Rubrika: Zkušenosti praktikujících

Jaké to bylo týden ve tmě?

Krátké.

Nepřemýšlela jsem dopředu o tom, jaké to ve tmě bude, věděla jsem uvnitř sebe, že to chci (a asi že to znám). Jen jednou se mi mihla myšlenka, jestli nejsem přehnaně sebevědomá a neměla bych si dojít alespoň do Kavárny ve tmě, ale nenašla jsem si čas, tak jsem prostě přijela.

Pobyt ve tmě jen pro mne

Na místě jsem měla jasný pocit, že je to nachystáno přesně pro mě. Domeček malý, dřevěný, teplý, příjemná postel, horká sprcha, na zemi karimatka na cvičení, přesně taková, jakou jsem nakonec nechala doma, abych nevozila moc věcí, dost místa na cvičení. Ocenila jsem, že jsem si mohla zhasnut sama a vybalit si a připravit se, jak jsem potřebovala.

Jinak to probíhalo asi hodně standartně.

První 2 dny jsem hodně spala (a trochu meditovala – cvičila – jedla).

Další 2 dny jsem hodně snila a představovala si konkrétní věci, ale nic převratného – třeba jak bych chtěla strávit se svou mladší dcerou 4 dni v Paříži nebo jak být veganem, aby mě to bavilo (a meditovala – cvičila – jedla). Někde uprostřed se mi zdál sen, že jsem v noci „omylem“ šla běhat a tím celý pobyt pokazila; říkala jsem to Lence a pobavilo mě, když mi oznámila, že s něčím podobným jsme přišli ten den všichni.

A pak se pobyt ve tmě rozjel

Poslední 2 dny jsem na sobě konečně začala pracovat. Do té doby mi čas utíkal přiměřeně, v tu chvíli začal letět. Stalo se mi, že jsem měla pocit, že je ještě večer a Tomáš přišel s jídlem už na druhý den, což mě mírně vyděsilo. Otevřela se mi krátce před pobytem schopnost otevřít (si) minulé životy a čistit, tak jsem jela po problémech svého života a jejich kořenech, co jsem dokázala. Některé věci byly síla, ale hodně mě to bavilo, převládal pocit obrovské radosti a dobrodružství, že něco takového je možné, přes to, že člověk otevírá, co ještě nezvládl, že. Také jsem dostávala konkrétní nápady, co dál a odpovědi na otázky. Poslední odpověď přišla 10 minut před tím, než zazvonil budík; vrtalo mi delší dobou hlavou, jaký je vztah mezi spontánností a disciplinou (protože pro mě se dost vylučují, spontánnost obdivuji a k disciplině mě to táhne) a vnitřním vedením. (Kdyby to někoho náhodou zajímalo, v minulosti, 50, 100, 200, 1000 let zpátky, pokud se někdo chtěl stát duchovním mistrem nebo alespoň vědomějším, tak disciplina byla jedním z vhodných nástrojů, jak se dopracovat spojení nahoru (pokud vycházela z čistého srdce a touhy a nebyla vynucená nebo povinná). Dnes jsou jiné vibrace a spontánnost (= soulad, vnitřní vedení, pocit, že něco udělám prostě proto, že to tak cítím) je „lepší“ než disciplina, má to ale drobné úskalí, aby se člověk opravdu nechal vést „tím, jak to cítí“ a ne něčím jiným.

Příklad, když někdo spontánně dojde k tomu, že chce přestat kouřit, výborně a může mít to štěstí, že využije příhodný okamžik a nebude na to mít už ani chuť; může se ale taky stát, že za týden, měsíc… bude mít „pocit“, že si jednu cigaretu dá. To ale bude paměť a zvyk těla a ne ta spontánnost, kterou se má nechat vést (nechme teď stranou, jestli je zdravé přestat kouřit najednou nebo postupně). A také jsou lidé (jako třeba já), které to spontánně táhne k určité disciplině, protože jinak mají tendenci se tak rozptylovat vším možným zajímavým kolem, že aby se v tom životě vůbec někam dostali… Silnou stránkou discipliny je spolehlivost, u spontánnosti je to otevřenost pro teď a tady a kreativita. Konec odbočky.) A cvičila jsem a meditovala a jídlo poslední den spontánně vynechala.

Terapie tmou a hezké ráno

Ráno venku bylo podmračené ale hezké. Nevnímala jsem žádné intenzivní barvy ani zvuky, ale potěšilo mě, že mě zdravil a skákal na mě pes, možná víc, než na ostatní 2 účastníky – poslední 2 věci, které jsem řešila, byly o psech… Povídali jsme si chvíli ve 3, proč jsme ten týden chtěli a jak jsme ho prožili a I když ani pořádně nevím, jak se vlastně ostatní 2 účastníci jmenovali, budu si ten rozhovor pamatovat.

Je něco jiného věci nahlédnout a něco jiného převést to do reality. Některé dílčí věci (vztah dětí k pejskovi třeba) se vylepšily a děláme pro to další věci plus já líp rozumím jejich reakcím. Svoje hlavní téma mám pořád nedořešené a nedokázala jsem udělat všechny konkrétní kroky, které jsem mohla. Pak jsem měla 2 nápady, jeden jsem realizovala a povedlo se to tak na 75 procent; ta část, na které jsem začala pracovat hned po návratu, vyšla 100 procentně, to, co jsem dotáhla až po Vánocích, už nemělo tu energii. ? Nešla jsem tu noc po návratu spát a dala se do práce; ale protože jsem moc nespala ani poslední 2 dny u Tomáše a Lenky, na další nocovku jsem si už netroufla, bylo před Vánoci, týden jsem nebyla s dětmi. Kde je ta hranice…

S druhým projektem začínám doopravdy až teď, jen praktické věci jsem zařídila hned. Je to přednáška na téma 2 knih o spirituálních regresích Dolores Cannon, které jsou jen v angličtině, a teď jsem zvědavá, jestli si přitáhne své posluchače.

Tma i po návratu domů

Druhý nebo třetí den po návratu nám doma v šatně, kde nejčastěji medituju a kde není okno, shořelo trafo, takže je tam tma 🙂 Namontovali jsme tam jen malou lampičku. Ideální místo pro pokračování 🙂

A objednala jsem se v létě na další termín, snad se podaří sladit dětské akce, trochu se bojím (kde je ta hranice mezi prací na sobě a sobectvím). Týden je krátký, tak tedy 14 dní, ale za sebe cítím ideálních 10. I když se dá v chatičce hýbat a cvičit, mám strach, aby mi neodešla sebekázeň, bude mi chybět jít nebo běžet… Ale to je jen detail.

Moc děkuji Tomášovi a Lence za dobrou náladu, podporu a krásnou energii, kterou kolem sebe šíří.

Ahoj všetkým,

dostal som vyzvanie, aby som napísal o mojom pobyte v tme. Tak skúsim stručne opísať podstatu môjho pobytu. Vzhľadom na to, že som zo Slovenska, dúfam, že nebude problém písať v mojom rodnom jazyku.

Podnet na pobyt v tme som mal od svojich kamarátov, ktorí tam už boli, alebo sa len chystali. Túžil som to vyskúšať aj ja, ale tak nejako stále som to odkladal. Až keď sa raz po 7 rokoch ukázal môj kamarát z Brna (ktorý je skutočne ako môj brat) a rozprával mi, že akurát vyšiel z tmy a jeho priateľka práve ten víkend nastupovala. Tak som si povedal, že idem tiež.
Mal som za sebou veľmi ťažký rok života, ktorý sa niesol v duchu totálneho rozpadu ( – životných očakávaní a plánov, starých a nepotrebných vzorcov chovania a hlavne čo je najkrajšie – totálny rozpad EGA). Bol to jeden chaos, ktorý ale momentálne vnímam ako niečo nádherné – pretože až teraz všetko dáva zmysel. No a najkrajšie na tom bolo to svetielko zhora, ktoré vám ukazuje cestu a láskyplne vás vedie cez temnotu, neistotu a smútok – mám trochu skúsenosti s meditáciou a tak som sa mu verne oddal.

Rozhodol som sa, že pôjdem do tmy

Takže keď som sa rozhodol, že pôjdem do tmy, povedal som si, že to chcem sfúknuť rozhodne do konca roku 2015. Môj kamarát bol ale skeptický, lebo tvrdil, že čakacie doby sú až 6 mesiacov. Stáva sa síce, že niekto v tme nevydrží dlho a uvoľnia sa dva či tri dni. Ja som ale cítil, že chcem ísť buď na celý týždeň, alebo vôbec. Zisťoval som si asi na troch miestach, či by boli takí ochotní a viedli ma ako náhradníka a pokiaľ sa niečo uvoľní, nech ma okamžite telefonicky kontaktujú. Všetci boli ale trochu odmeraní a požadovali komunikáciu cez email a to mne vôbec nevyhovovalo. Nemám, čas vôbec sledovať emaily a pokiaľ neodpovedáte dostatočne rýchlo, všetko sa hneď obsadí – v momente. Veril som ale Vesmíru a tak som sa len uvoľnil – bude ako má byť.

Tak som len sucho odpovedal, že pokiaľ to tak má byť, tak to Vesmír zariadi.

Asi o tri týždne mi volal vyššie spomínaný kamarát, že mám okamžite zavolať na ním poslané číslo a informovať sa na pobyt v tme. Uvoľnil sa totiž celý týždeň, čo sa stáva veľmi zriedka.
Tak som neváhal a volal som. Na druhý deň mi bolo potvrdené, že som vedený ako prvý náhradník.
Zbalil som si preto veci, všetkým som povedal, že budem týždeň mimo a vyrazil som do Čiech. V podstate nepripravený, nemal som žiadne očakávania a ani len som netušil, čo ma vlastne čaká. Vesmír vás ale takto rýchlo do tmy nepošle len tak.

TAP – zostala úplná tma

Po príchode, som bol oboznámený s pravidlami.
V chatke som si rozložil veci, aby som mal všetko po ruke, nasledovala posledná prechádzka po vonku a TAP – zostala úplná tma.

Sedel som po tichu a sledoval, ako sa všetko zastavilo. Neboli tu problémy všedného života, ani ruch a nátlak systému, ani ilúzia času, dokonca ani žiadne myšlienky. Len tak som sedel v prítomnosti a tichu. Bolo to úžasné. Prvý deň bol zo všetkých najdlhší – niesol sa v duchu „JA SOM“. Medzi pozorovaním ticha som len spal, trochu sa vždy ponaťahoval – uvoľnil a meditoval. Meditácie boli veľmi silné a intenzívne – zamerané ale skôr na uvoľnenie mysle, celkové čistenie a zjemnenie vibrácii . Stále bolo ale ticho (a tma) – nič sa nedialo.

Tretí deň mi bolo tak dobre, že som dostal nádherný záchvat smiechu a nevedel som sa prestať smiať. Možno to poznáte z detstva, teda aspoň ja som si na detstvo v tomto prípade spomenul. Zalial ma úžasný pocit pokoja a bezpečia. Ľahol som si na posteľ a vtedy to začalo. Od utorka až do piatka to bol jeden súvislí rozhovor. Ani len to nedokážem dať do slov.

Pýtal som sa na veci, ktoré ma napadli. Na ľudí, okolo mňa. Na svoje poslanie i na to, čo ma čaká. Bolo to nádherné, ale zároveň veľmi záhadné. Nezabudol som sa spýtať ani na to s kým to vlastne rozprávam 😉 …
Dostal som indície pre svoju vnútornú prácu na ďalší polrok dopredu. Pochopil som aký zmysel má môj život a prečo som sa narodil – všetky črepinky zapadli na svoje miesto. Celá skladačka sa dokonale poskladala a odhalila úžasný fragment života.

Posledný deň som pozvoľna spracovával všetky tie informácie, ktoré ku mne prišli. Niektoré boli totiž trochu zvláštne, v mnohých prípadoch až nepochopiteľné, pretože sa týkali mojej budúcnosti.

Nádherná meditácie pro pobytu v tme

Keď sa blížil posledný deň a rozlúčka, uvedomil som si, že počas celého pobytu v tme som nemal žiadne pocity úzkosti, strachu ani neistoty. Tma bola pre mňa ako jedna veľká a nádherná meditácia, kde som pochopil zmysel môjho života a uistil sa o tom, že nikdy nie sme sami. Že vždy nám je poskytnutá veľká POMOC a láska v každej situácii života, len musíme o ňu požiadať! Pretože z vyššieho hľadiska každý akceptuje našu slobodnú voľbu.

Takže priatelia -žiadajte a bude vám dané – klopte a bude vám otvorené. Kráčajte cestou lásky a nehodnoťte – potom sa všetky procesy spustia samé.

Život je nádherný.

S láskou a pokojom v srdci

Edy

Přiznám se, že jsem byl vždy spíš bojácnější člověk a i pobytu ve tmě jsem se přirozeně bál. Překvapivě však jen do té doby, než jsem na pobyt ve tmě nastoupil a zhasnul světlo. Asi jako každý jsem si sedm dní ve tmě o samotě nedokázal představit, i když v běžném životě mi vůbec nedělá problém strávit spoustu času sám se sebou. Nedokázal jsem si ani představit, že bych odmítl rozhovor s průvodcem a nechtěl s nikým mluvit. Nedokázal jsem si představit, že se mi ze tmy nebude chtít ven.

Pobyt ve tmě v reálu

Realita byla taková, že jsem ze začátku k mému pobytu ve tmě přistupoval trochu jako k vojenskému cvičení, což se ale po 2-3 dnech naprosto rozplynulo a já začal zažívat nesmírně hluboké a příjemné meditace. Vojenské cvičení jsem opustil, protože případ kdy je tento způsob deprivace využit jako tortura se značně liší od pobytu ve tmě jakožto terapie tmou, kdy Vám přinesou neuvěřitelně chutné jídlo a chovají se k Vám příjemně a přátelsky. Meditace samotné však nebyly to nejlepší. Po meditaci jsem si obvykle na nějakou dobu lehl (odhaduji 30 min. až 2 hodiny) a zažíval něco, co nedokáži úplně přesně popsat – v podstatě meditace samotná pokračovala ještě hlouběji. Věřící člověk, což v pravém slova smyslu nejsem, by to popsal nejpíš tak, že „se ho dotkl bůh“. Přihodilo se mi, že jsem (ne)zažil NIC. Žádné myšlenky, emoce, strachy, obavy, ale ani návaly štěstí, radost ve smyslu v jakém ho známe z běžného života. Přesto mi v tomto stavu velmi často tekly slzy spojené s pocitem blaha a já cítil něco co jsem dosud nikdy necítil, ani si to nedokázal představit. Nebo možná zažil, když jsem byl zamilovaný, tohle byla ale svým způsobem jakási uvědomělá láska.

Pobyt ve tmě sám v sobě

Dost často jsem zažíval pocit, že ani nechci aby za mnou někdo přišel, přesto jsem jednou nebo dvakrát požádal Tomáše o rozhovor, který byl pro mne díky jeho značné vnímavosti a otevřenosti a mojí vnímavosti a otevřenosti (která byla v mém případě vyvolána tmou) měl pro mne značný přínost a já Ti za tyto chvíle velmi děkuji, Tomáši!

Očekávání krize při pobytu ve tmě

Závěrem bych řekl, že jsem byl připraven na krizi, která se jistě dostaví a já budu muset bojovat. O co víc jsem byl překvapen, když žádná krize nepřišla. Určitě to nebylo snadné, ale – strach jako takový, nutkání rozsvítit, odejít dříve, zabalit to – se nedostavil ani jedinkrát. Poslední noc jsem nemohl spát, protože jsem věděl, že ráno odcházím a já nechtěl odejít. Těšil jsem se na rodinu, to jistě moc, ale možná díky tomu, že můj pobyt ve tmě šel poměrně hladce se mi ani trochu nechtělo ven.

Znovu jsem se zamiloval

Návrat domů byl neuvěřitelný – moje žena byla opět ta nejkrásnější ze všech a já se znovu zamiloval jako kdyby mi bylo 15. Vnímal jsem každé její slovo a užíval si každý krůček naší dcery. Čistočistá nádhera. Do budoucna už přemýšlím o delším pobytu nebo o stejném pobytu kombinovaným s půst.

Moc Vám oběma děkuji!

Aleš