele a na záchod. Nepomyslela jsem jaké to je, když se mi zdá noční můra a probudím se z ní a jsem ve tmě. Netušila jsem zda ta můra skončila nebo pokračuje. Moc jsem si přála usnout, ale nešlo to. Čas se táhl neskutečně pomalu. Poslouchala jsem pečlivě, ale neslyšela už nic, krom letadel. Moje křivka paniky ze strachu rostla a moje tělo tuhlo. Nevím jakým zázrakem se mi podařilo usnout. 

Viděla jsem tolik světla… 

Vzbudil mě zvuk budíku a já jej zamáčkla tak rychle, že jsem opět nevěděla zda je to sen nebo ne. Zda ten budík opravdu zvonil. Nemohla jsem se na něj podívat a zjistit kolik je hodin. Rozhodla jsem se, že se mi to nezdálo, že je čas. Oblékla jsem se, opláchla a otevřela dveře.

Zamotal se mi celý svět, nahoře bylo dole. Sedla jsem si na zápraží a zírala na to „světlo“. Bylo půl šesté ráno a pro běžný život byla tma jako v pytli, ale já viděla tolik světla. Seděla jsem na zápraží a čekala na východ slunce. Postupně vše začalo dostávat barvy. Obloha byla jasnější, barvy byly sytější. Po hodině jsem se sbalila a rozloučila se s chatkou. Šla jsem pěšky a toužila po tom jít pěšky, co to půjde. Volala jsem manželovi, zda mě může vyzvednout jinde než jsme byli dohodnutí, abych mohla být chvilku sama tam venku, tam na světle! 

Cestou domů jsem vychutnávala krásu okolí

To co jsem cítila na cestě je nepřenositelné. Byl to pocit obrovského štěstí, lásky, pokory k sobě samé. Vyrostla jsem o padesát metrů. Cítila jsem, že dokážu cokoliv. Smála jsem se barvám venku a zastavovala se na každém pátém kroku, abych si vychutnala okolní krásu. Poskakovala jsem si, utíkala. Vše mi přišlo neuvěřitelné a při tom tolik plné. Byla jsem jako hravé dítě. Došlo mi, co jsem udělala, co jsem dokázala, čím jsem si prošla.

Setkala jsem se se svými strachy

Ve tmě jsem našla velkou část sebe a pocítila ji. Setkala jsem se se sebou jak jsem nikdy nechtěla. Setkala jsem se se svými strachy. Vím, že se jim už nemám vyhýbat, ale přijmout je, protože jsou moje a patří ke mně. Být s nimi a prožít je. Stejně tak jako prožívám lásku, radost nebo naštvanost. 
Někdo doporučuje pobyt ve tmě jako já projít si Camino Santiago de Compostela. Za mě prozatím říkám, že bych si to nezopakovala, ale za zkušenost jsem velmi vděčná 🙂

A teď si jdu rozsvítit 🙂

Blog autorky naleznete zde 🤗❤

Rezervace