Zajímá tě, co všechno se odehrává v mysli člověka, který se na celý týden rozhodne dobrovolně odejít od veškerého ruchu moderní civilizace? Dnešní příběh nabízí upřímný vhled do prožitků někoho, kdo se rozhodl vyzkoušet terapii tmou a hledal prostor, kde by mohl na chvíli úplně zastavit čas. Často slýcháme otázky, zda je takový zážitek vůbec bezpečný nebo co přesně lidé v naprosté tmě prožívají. Místo domněnek jsme se proto zeptali přímo účastníka, který nedávno absolvoval svůj první pobyt ve tmě.

První kroky do tmy a hledání klidu

Když jsem poprvé ráno procitl do tmy, vnímal jsem úplně jiný druh klidu než po běžném ránu. Vlastně je to zajímavé, něco nového. Oči si musely zvyknout na světlo, nebo spíše na jeho absenci. Během deseti či dvaceti minut se hlava i oči adaptovaly a následovalo pocitové uvolnění bez jakéhokoliv stresu. Nikdy dříve jsem nic podobného neprožil. Celý ten týden pro mě představoval příležitost dát si pauzu od telefonů, internetu a běžného kontaktu s lidmi i okolím. Necítil jsem potřebu něco přehánět, prostě jsem jen cítil, že tohle je věc, kterou si chci v té tmě užít.

Očekávání a realita pobytu

Do tmy jsem nevstupoval s žádnými konkrétními plány ani očekáváními. Chtěl jsem prostě nechat věci volně plynout a vnímat to, co přijde v danou chvíli. Nechtěl jsem dopředu vědět, co budu prožívat nebo jak se budu cítit. Terapie tmou mi nakonec splnila to hlavní, po čem jsem toužil – možnost se v tichu a klidu potkat sám se sebou. Měl jsem konečně dostatek času popřemýšlet o různých věcech a vracet se k nim. Bylo to přesně takové, jaké to mělo být.

Strach a pocit bezpečí

Často se mě lidé ptají, zda jsem se nebál. Kdyby se někdo bál samotné tmy, chápu to, protože ani já jsem zpočátku nevěděl, jak budu reagovat. Říkal jsem si, zda mi po čase nebude tma vadit. Hrozně rychle jsem si však zvykl a vnímal jsem to spíše jako takovou bublinu kolem sebe. Žádnou krizi, stýskání nebo chmury jsem nezažil. Pobyt ve tmě na mě působil jako bezpečné místo. Navíc jsem věděl, že kdykoliv mohu otevřít dveře nebo rozsvítit. Celkově tento zážitek nepůsobil nijak nebezpečně. Pokud o něčem podobném uvažuješ, doporučuji zamyslet se hlavně nad tím, čeho přesně se obáváš.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Začátek dávno před pobytem ve tmě

Takzvaná léčba tmou pro mě začala daleko před samotným nástupem. Čím víc se přibližoval můj nástup do svatyně, tím větší jsem pociťoval nervozitu. Vyhranil jsem si v kalendáři týden na to, abych měl více času meditovat a přemýšlet o mém plánovaném pobytu. To jsem úplně nedodržel 🙂 ale víc a víc jsem přemýšlel a vnímal své pocity a synchronní okolnosti, které se kolem mě odehrávaly. Symbolické pro mě bylo zatmění slunce den před mým nástupem. Navštívil jsem rodinu, abych se rozloučil, poslední den jsem dopoledne strávil s přítelkyní a pak jsem vyrazil. S sebou jsem si vzal bubínek a pár talismanů 🙂 Vzal jsem si mp3 s tmavým displejem na které jsem měl mé oblíbené písničky a oblíbené audioknihy s tématikou duchovního rozvoje. Ve tmě jsem chtěl poznat své hlubší já, své božství a dostat se do prostoru mezi myšlenky, zklidnit je a neztotožňovat se s nimi. Bral jsem to jako další krok duševního rozvoje.

Příjezd a seznámení

Chviličku jsem bloudil, ale nakonec jsem dorazil na místo asi kolem 4 odpoledne. Přivítal mě Tomáš se svou klidnou přátelskou a pozitivní energií a jeho láskyplné děti, ze kterých byla hned cítit krásná svoboda, uvolnění a upřímnost. Mělo to na mě velice pozitivní vliv, stejně tak jako jejich obří vítací hafan Charlie.
Tomáš mi pomohl s věcmi a ukázal mi chatku. Seznámil mě se signály nošení jídla, řekl mi co a jak, že se mohu ještě procházet po zahradě a až se budu cítit můžu si zhasnout a začít svůj pobyt v chatce. Pak ještě přišla Lenka, která se mě ptala co nejím, na alergie atd., neboť byla tím, kdo se o mě celou dobu staral, nosila jídlo na kterém jsem si při pobytu ve tmě pochutnával -nezapomenu na skvělé houbové rizoto nebo ovocné knedlíky! 🙂 Sranda byla nenechat si říct co bude k jídlu a ve tmě si to poznat sám 🙂 Lenka si se mnou vždycky chvilku povídala což moc pomáhá a měla cit na to kdy je vhodné si popovídat už i s Tomášem, který normálně každý den do chatky nechodil.
Jakmile odešla nervozita začala ještě stoupat. Vyzkoušel jsem si zhasnout nejprve asi jen na 2 minuty abych „viděl“ co mě čeká a musím říct, že jsem velmi bojoval jestli vůbec dokážu ve tmě zůstat. Zabydlel jsem se a obešel chatku, zavolal přítelkyni, abych jí sdělil své dojmy a rozloučil se. Naposledy jsem se koukl na sluníčko a zhasl jsem…

Pobyt v chatce na tmu aneb do pozice bojovníka

Po zhasnutí jsem po pár minutách upustil z nervozity a zklidnil jsem se. Samotný průběh nebudu detailně rozepisovat, abych nevnucoval ostatním své pocity. To co se dělo ve tmě bylo především zesilování vnitřních pocitů. Všechny názorové systémy a emoce v průběhu života obalují naší duši, postupně se místo svého nitra začneme ztotožňovat se svým egem, se svou zásobárnou emocí a myšlenek. Jak mi krásně vysvětlil Tomáš, tma to z nás dokáže vytáhnout, dokáže odlupovat tyto slupky strachu a odhalovat naše božství. Hezky mi vysvětlil, jak je důležité tyto emoce které v sobě nosíme nepotlačovat, neboť to způsobuje bolest tím, jak se duše snaží skrze ně dostat ven – projevit se, ale ego ten obal emocí nechce pustit. Naučil jsem se přijmout tyto emoce, nebýt rezistentní a podvolit se jim a ačkoli to nemusí být příjemné, je důležité překonat strach, neboť zjistíte, že se VÁM nemůže nic stát 🙂
Myslím, že je velmi důležité se nebát o tom mluvit. Popovídat si s Tomášem, který má neuvěřitelné cítění a zkušenosti, které vám mohou velmi pomoci.

Po pobytu ve tmě

Výstup na světlo byl jednoduše okouzlující. Připadal jsem si jako kosmonaut, který přistál na měsíci. Když se rozednilo, pozoroval jsem krásu matky Země, vše bylo nádherné. Dostalo se mi vřelého přivítání od Charlieho a pak celé rodiny. Povídali jsme si, popili zelené smoothie, párkrát jsem se ještě prošel v přírodě, rozloučil se s chatkou a celou rodinkou a jel jsem…
Důležité je zmínit, že stejně tak jako samotný začátek pobytu na mě měl efekt již několik dní dopředu, tak i konec dohrává nadále. Pobytem ve tmě jsem získal větší uvědomění si sebe a hlavně zesílené vnímání komunikace celku, vnímám mnoho detailů odehrávajících se kolem mě a synchronicita, která se mi ukazuje je neuvěřitelná!

Své problémy ukázané ze tmy jsem díky tomu mohl řešit i po jejím skončení, zesílené vnímání osudu mě tomu krásně dovedlo!

Někdo udělá pět kroků, někdo jeden, ale důležité je se posunout. Všem přeju hodně štěstí a lásky! A dík každému kdo se do tmy vydá.

Filip

Štítek: krok

Rozhodoval jsem se den