Přemýšlel jsem, že si dám ve tmě houbičky
„Cítím se hodně v klidu, jakoby v míru,“ zaznělo krátce po návratu ze tmy. Jeden týden bez světla, bez vnějších podnětů, bez rušivých vlivů. Ticho a tma se staly prostorem, ve kterém se začala dít změna – nenápadná, ale hluboká.
Už první ráno po ukončení pobytu přineslo silný zážitek. Ptáci zpívali, barvy ožily, a svět se zdál být najednou mnohem jasnější. Tělo i mysl vnímaly jinak. „Po tom týdnu ve tmě všechno dostalo jasný barvy a jasný zvuky.“ Tento pocit přetrval i hodiny po probuzení. Všední realita začala působit jako dar.
Při prvním pobytu klient volil půst, což vedlo k výraznému ztišení těla i mysli. Tento zážitek mu pomohl uvědomit si, jak silně je člověk závislý na běžných vnějších podnětech a jak obtížné je zůstat v kontaktu sám se sebou bez nich. Přesto tato zkušenost položila základ pro další práci na sobě.
