Viděl jsem bílou kočku

Představ si ten zvláštní okamžik, kdy po několika dnech v naprostém tichu a bez jediného paprsku světla poprvé otevřeš dveře a vyjdeš ven. Přesně tuhle zkušenost ti teď zprostředkujeme skrze vyprávění mladého muže, který u nás absolvoval svůj první Pobyt ve tmě. Jeho slova ti přiblíží, jaké to je, když se ti najednou zostří všechny smysly a ty začneš vnímat svět kolem sebe s neuvěřitelnou intenzitou a čerstvostí, jako bys ho viděl úplně poprvé v životě.

Svět, který vypadá jako nový

Po té tmě se cítím skvěle, i když se zatím tak nějak rozkoukávám. Připadám si jako nový, jako kdybych se znova narodil. Když jsem vyšel ven, všechno mi přišlo neuvěřitelně výrazné. Viděl jsem tady bílou kočku a ta mi hned po probuzení přišla opravdu hodně bílá. I ptáčci mi najednou připadají takoví vypasení. Jeden z nich si sednul na zápraží hned vedle mě, byl ode mě snad jen metr. Chvíli si mě prohlížel a pak teprve uletěl. Normálně si všímám věcí, kterých si jiní lidé nevšímají, ale teď je to prostě jiné. Hodně se mi líbilo svítání, i když na mě pak bylo toho světla už moc, i když bylo teprve půl sedmé ráno. Vydržel jsem venku asi čtyřicet minut, než mě hlad zahnal zpátky.

Chutě, které jsem dříve neznal

Jídlo mi chutnalo opravdu dost. Jako první jsem si dal kuskus se zeleninou a rajče mi vyloženě sedlo. Největší šok pro mě ale byly olivy. Normálně je vůbec nejím, a i když je někdy ochutnám, tak mi prostě nechutnají. Tady v té tmě jsem je ale snědl úplně všechny a chutnaly mi. Neměly tak výraznou chuť, jako když je jím normálně, což bylo zvláštní. V té tmě jsem tu chuť sice poznal, ale vůbec mi nevadila a sedlo mi to. Taky mi hrozně chutnalo mlíko, to mi udělalo radost. K snídani jsem si pak dal ještě ovoce a dezert.

Čas a proč se chci vrátit

Původně jsem chtěl jít na sedm dní, ale nakonec jsem zvolil třídenní Pobyt ve tmě. Musím přiznat, že ty tři dny pro mě byly nakonec krátké. Neměl jsem dost času na to, abych si pořádně osahal, jak ten čas ve tmě vlastně plyne. Rozhodně se chci vrátit na těch sedm dní. Je mi dvacet šest let a v hlavě mi běželo, jestli se vrátím za rok nebo třeba za dva až tři roky. Možná to ale nakonec bude hned za ten rok. Měl jsem sice velké obavy z toho, co budu dělat, až se ráno probudím, jenže v té tmě člověk vůbec nepozná, kdy to ráno vlastně je.

Deník a analýza života v tichu

Vůbec jsem se nenudil, pořád jsem měl co na práci. Skoro vůbec jsem necvičil, jen jsem se za celou dobu asi minutu protáhl. Z toho mě pak ráno docela bolela ramena, jak jsem pořád spal na boku, čehož jsem si všiml až dneska. Hodně času jsem věnoval psaní. Popsal jsem asi deset stránek v malém sešitu velikosti A5. Když jsem si to pak ráno po probuzení četl, zjistil jsem, že je to všechno normálně čitelné. Terapie tmou mi umožnila analyzovat svůj život úplně jiným způsobem. V běžném životě se na věci koukáš nějakým způsobem, ale ve tmě je vidíš úplně jinak.

Láska i nečekaný vztek

Cítil jsem v té tmě hodně lásky. Vybavovala se mi láska, kterou jsem dostával během celého svého života až do chvíle, než jsem se ocitl tady. Ale přišly i věci, co mě štvou. Překvapilo mě, že jsem byl občas i naštvaný nebo jsem se zlobil na něco, co jsem v životě pokazil. To jsem předem vůbec nečekal. Teď si to všechno musím nechat rozložit v hlavě. Budu ještě přemýšlet o tom, co konkrétně z toho všeho do svého života aplikuju. Rozhodně to ale byl silný zážitek, který mi dal hodně podnětů k přemýšlení.