608 08 33 33

Vesmír to myslí dobře

Když se rozhodneš na chvíli úplně zmizet z povrchu zemského a odpojit se od věčného shonu, zjistíš, že ticho a černočerná prázdnota jsou tvými nejlepšími učiteli. V ten moment, kdy za sebou zavřeš dveře, přestane svět venku existovat a začíná cesta do tvého nitra. Nejde o to, že by se nic nedělo, spíše se začnou dít věci, na které jsi doteď neměl čas ani odvahu. Čas tady plyne úplně jiným tempem a ty se začneš propadat do hloubek, které tě možná i překvapí.

Virtuální rozhovory jako cesta k úlevě

Možná si říkáš, co tam budeš celou dobu dělat, ale uvidíš, že tvoje mysl si tě najde sama. Postupně začnou vyplouvat na povrch různé věci – staré bolístky, traumata nebo nedořešené konflikty z dřívějška. Právě terapie tmou ti nabízí bezpečný prostor pro takzvaný virtuální rozhovor. V tomhle absolutním klidu si můžeš v duchu promluvit s lidmi, kteří ti v minulosti ublížili. Můžeš se na ně rozzlobit, vykřičet se na ně nebo jim v téhle bezpečné fikci říct všechno, co jsi dřív nedokázal. Tahle zkušenost ti pomůže situaci v hlavě vyvážit a urovnat. Když se pak v myšlenkách vrátíš k faktům, zjistíš, že už v tobě ta událost nevyvolává tak silnou emocionální odezvu.

Vesmír ti nic nedělá naschvál

Během dní v izolaci ti možná dojde, že na tebe po smrti nečeká žádný cizí přísný soudce. Jediný, kdo tě skutečně soudí, jsi ty sám. Uvidíš svůj život nejen svýma očima, ale i pohledem lidí, se kterými jsi během let interagoval. Pobyt ve tmě ti ukáže, že vesmír proti tobě nikdy nic nemyslí zle. I ta nejbolestivější situace, kterou jsi prožil, je vlastně úkol, který tě má někam posunout. Je to jen zrcadlení tvého vlastního vnitřního nastavení. Jak říká Eckhart Tolle, věci se ti budou v životě dít tak dlouho, dokud tu zkoušku nepochopíš a neprojdeš jí. Máš šanci se posunout z role někoho, kdo jen přežívá, do role tvůrce svého vlastního štěstí, přesně jak to radí Joe Dispenza.

Jako v bříšku u maminky

V chatce se rozhodně nebudeš nudit. Budeš se cítit bezpečně, skoro jako by ses vrátil do bříška k mamince. Můžeš spát, kdykoliv se ti zachce, a nemusíš se nikomu obhajovat, proč zrovna nic neděláš. Pokud chceš, můžeš si pustit meditace nebo si zahrát na nějaký hudební nástroj. Skvělá je třeba tibetská miska nebo bubínek, kde v tom tichu krásně cítíš, jak si molekuly vzduchu předávají vibrace. Jen si s sebou neber kytaru, pokud nemá opravdu kvalitní zámky na ladění. Bez zraku ji totiž hned rozladíš a harmonie tvého hraní rychle zmizí. Pro pohyb v prostoru ti doporučuji dát si doprostřed chatky cvičící podložku. Bude ti sloužit jako skvělý orientační bod, díky kterému do ničeho nekopneš.

Když nahmatáš banán místo sluchátek

I při tak hluboké práci na sobě zažiješ komické chvilky. Stane se ti třeba, že budeš chtít poslouchat něco z MP3 přehrávače, nahmatáš sluchátka a až po chvíli zjistíš, že v ruce držíš jeden banán a dvě jablka. Nebo když se čistíš vegetariánskou stravou a při cestě na toaletu zjistíš, že sedíš lehce šikmo a málem skončíš v úzkém prostoru u sprchy.

Určitě si s sebou vezmi powerbanku. Malé přehrávače se v chladu nebo při častém hraní rychle vybíjejí a je lepší je mít připojené přímo u postele, abys nebyl frustrovaný, že ti uprostřed důležitého slova došla baterka. A až po týdnu konečně vyjdeš ven do zahrady, dávej si pozor na časované rozstřikovače u třešní a růží, ať nedostaneš nechtěnou sprchu hned při prvním nadechnutí na čerstvém vzduchu. Hlavně buď šťastný a měj se rád, protože o nic jiného v životě vlastně nejde.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Ivana – Pobyt ve tmě: Mír, pokora, trpělivost

Proč jsem šla do Tmy? 

Do Tmy jsem si přišla , bude-li dovoleno, pro harmonii mezi mnou: Světlem a mým Tělem… Bohužel až od určité etapy mého života si uvědomuji důležitost mé tělesné schránky, a to, že to ona mi dovoluje tady a teď prožívat a učit se.

Ne vždy je mezi mojí Duší a Tělem pevná vazba, pohybují se občas každá na jiných úrovních, především ve stresu…, důsledkem toho je oslabení, nemoc….

Je to momentálně moje učební parketa. Věřím, že nahlas vyslovené, vejde do reality. Omlouvám se proto při té příležitosti svým sousedům ve Tmě, neboť jsem někdy musela pěkně od plic hulákat a plakat.  Taky se smát… bez ohledu na čas…

Stromy života 

Věděla jsem a také se stalo, že k tomu budu používat čistící techniku Bílého světla, energii, kdy se od prstů noh systematicky pokračuje vzhůru, nejdříve mechanicky. Soustředěna na dech, posléze převezme dění Univerzum a vede scénář tak, aby to bylo v souladu s vývojem všech…. je žádoucí se vědomě dobře zakořenit do Matky Země (jinak se může stát, že člověk ulítne a místo domů jede do Havlíčkova Brodu)

Jsem v souladu s faktem, že jsme Stromy života, vzájemně propojeny (proto nám okolí zrcadlí , co zrovna žijeme), naše kořeny souvisí s jádrem Země a naše koruna s Univerzem…

Strom Života má několik bran, chci zmínit Bránu Lidí v místě bránice a Bránu Bohů v místě krku… neproudí-li energie volně dolů a nahoru, nahoru a dolů, městná a zakládáme na nemoci.

Univerzum je pro mě přirozenost , teprve nedávno mi ale došlo, že opačný směr má rovnocennou důležitost… to je ta harmonie, která mi schází….

Úcta a obdiv

Hned po prvním dni stráveném ve Tmě  – obrovská úcta a obdiv k nevidomým.

Obdiv, úcta k síle a touze po životě lidí, kteří prošli koncentrákem…v jedné chvíli jsem najednou ležela na tvrdé pryčně v pruhovaném oblečku a bylo mi zima, měla jsem hlad, žmoulala v kapse svoji kůrčičku na ještě horší časy, ale tak nějak jsem byla obdivuhodně silná, beze strachu, s vírou v dobrý konec…

O co jsem si řekla, to jsem ve finále dostala…

Moje pochopení šlo skrze tělo se všemi důsledky, které jsou lidské a netřeba jich jmenovat 🙂 . Plnou měrou nastoupily, když jsem otevřela dveře chatky, prožila jsem něco čemu se říká restart…

Naštěstí můj muž ví o co jde, zachoval klid a postaral se o mě. Teď už to bude pouze o mě, jestli profit z toho uvědomění uvedu do svého bytí tady a teď.

Jsem pesimista

Bylo celkem bolestivé a překvapivé zjištění, že nevidím sklenici polo-plnou, ale polo-prázdnou a jak to ovlivňuje celé moje bytí, plánování, reakce.

Myslela jsem, že toto mám již dávno zmáknuté…. jistě ano na určitých úrovních, ale všichni víme, že těch úrovní je nekonečno… 🙂 Přijímám tuto skutečnost a tím otvírám dveře k tomu, aby se to mohlo proměnit.

Uvědomení z mých prožitků

Vynořily se mi ve snech i ze Tmy při plném vědomí dávno zapomenuté vzpomínky, i nepříjemné zážitky, zásadní, životní. Respektovala jsem to a dovolila jsem si říct, co jsem tenkrát neudělala, pěkně od plic. Znovu je prožít…

Hodně jsem praktikovala Ho´ oponopono… cvičila pár cviků z Čchi kungu, což mi pomáhalo s bolestmi zad a hlavy. Příště si určitě nechám k jídlu nosit pouze ovoce, oříšky, čaj… a buchty 🙂

Děkuji za trpělivost a vstřícnost mému Tělu, teprve teď mohu láskyplně říct „přijímám tě“… Dovolit si pustit emoce a užít si to, v dobrém slova smyslu.

Děkuji za bohatství, kterého se mi, t.č. dostává v materiálním i duševním světě, radost z bytí, z maličkostí, z mateřství… svoboda, volnost, partnerství… příležitost učit se…

Mír Pokora a trpělivost, moudrost Matky rodu, Láska bez podmínek

objímám

Ivana

Rezervace