Milan – občas se mi po Tmě stýská

Napsal /

Ahoj Tomáši a Lenko,

Jak jsem se o pobytu ve tmě dozvěděl? 

O pobytu ve tmě jsem se z nějakého článku dozvěděl už před lety a bylo to pro mě zajímavé čtení . Vůbec mi v té době nenapadlo, že se toho i já osobně zůčastním. Teď to beru tak, že to ve mně zaselo semínko, který muselo vyklíčit v hlavě a uzrát, aby se vydralo do popředí myšlení , při všech těch denních starostech atd.

Uteklo to jako voda… a byl jsem ve Tmě 

Když už jsem se pro pobyt rozhodl, tak jsem byl rád, že ta čekací doba byla dlouhá a já se mezitím budu moct na to připravit a popřemýšlet do čeho jsem se to uvrtal. No najednou to bylo tady a já stejně nic nevymyslel. Doma jsem měl plnou podporu, tak mi to usnadnilo konečné rozhodnutí, jestli to nevzdat…

Příjezd 

Po příjezdu jste mě uvedli do chatky, vysvětlili pár organizačních nezbytností a nechali na mě, kdy tedy zhasnu. Bylo tam připraveno nějaké musli a ovoce. A v tom jsem se zamyslel nad tím pomerančem. Jak já tě vlastně sním po tmě? Tak jsem ho pro jistotu ještě snědl za světla 🙂 .

Stiskl jsem vypínač… a bylo to tady

Po zhasnutí jsem si začal všechno zkoušet. Ze začátku jsem chodil víc podél stěn, ale netrvalo to moc dlouho a člověk se začal orientovat celkem bez problémů – najít jídlo, záchod, vysprchovat se . Dokonce jsem měl i takovou malou trhačku, kam jsem si psal poznámky, nálady, myšlenky atp. Dá se to úplně v pohodě přečíst. Takhle hezky skoro nepíšu ani když vidím…

Proč jsem vlastně tu? 

První přibližně tři dny se mi opravdu honily hlavou otázky proč jsem tu, když je doma tolik práce, kterou bych mohl dělat, proč jsem si kvůli tomu (vyplácal) dovolenou v práci na začatku roku atd. Takže jsem to chtěl několikrát vzdát a rozsvítit si a odjet. Naštěstí jsem to ale neudělal.

Pojem o čase jsem opravdu neměl ani trochu, protože v té době řádil venku velký vítr a já neměl nic čeho bych se chytil alespoň přibližně. Sice jsem věděl, že může být odpoledne nebo těsně po obědě, když jsem dostal jídlo, ale pak jsem třeba šel spát a netušil jsem vůbec, jestli jsem spal 2 nebo 8 hodin…

Lepší je úplně se izolovat

Největší chybu jsem udělal, že jsem na začátku Tomášovi dovolil, že mi může předat zprávu z domova jestli moje jedna dcera udělala státnice a druhá jestli v pořádku doletěla do Irska. Teď už bych to nechtěl a počkal bych, až rozsvítím…

Kdo mě tam posunul?

Nevím přesně dobu, kdy mi pobyt ve tmě začal opravdu bavit, ale to je asi jedno. Pravidelně jsem si cvičil jako jsem zvyklý i doma a na trénicích (taekwondo) . Stejně ale přišel čas, kdy už nebylo ani co jíst ani co dělat jiného a v té době začaly proudit myšlenky. Vybavila se mi spousta lidí i z dětství na který už jsem dávno zapomněl a uvědomil jsem si, jak a kam mě kdo nasměroval nebo ovlivnil během života…

Co mi to dalo? 

Hlavně jsem se srovnal sám se sebou a věděl jsem co je v životě důležitý, jak já ho chci vnímat… Není to ale teď po delší době tak, že jsem se ve tmě všechno dozvěděl a teď už je všechno ok. Není, ale vím, jak s tím pracovat…

Dalo mi to strašně moc a byla to moje jedna dlouhá dovolená kolem světa, i když jsem byl v jedné chatce. Ve tmě se mi před očima zobrazovaly různé barevné ornamenty, klenby, obrazce… Dělaly tak kolem mě prostředí asi abych se neztratil v nekonečné tmě.

Už to nebyla ta stejná tma 

Po tom co jsem se dozvěděl, že po rozsvícení mi může být špatně a točit se hlava, tak jsem si po svém uvážení pro jistotu rozsvítil již v pátek odpoledne – potřeboval jsem odjet už brzy ráno v sobotu, tak aby ta dlouhá cesta byla v klidu. Zvláštní na tom bylo to, že když jsem pak znovu zhasnul, abych se do rána ještě prospal, tak už tam nebyla ta MOJE tma se kterou jsem tam byl téměř týden. Byla jiná, byla neosobní, cizí a naštěstí jen krátká. Asi to chce čas než si navzájem na sebe zvykneme… třeba někdy příště… 🙂

Už teď mám chvíle, kdy se mi po tmě stýská. Po tom klidu a času na všechno bez vnějších vlivů…

Ještě jednou díky za všechno!!!
Milan

Rezervace