Ve tmě jsem byla tři dny, a bylo to málo. Užila jsem si sametovou tmu, cvičení jógy, mantrování, zakopávání o nečekané věci, neskutečnou chuť vody, čaje i sebemenšího sousta, pohled do vesmíru i zajímavý rozhovor při předávání jídla.
„Venku“ jsem si uvědomila, jak hlasitý svět je, a na čem opravdu záleží. Zhruba po týdnu jsem zatoužila se do tmy uchýlit znovu a tahle touha mě neopouští 🙂
Martina
