Možná i ty už nějakou dobu uvažuješ o tom, že se na chvíli zastavíš a dopřeješ si čas jen pro sebe v úplném tichu. Často nás v takových chvílích brzdí obavy z neznáma, ale zkušenosti těch, kteří už dveře do ticha zavřeli, mluví jasně. Přinášíme ti autentický pohled na to, jaké to je, když se rozhodneš čelit svým vnitřním stínům a najdeš v nich nečekaný klid a sílu. Tento příběh ti ukáže, že největší překážky si často stavíme my sami ve své vlastní mysli a že jejich překonání přináší osvobozující pocit vítězství.

Od nápadu k rychlé rezervaci

O této možnosti jsem přemýšlela už hrozně dlouho, třeba i půl roku. Pořád jsem si říkala, že by to bylo hrozně zajímavé zkusit, ale nějak jsem na to neměla odvahu. Neměla jsem v tu dobu ani tu správnou vnitřní potřebu, spíš jsem o tom jen uvažovala v rovině teorie. Pak se ale v mém životě něco změnilo. Najednou jsem cítila, že teď nastal ten správný čas, protože jsem si v sobě zrovna něco řešila. V tu chvíli šlo všechno stranou. Začala jsem okamžitě hledat volné termíny a provedla jsem rezervaci. Celé to pak mělo velmi rychlý spád a já se najednou chystala na svou cestu.

Strach z dětství i vlastní představivosti

Musím přiznat, že jsem měla strach. Bála jsem se, že nezvládnu být sama se sebou, i když se jednalo jen o tři dny. Odmalička se navíc bojím tmy a mám velmi velkou představivost. Ve tmě mě často děsí různé zvuky, a když nevidím, co se nachází přímo přede mnou, necítím se vůbec dobře. Terapie tmou pro mě tedy byla velkou výzvou. Jenže realita mě překvapila. Samotná situace nebyla tak náročná, jak jsem si vykreslovala. Zjistila jsem, že ten největší strach jsem měla jen ve své hlavě. Ve výsledku jsem se v té naprosté tmě cítila bezpečně. Když jsem zaslechla nějaký zvuk a měla jsem zrovna zavřené oči, prostě jsem je jen otevřela. Ta tma tam sice byla pořád, ale já jsem se díky tomu cítila úplně v pohodě.

Jídlo jako nečekaný smyslový zážitek

Před nástupem jsem měla obavy i z praktických věcí, třeba z jídla. Bála jsem se, že se pokydám, nebo že se netrefím vidličkou do pusy. Nakonec to ale bylo pocitově úplně v pořádku. Občas jsem si sice prsty sáhla na talíř, abych zjistila, jestli tam ještě něco zbývá, ale nic jsem nevykidala. Protože doma si jídlo hodně kořením a dochucuji, nebyla jsem si jistá, jestli mi zdejší strava bude chutnat. Moje obavy byly zbytečné. Všechno bylo výborné a já jsem to jídlo vnímala mnohem intenzivněji než normálně doma, kdy se na něj při jídle dívám.

Návrat s novou vnitřní silou

Dnes se cítím odpočatá, klidná a hlavně hodně silná. Jsem na sebe pyšná, že jsem celý pobyt ve tmě zvládla. Celá tato zkušenost mi potvrdila, že všechno je jen v naší hlavě. Naše mysl se nás snaží přesvědčit o tom, že něco nového a neznámého nezvládneme a že je to nebezpečné nebo děsivé. Ale když to člověk skutečně potřebuje, tak to vnitřně cítí. Určitě bych ti doporučila nebát se udělat ten poslední krok a potvrdit rezervaci. Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší, než se zdá z našich představ. Pro tuhle chvíli mi tato zkušenost stačila, ale věřím, že v mém životě nastanou momenty, kdy se do tmy ráda vrátím. Nejsem tady naposledy.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Zkoušel jsi někdy na pár dní úplně vypnout okolní svět a zůstat jen sám se sebou? Možná tě to láká, ale zároveň máš trochu obavy, co se v takovém tichu bude dít. Přesně takové pocity měl i jeden náš odvážlivec, který se rozhodl zjistit, co s ním udělá terapie tmou. I když na úplném začátku cítil v hlavě pořádný chaos , tenhle pobyt ve tmě mu nakonec pomohl najít absolutní vnitřní klid. Už druhý den se mu totiž všechny myšlenky krásně srovnaly a on zjistil, že tma není nepřítel, ale prostor pro dokonalý odpočinek.

Jak mě synové dostali do tmy

Do té tmy mě dostali moji synové, protože jsem od nich dostal pobyt ve tmě jako dárek k narozeninám. Jednou jsme se o tom společně bavili a já jen tak prohodil, že by mě to zajímalo a že by to mohlo být dobré. A najednou šup, měl jsem to v kapse. Strašně jsem se sem těšil, i když jsem si to ze začátku vůbec nedovedl představit. Poslední týden před nástupem jsem dokonce nemohl ani dospat, jak jsem byl plný očekávání. Předtím jsem sice věděl, že něco takového existuje, ale moc jsem se o to nezajímal. Jakmile jsem ale dostal ten dárek, hned mě to popadlo, začal jsem sledovat YouTube i internet a hned jsem si všechno objednal.

Proboha, co tady budu tři dny dělat?

To je dobrá otázka, co tam člověk vlastně dělá. Musím se přiznat, že moje úplně první myšlenka, když jsem zhasnul a poprvé si tam sednul, byla: „Proboha, co tady budu tři dny dělat?“. Ten pocit, když zhasneš, je totiž hrozně zvláštní. Nejdřív jsem nedokázal na nic konkrétního myslet a cítil jsem v hlavě jen ten chaos. Ale musím říct, že ten čas nakonec utekl neskutečně rychle a bylo to prostě úžasné. Až druhý den jsem začal vnímat, jak se ty myšlenky krásně srovnaly a já se konečně dokázal soustředit na věci z minulosti, o kterých jsem chtěl v klidu přemýšlet. Teď se cítím skvěle a hlavně odpočatě. Mám pocit, že se mi to v hlavě všechno správně srovnalo.

Když mozek začne vidět i ve tmě

Na té tmě je nejzajímavější, jak je nekonečná a zároveň laskavá a hezká. Rozhodně to není tak, že by byla strašidelná nebo že by ses měl něčeho bát. Je to prostě jen zvláštní a zajímavý pocit. Pokud si myslíš, že ve tmě nic neuvidíš, tak se budeš divit. Já jsem viděl spoustu věcí a bylo to hrozně fajn a příjemné. Úžasné je pozorovat přímo v té tmě, jak pracuje tvůj mozek.

Třeba jsem ležel a koukal na zeď přímo před nosem. Viděl jsem krásně, jak je štukovaná, i když jsem věděl, že uvnitř téhle místnosti je dřevo. To už mi sice mohlo být podezřelé, ale ten obraz byl neuvěřitelně reálný. Když jsem na tu zeď šáhnul, ruku jsem neviděl, protože tu zeď mi tam prostě jen dopočítal mozek. On totiž ví, že tam ta zeď má být, tak ti ji tam prostě ukáže. Určitě se neboj a jdi do toho, protože ten klid a srovnání myšlenek stojí za to zažít.