Závislost na mobilu

Přinášíme ti další autentický příběh, který ti přiblíží, jaké to je, když na pár dní úplně zmizíš ze světa plného shonu. Naši hosté zažívají v absolutním tichu a černočerné tmě věci, které jim venku často unikají. Tentokrát se o své zážitky podělil muž, který nutně potřeboval vypnout pracovní kolotoč a načerpat novou energii do života. Zjisti, jak probíhal tento krátkodobý pobyt ve tmě a co všechno si během několika dní uvědomil.

Útěk od mailů, dětí a věčného shonu

Cítím se skvěle, cítím se odpočinutej, fakt zrelaxovanej. Po těch všech pracovních věcech, kdy prostě člověk řeší hromadu věcí, prostě maily, lidi, problémy, děti, rodina, tak tydlety tři noci byl fakt efektivní, efektivní odpočinek. Když jsem běžně venku, tak mám pořád nějaký vjemy, podněty.

Tady ten odpočinek byl skvělej v tom, že jsem neměl žádný vnější podněty. Určitě jsem přišel na nějaký věci, na co jsem tady přišel nebo jsem si tady utřídil nějaký myšlenky. Tak asi hlavně tydle věci. A pak se někdy zkusit taky vyklidnit i přes ten normální den. Nicméně myslím si, že takhle jít semhle třeba jednou za rok na tři noci, se vyresetovat nebo vyklidnit, tak si myslím, že to je super. Se zastavit.

Den a půl jsem jenom prospal

Docela mě to tak napadlo, protože já jsem tady byl krátce. Já jsem tady byl tři noci, z toho den a půl prakticky jsem spal. Jo, to jak je ta tma, tak to najednou na mě přišlo a byl jsem úplně off. No a pak v pohodě, pak jsem už trošku fungoval.

Vůbec tady jsem i přišel na to, že je celkem velká závislost na mobilu. Že jsem prostě xkrát přes den měl prostě potřebu po něm šáhnout a čumět do něj, i když tam nemám Instagramy a Facebooky, tak stejně jsem měl tuhletu potřebu. Uvědomil jsem si ty závislosti, co jsou docela velký na tohleto.

Jak jsem zvládal běžné věci poslepu

Když jsi mi ze začátku ukazoval, hele, tady je konvice, tady si uvaříš čaj, tak jsem si říkal, no tak to vůbec. To si myslíš, že jsem v pokoji encyklopedie, ne? Ale překvapilo mě to. Předtím, než jsem si zhasnul, tak jsem si trošku vybalil a zkontroloval jsem si věci, kde mám.

Tak nějak jsem se to naučil. Ok, hele, tady mám todle, tady mám zubní kartáček, tady mám Privatně nějaký hadry, tady je konvice, tady je umyvadlo, tady je baterie. Zkusil jsem si k tomu umyvadlu jít jako poslepu, se zavřenýma očima, abych si to vyzkoušel. No a pak jsem si byl tak nějak jistej, tak jsem to odpálil, vypínač, zhasnul jsem a můžu říct, že jsem to všecko zvládal v pohodě.

Na baterii jsem kolikrát šel na první dobrou. Jsem tam šel a rovnou baterie jasně tady je, vypínáme. Záchod taky, sprcha, sprchu taky. Tu jsem se taky naučil. Ta baterie je dobrá, ta termostatická. Normálně jsem neměl problémy.

U toho čaje jsem byl fakt opatrnej, když jsem to tam nalejval, to přece jenom není zas taková sranda. To bych řekl, že je takový víc advance. Ale jinak jsem to zvládal. Jídlo taky super, tam jsem si sedl na ten boban a normálně jsem jedl úplně v klidu.

Strach z nedostatku jídla byl zbytečný

Nebudu nic nalhávat. Jídla jsem se docela bál, protože jsem docela prožranej. A i když to třeba na mě přejde, tak jsem schopnej toho sežrat fakt hodně. Tak jsem se trošku bál, ale neměl jsem žádný problémy.

Bylo to super. Jídlo mi fakt chutnalo. Ať už ta snídaně, ty krupsy, ty si snad tady děláte, protože to je fakt výborný, z tý trouby potom. A to hlavní jídlo taky super. Jsem normálně masožravec a neměl jsem tady problém. Naopak jsem byl rád.

Proč jsem nechtěl být v bytě v Praze

Já jsem to chtěl, to byl vyloženě můj plán sem jít a chtěl jsem prostě vypnout. Hodně jsem se bavil ještě různě s lidma a zjišťoval jsem informace a měl jsem dva požadavky. První požadavek byl, že potřebuju, aby to bylo kratší. Potřebuju ty čtyři dny, tři noci.

A den druhý požadavek, a ten byl zásadní, tak bylo, že to musí bejt někde mimo město, někde v klidu, někde v přírodě. Prostě tady to je úplně ideál, kde uslyším ptáky a tak dále. Proč? Protože s kamarádem jsem se bavil a ten mi říkal: Hele, já jsem byl tejden v nějakým bytě v Praze a celej tejden mi tam řvaly děti z jinejch bytů, jo, a to fakt nechceš, to fakt nechceš.

Takže tady můžu říct, že to bylo fakt super. A jsem hrozně rád, že tudletu terapie tmou našla moje úžasná manželka Renča. Tímto tě zdravím. A ona to vlastně dala Ježíškovi a ten mi to dal k Vánocům. Takže takhle to bylo.

Žádní bubáci mě nečekali, prostě jsem si odpočinul

Určitě můžu všem vzkázat, ať se toho fakt nebojej. Opravdu mě překvapilo, jak se to po tý praktický stránce dá zvládnout. Žádný nějaký bubáci nebo Duch svatej mě neosvítil, prostě jsem si odpočinul.

Úplně normálně. A dá se to, fakt se to dá zvládnout. A když prostě máte nějaký pocity, že to nezvládnete, tak ty tři dny nebo čtyři dny tady, co jsem byl já, tak úplně v klidu. Terapie tmou mi ukázala, jak moc člověk potřebuje občas vypnout od shonu. Tento pobyt ve tmě splnil přesně to, co jsem od něho očekával.