608 08 33 33

Ráda překonávám výzvy

S každým dalším dnem v našem uspěchaném světě přibývá lidí, kteří hledají cestu zpět k sobě. Jednou z nejzajímavějších možností, jak toho dosáhnout a na chvíli se zastavit, je pobyt ve tmě. Dnes vám přinášíme osobní zkušenosti páru, kdy každý z nich obýval svou vlastní chatku, aby mohl prozkoumat ticho a klid v úplném soukromí. Pro někoho to může být výzva, pro jiného vítaný odpočinek. Přečtěte si, jaké to je, když na pár dní zmizí všechny okolní vjemy a zůstaneš jen ty a tma.

Cesta za klidem a bytím sama se sebou

Mě přivedl do tmy pocit klidu, že tam budu moct být sama se sebou a nic mě nebude rušit od toho být sama se sebou. Protože mám takové povolání, že jsem pořád někde s lidmi, něco řeším, telefony hodně a e-maily. No a tady se to vůbec nedělo a to bylo krásné. Mohla jsem být jenom já a tma a ta mi vůbec nevadila. To byl jenom takový doprovod mého bytí sama se sebou.

Když jsem byla malá, mívala jsem dětské děsy, že jsem se budila ve tmě, a tak jsem se trošku bála, jak to dám. Takže tohle byla pro mě taková příprava na nějaký delší pobyt. Nechtěla jsem jít hned na sedm dní, protože jsem nevěděla, jak to zvládnu. Chtěla jsem být na sebe hodná a ne moc přísná. Moje terapie tmou byla hlavně o odpočinku.

Tři dny jako dobrá ochutnávka a zvědavost

Za ty tři dny si nemyslím, že je prostor něco zásadního poléčit, ale je fajn si to zkusit minimálně pokud má někdo pocit, že by třeba těch sedm dní nedal. Ty tři dny jsou dobrá ochutnávka toho, že to jde a že se tam člověk může cítit komfortně. Já o pobytu přemýšlím už dlouho a vlastně jsem i hledal nějakého parťáka na to, že někam vyjedu. Chtěl jsem prozkoumat introspekci, co to dělá se mnou a jak budu reagovat.

Hnala mě zvědavost, rád prozkoumávám věci i na sobě. Všechno člověk musí zkusit, aby zjistil, jestli to je jeho cesta, a tohle cítím, že moje cesta je. Tma pomáhá v sebeuvědomění, člověk si zkouší nacítit, co se v něm zostřuje. První den jsem spal, nebyl jsem schopný si to nějak poskládat, ale může to být zajímavých sedm dní. Ačkoliv jsme teď byli každý zvlášť, abychom měli čas pro sebe, příště už bychom klidně zkusili jít do toho spolu.

Samota, ticho a orientace v prostoru

Nemám problém být sama se sebou, jsem dost samotář a v tichu bývám dost často. Když jsem sama, jsem v tichu, nepouštím si rádio ani muziku. Jsem jedináček, takže mi samota a ticho nevadí. Tma, tam jsem právě nevěděla, jak to bude s těmi děsy, jinak bych to dala rovnou na sedm dní. Přišlo mi ale důležité si vybrat správné místo.

Koukali jsme se na různá jiná místa, ale mně přišlo, že tady je to docela vymyšlené. V chatce se mi dobře orientovalo i po tmě. Než jsem zhasla, všechno jsem si dala na místa, kde jsem věděla, že to zase najdu, a pak už nebyl problém. Člověk sice občas hledá láhev s vodou a říká si, že nemá vodu, ale nakonec ji najde. Chatka není tak velká, aby se v ní věci někam zakutálely.

Svět bez požadavků a pocit bezpečí

Nevidím důvod, proč by se toho měl člověk bát, pokud je se sebou v pohodě a nemá se sebou problém. Je zdravé si takhle odpočinout od přístrojů, které na nás pořád blikají a mají na nás požadavky. Tady žádný požadavek dva dny nebyl, jenom zaťukat, že jsi v pořádku, a zaťukat zpátky. V dnešní době žijeme ve světě požadavků a takový klid, že nic nemusíš, člověk jinde moc nezažije.

Je to tady hezký pocit bezpečí a srdcová záležitost. Pro někoho, kdo uvažuje o pobytu ve tmě, je tohle místo úžasné, protože máš pocit bezpečí, a to je důležité pro lidi, co mají strach. My jsme si pustili pár videí z různých míst, ale tady jsme cítili, že je to v pořádku a že je to ono. Byl to krásný přístup a od začátku jsme věděli, že je všechno v pořádku. Pokud tě terapie tmou oslovila, měl bys překonat strach a zkusit to, protože život je o překonávání strachů.

Připravili jsme pro tebe nejčastější otázky, které si klienti kladou před pobytem ve tmě.

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Do Československa se ráda vracím

Představujeme ti příběh dvojice, která k nám vážila cestu přes sedm set kilometrů. Ona sama o sobě původně pochybovala, zda takovou zkušenost vůbec zvládne, zatímco její partner pro ni byl důležitou oporou. Společně se rozhodli vystoupit z kolotoče povinností a zjistit, zda dokážou strávit několik dní v naprostém tichu a samotě. Tato zkušenost ukazuje, že i když máš v povaze neustálý neklid, v ústraní můžeš najít nečekanou rovnováhu. Přečti si, jak probíhala jejich terapie tmou a co jim tato zkušenost přinesla do života.

Moje obavy z vlastní hyperaktivity

Šla jsem sem s velkým očekáváním, že to tady nezvládnu, protože všichni, kteří mě znají, říkali, že se svou hyperaktivitou ten domeček rozeberu do posledního hřebíku, znovu ho postavím a určitě uteču po pár hodinách. Sama jsem byla velmi překvapená, v jakém klidu jsem během těch tří dní byla a jak jsem si to užívala. Moje vlastní hyperaktivita mě šokovala, protože jsem byla v úplném klidu a je to neskutečně úžasný pocit být blíž k sobě samé, poznat se a hlavně vydržet sama se sebou. Terapie tmou mi ukázala, že to zvládnu.

Podpora a jistota v pozadí

Měla jsem ze své hyperaktivity obavy, ale v hlavě mi pomáhal jeden zásadní záchytný bod. Můj partner je totiž takový pohodář a klidný člověk a věděla jsem, že když mi bude nejtěžší, tak mě podpoří a pomůže mi. Bylo pro mě mnohem jednodušší do toho jít s vědomím, že je v mé hlavě nějaký ten backup. Někdo tu u mě je a když bude nejhůř, mám se na koho obrátit. I když jsme byli každý ve svém, ten pocit blízkosti mi dodával sílu.

Radost z jídla a ztráta pojmu o čase

Nejkrásnější momenty nastaly, když někdo zaklepal na dveře a přišlo úžasné, chutné a fantastické jídlo. To bylo to, na co jsem se těšila úplně nejvíc. Ze začátku jsem si sice myslela, že mě nechají vyhladovět, protože jídlo dlouho nechodilo. Člověk ve tmě nemá pojem o čase, tak mě napadlo, že to snad patří k terapii a zaklepou až večer v osm. Oni ale opravdu chodili včas, to jen mně se ten čas nějak vlekl, ale přesto to bylo úžasné.

Útěk z křeččího kolečka

Napadlo mě to spontánně asi před třemi týdny, když jsem se partnera zeptala, jestli by si to se mnou uměl představit. On hned vybral konkrétní datum a já jsem to hned zarezervovala bez vteřiny zaváhání. Život je totiž často jako křeččí kolo, ve kterém se stále točíš dokola a za něčím se honíš. Uniká ti potom hloubka, pointa věcí i samotného života a jiné kvality. Člověk se ráno vzbudí a hned začíná řešit tisíc věcí, termíny, telefony a vyřizování. Domů pak přijde unavený a ptá se proč. Potřebovala jsem si zkrátka uvědomit pár věcí.

Návrat s čistou hlavou

I když jsme jeli přibližně sedm set kilometrů, tato cesta za to stála. Našla jsem toto místo a hned jsem věděla, že jedeme sem, a ani jsem nehledala jiné alternativy blíž, protože toto bylo úžasné. Teď se cítím skutečně osvěžená. Předtím jsem trpěla nedostatkem spánku, ale v chatce bez pocitu času nebo rytmu dne a noci člověk prostě spí, kdykoliv usne. Strach brzdí každého z nás, je to úplně vymyšlený pocit v hlavě. Život je krátký na to, abychom se báli, seděli doma a neudělali ten krok. Překonat sám sebe přináší úžasný pocit, že jsem to dala. Pobyt ve tmě mi dal víc, než jsem čekala.

Chceš také na chvíli zastavit čas a zkusit překonat své vlastní obavy? Klidně nám zavolej. Mohu ti pomoci s výběrem termínu nebo ti vysvětlit další podrobnosti o tom, jak terapie tmou probíhá.

Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?

Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔

Richard – na pobyt ve tmě ze svatby

Pobyt ve tmě samotaNa pobyt ve tmě jsem vyrazil víceméně rovnou ze svatby kamarádů (tedy jakože verze on a ona :), tedy jakože druhý den poté 🙂

Cesta na pobyt ve tmě

Busem, vlakem, cestou nějaký to pivko, chvílema jsem si připadal jako alkoholik, co jede nastoupit do léčebny 🙂 Poslední plechovka na nádraží v Kutný Hoře a pak poslední kus pěšky ze stanice … na místo, kam jsem dorazil kolem sedmý večer. Přivítal mě s úsměvem Tomáš a ukázal mi chatku. Budeš jíst? Jedna z prvních otázek. Jo, něco bych si občas dal 🙂 Jednou denně ti přineseme jídlo, tady bude termoska s čajem, tady je vypínač, zhasni si, až budeš chtít. Můžeš si kdykoli rozsvítit, odejít, je to dobrovolné, užij si to 🙂 Poslední SMS, že jsem na místě a vypnul jsem mobil. Porozhlédl jsem se po chatě, kde co je a za chvilku zhasl. Nastala tma. Dal jsem si sprchu, oblékl kraťasy a tričko.

A pak to přišlo.. co jako teď? Tak jseš tu sám ve tmě, na tohle jsi čekal takovou dobu, na to ses těšil.. a teď jsem tu seděl na posteli jak ztracenec, co spadl do temné nory a nemůže vylézt. Jak jsem byl výletově naladěný cestováním a pivkem, venkovním rozjímání po známých i neznámých krajinách, měl jsem spíše chuť někam dál putovat, užívat si Sluníčka a vandrovat, sám se svými myšlenkami. Ale teď jsem byl tady a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se srovnal. Napadlo mě, jestli by nebylo lepší, zase rovnou z tý chaty vypadnout a užít si týdenní vandr. Ale moment, půl roku čekám a těším se na tuhle chvíli a teď, když nastane, nevím co s ní? Jedna z prvních věcí, co jsem si uvědomil, že ten pocit samoty není nic nového. Naopak ten pocit znám velmi dobře, a ikdyž jsem mezi lidmi, jsem zvyklý být sám.

BLA BLA BLA BLA BLA BLA…. a koho to zajímá? 🙂

Teď už mi zůstala jen jediná nezodpovězená otázka. Chci být prezident nebo král?

Buď budu budoucí kandidát na prezidenta ČR v přímých prezidentských volbách roce 2023 nebo Král! Radši bych si vybral toho Krále 🙂

Ale pro jistotu si dám časem ještě jeden pobyt ve TMĚ, jestli jsem se náhodou nespletl!:-)

Richard 🙂

PS: Lenko a Tomáši,  bylo to u vás fajn, třeba zase někdy. Zdravím taky oba Tomáše, spolutmoucí 🙂 

PS2: Nebojte, už jsem se objednal k psychologovi, volno má ale až za tři měsíce, poblázněných je nás tu hodně 🙂

Tomáš – terapie tmou není třeba se bát

Ahoj Tome a Lenčo,

chci vám poděkovat, že provozujete tuto krásnou službu, pobyt ve tmě,  ostatním lidem i sobě. Téměř s jistotou si myslím, že jsem u vás nebyl naposledy. Těším se tedy, až bude následovat další půlroční vyčkávání na pobyt, jelikož i ten v mém životě cosi měnil.

Po příjezdu na onen pobyt ve tmě jsem byl přátelsky přivítán Tomem a ohromen hravostí jejich psů (tedy jednoho, druhý spíše dožívá a chová se duchovněji :D:D) a seznámil jsem se s další účastníkem pobytu. Následně se nás ujaly Roudovy krásné děti, které si z nás udělaly instantně kamarády, až jsem téměř zapomněl, proč jsem přijel. Pak už jsem šel rychle do chajdy, jinak bych s nimi zůstal do noci 🙂

Pobyt ve tmě o samotěVe tmě každý sám za sebe

Pak poslední rozhled v chajdě a zhasnout… V této části mého psaní jsem přemýšlel už při pobytu, jednak co bych o něm napsal, ale hlavně proč jsem si četl výpovědi ostatních. K tomu vedla určitá nejistota, je to něco nového a pro některé lidi nepochopitelného, tak jsem se prostřednictvím čtení výpovědí snažil „uklidnit“ a získat více odvahy. Pokud toto bude číst někdo takový, s kým toto rezonuje a zajímá se o práci na sobě v oblasti uvědomování si, sebelásky apod., tak ho chci ujistit, že se nemá čeho bát a bude to krásný zážitek 🙂 Ve tmě potká každý sám sebe, nese tam svůj svět a tma je plátno pro podvědomí, které na ní maluje důležité zážitky a situace, které je potřeba hlouběji prozkoumat a přijmout.

Jídlo bylo magické i srandovní, člověk neví jestli to jíst rukou nebo lžící (když si to nenechá říct jako já :D) a když dostanete tortillu, naučíte se ve tmě i uklízet :D. Nejsilnější chvíle, co se týče nutnosti z chatky odejít, byla po snědení výborné čočky, kdy jsem cítil nutnost nejraději jít ven a pogratulovat kuchařce 😛

Nádherné světlo, jsem zpátky

Návrat do světa světla byl nádherný, najednou je vše neskutečně detailní a díky tomu, že jste hned po pobytu s lidmi po stejném pobytu z chatek hned vedle vás, je to o to víc nádherný návrat. Cítí vše téměř stejně.

Co pobyt ve tmě dá se těžko popisuje, odehrává se to u mě na podvědomé úrovni, přesto to cítím a jsem za to vše vděčný. Buďte odvážní a správně šílení, o tom to tu asi je 🙂

Mějte se krásně a jednou se opět sejdeme všichni na jednom místě :))

Tomáš

Rezervace