Do tmy se lidé často vracejí. Tentokrát vám přinášíme zkušenost ženy, která přijela na pobyt ve tmě podruhé, čtyři roky po svém prvním týdenním pobytu. Co ji přivedlo zpátky? Úleva od nároků, které na nás každý den útočí ze všech stran, a pocit, že všechno je tak, jak má být.
Těšila jsem se na vnitřní klid
Je to prima. Strašně jsem se těšila, až si zase odpočinu a vrátím se ke svému vnitřnímu klidu. To prostě zbožňuju. Udržet si ho v běžném životě je mnohem náročnější, protože tam na člověka působí všechny ty nároky okolí.
Podruhé ve tmě a pocit je stejný
Nebyla to moje první tma, byla to druhá. Poprvé jsem tu byla na týden, teď na kratší dobu. Ten pocit je ale totožný. Nejdřív odlétnou myšlenky, které na člověka pořád odevšad útočí. Pak odlétne takové to „měl bych“. A pak přijde pocit, že všechno je v pořádku, všechno je, jak má být, a takhle prostě můžeš existovat. Je to super.
Mojí největší výzvou je uchovat si to v každodenním životě, v práci i doma. Klid znám i odtamtud, ale tady je umocněný. Když člověk cítí hluboký klid, tady si sáhne ještě hlouběji, pokud se dá hloubka ještě prohloubit.
Tady opravdu nic nemusím
Obrovským přínosem je, že tohle prostředí je úplně beznárokové a člověk tu opravdu nic nemusí. Pokud si to tedy připustí, a to je dnes těžké. Už když pracujeme, je tu automatický nárok, že dokončíme nějaký úkol. Dojdu nakoupit, to je nárok. Postarám se o děti, to je nárok. Těch nároků je dost. Tady udělám jen ty základní věci: umyju se, vyčistím si zuby, najím se. Jinak ale nemusím řešit vůbec nic kolem sebe.
Mám ráda svůj život a po tmě ho vnímám hlouběji
Neutíkám sem před světem. Mám ráda svůj život i svět kolem, mám ráda lidi, činnosti, které dělám, svou práci i svoje čtyři kočky a ráda se o to všechno starám. Jde mi o ten nosný pocit. Uvědomit si ho v takové hloubce je skvělé a pak si porovnat, jak to vypadá v běžném fungování.
Vnímám ještě jeden přínos. Když tu smysly nejsou tolik zatížené, dokážu potom líp vnímat svoje kočky i lidi kolem sebe. S lidmi se víc rozpovídám a jdeme do větší hloubky. Neumím si představit, že bych téhle hloubky dosáhla jen v běžném životě.
Jak člověk jako já dokáže jenom být?
Před prvním pobytem jsem se trochu bála. V běžném životě jsem orientovaná na výkon, pořád něco dělám a něco střídám. Říkala jsem si, jak člověk jako já dokáže jenom být. Snažím se o to i při běžných činnostech, třeba když plavu, jenom dýchám a soustředím se na tělo. Ale je to jiné. Tady jsem si uvědomila, jakou hodnotu to má, když člověk může opravdu jenom být. Bez spěchu a bez toho, co bude za chvíli.
Od prvního pobytu jsem věděla, že půjdu znovu
Poprvé jsem tu byla před čtyřmi roky a od té doby jsem věděla, že půjdu znovu. Byla to jen otázka správného načasování. Šla bych klidně i potřetí. Chce to ale čas, aby si člověk v běžném životě srovnal, co tu načerpal, a zkusil tím prohloubit své obyčejné činnosti.
Tady nejsou žádní bubáci
Těm, kdo se tmy bojí, bych řekla, že poznávat sám sebe a trošku se posouvat není nic, čeho by se měl člověk bát. Okolnosti tady nejsou děsivější než venku. To, že některé věci nevidím, znamená, že na ně ani nemusím myslet, a je to klidnější. Tady se opravdu není čeho bát. Nejsou tu žádná strašidla, žádní bubáci. Jsou tu jen lidé, kteří vás podporují a postarají se o vás. To je všechno. Je to prima zkušenost.
Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.
Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔
