608 08 33 33

Pavel – kam směřuje můj život

Pro pobyt ve tmě jsem se rozhodl, neboť jsem si nebyl jist, jak dál směřovat svůj život.

A nelituji.

Sedm dní ve tmě nakonec uteklo a východ zpátky na světlo byl krásným zážitkem. Zapřemýšlel jsem si, pobrečel, zavztekal a našel některé odpovědi. Teď jim už jen naslouchat.

Jsem rád, že mne osud zavedl k Tomášovi&Lence (že jiné destinace byly obsazené) – jsou to uvědomělí, láskyplní lidé a krátké rozhovory s nimi ve tmě mne přivedly k několika „heuréka“ momentům.

A co kontakt při terapii tmou?

Původně jsem si myslel, že se kontaktu budu vyhýbat (aby ten prožitek byl intenzivnější); jsem však rád, že jsem si nechal pomoci a o svých „problémech“ si s Tomášem popovídal.

Pobyt ve tmě mohu vřele doporučit.

Gábi – Nevidím ven, vidím dovnitř…

O pobytu ve tmě, jako formě terapie, jsem se dozvěděla „náhodou“ před třemi lety. Procházeli jsme právě na čundru s mým partnerem, kamarádem a kamarádkou jednou vesnicí na Broumovsku, když nás jeden neznámý místní asi pětatřicetiletý muž oslovil a pozval nás k sobě na zahradu, kde právě se svou ženou a jejich rodinným přítelem grilovali. Setrvali jsme tam několik hodin, a to ve velmi zajímavém rozhovoru, během něhož jsme se díky osobní zkušenosti dotyčného muže o léčbě tmou dozvěděli. Od té doby jsem o pobytu ve tmě přemýšlela několikrát, snažila se ho i naplánovat, ale vždy to z nějakého důvodu zkrátka nevycházelo a já jsem to brala tak, že ještě nenastal ten pravý čas. Ten měl přijít a přišel až teď…

Děti zaopatřeny, navařeno, napečeno, pusa partnerovi…a hurá na to :o)

Přivítání před pobytem ve tmě

Tomáš mě přivítal velmi přátelsky, vysvětlil co a jak, a že mi, než si vybalím nejnutnější věci, přinese ručník. Tak jsem si pomocí světla v mobilu vyrovnala věci pod postel v útulné voňavé chatce, sedla si na postel a zhasla mobil. Asi tak po minutě nebo dvou jsem pocítila panickou úzkost až hysterii, vylítla ze dveří ven a propukla v pláč, což zapříčinila i představa, že si s sebou zpět domů odvezu to, co jsem tam chtěla zanechat, nepochopím, nepřijmu … .Za chvilku se objevil Tomáš s ručníkem a já mu s brekem říkala, že to nedám. Jelikož pršelo, šli jsme oba přeci jen dovnitř, kde jsme si povídali. Tomáš si svým přístupem ihned získal mou důvěru a já měla pocit, že se neznáme pouze pár minut, ale odjakživa. Povídali jsme si možná hodinu, možná dvě a já se rozhodla, že zůstanu.

Co se odehrávalo dny a noci potom je těžko zprostředkovatelné. Když se člověk nemůže podívat na svět kolem sebe, začne se chtíc nechtíc koukat do sebe…a to jsou věci… Po dvou nocích přišel ten největší zlom. Nenacházím vhodnější slova, než že jsem nějakým způsobem prozřela. Najednou můj život a vše co se mi za 35 let událo, začalo dávat smysl. Viděla jsem souvislosti, jedno jak následek předchozího a příprava na další, a znovu a znovu, a to ve jménu vývoje. Nejrůznější situace, bolesti a křivdy, signály a znamení, tolik jsem si toho mohla znovu prohlédnout. Díky poznání k němuž jsem tam došla, jsem ale tentokrát vše vnímala a prožívala jinak. Pocítila jsem nepopsatelnou úlevu a radost, a zároveň s tím hlubokou vděčnost, lásku, pokoru a úctu ke všemu a všem, co jsem si jen dokázala představit, včetně sebe, což byl do té doby naprosto nepoznaný pocit.

Po terapii tmou

Při psaní těchto slov sedím u okna. Pokaždé, když se podívám ven, jsem v úžasu. Nikdy dřív bych nevěřila, jak krásný může být takový mlhavý den, rozeznávám obrysy topolů, obdivuji jinovatku na střeše mého auta i dětským prstem nakreslený obrázek na jeho dveřích z dnešního rána… mám zdravé oči, vidím, Bože děkuji. Děkuji, děkuji.

Gábi

PS: Z naší čundrácké čtveřice jsem druhá v pořadí, kdo pobyt ve tmě absolvoval. Třetí z nás má v této chvíli rezervovaný termín…

Jirka – jít na pobyt ve tmě?

Dlouho jsem se rozhodoval co vlastně o pobytu ve tmě napsat.

Očekávání od pobytu ve tmě

Po zkušenostech s 21.denním půstem jsem se snažil nemít žádné očekávání z průběhu a snad i výsledku. Stejně drobné očekávání bylo a tím pádem jsem měl rozkol s tím, co jsem si načetl a s tím, co se ve tmě dělo, přesněji nedělo :).

Průběh pobytu

Pobyt ve tmě byl dost klidný a nic zásadního, jakkoli divokého se nedělo. Za zmínku stojí úžasný pocit vděčnosti vůči Tomášovi a Lence za jejich přístup. Pokud jsem zrovna jedl, moc jsem si pochutnával na vegetariánském jídle od Lenky a celkově si krásně odpočinul.

Co se děje při pobytu ve tmě

Nicméně mi přišlo, že nic zásadního se neděje a ego si pěkně chrochtalo blahem :). Jenže ono se dělo a hlavně děje, ale jsou to tak drobné a subjektivní prožitky, které se velice těžce popisují. Každý si musí prožít a zažit sám, nikdo za nás nic neudělá J.

Pobyt ve tmě byl a je pro mě důležitá část mé cesty za poznáním a celkovou svobodou a jsem za to moc rád.

Moc děkuji Lence a Tomášovi za jejich přístup a péči.

Jirka

Jakub – Terapie tmou je…

Všechno tak nějak jde, ale je to spíše šedé než barevné ano žijete, ale proč vlastně a pro co, pro koho? Kde jsem ztratil tu svou nit, cestu, jdu stále ještě po ní? Tak přesně to byly moje otázky,  společně s lehkou zvědavostí a vzrušením, se kterými jsem se odhodlal vstoupit do hlubin temnoty v Lomci.

Moje očekávání pobytu ve tmě

Moje zážitky překonaly očekávání! Všudypřítomná tma a ticho. Profesionální přístup průvodců a úžasně chutné Lenčino vegetariánské jídlo.Kdepak, tady to teprve začíná. A co vlastně?

Nástup na léčbu tmou

Tomáš mi povídá, po dvou třech dnech pobytu ve tmě se to všechno spustí, mozek začne pracovat v jiném režimu. Už druhý den, je ale v mém případě všechno úplně jinak. Pokud bych měl mozek přirovnat k počítači, ten můj se začal doslova a do písmene defragmentovat sám sebe. Jinými slovy, všechny vzpomínky řekněme za posledních 15 let se začaly přehrávat, třídit a zařazovat na ta správná místa. Nic jsem nemusel dělat, jen ležet a pozorovat, všechno ostatní už se umí samo. Údržba systému blikalo na monitoru v kontrolní věži. Všechny vzpomínky jsem si mohl prohlédnout a projít tam a zpět, všechny byly k dispozici do nejmenšího detailu.

Výsledky terapie tmou

Zážitků mám samostzřejmě mnohem víc. To je asi tak, ležel jsem si vždycky pohodlně na karimatce a mozek, bytí, duše  řekly…(samovolně, jen tak z ničeho nic) jde se pracovat. V tu ránu jsem měl v hlavě myšlenku a pracoval sní tak dlouho, dokud se problém nevyřešil. O tom, že to bylo občas velmi vydatné, vědí své nejen moji průvodci, ale i jejich děti a dost možná i sousedi, kteří zvuky vycházející ze svatyně pravděpodovně slyšeli. Takto jsem ve dvou regresích přišel o 2 trička a asi 100 tun zátěže.

Ze začátku jsem si říkal, zda by nebylo lepší zvolit 14ti denní variantu, ale řeknu Vám. Kdyby mi v pátek řekli o dalším týdnu, pravděpodobně by v Lomci chyběla jedna svatyně 🙂

Vážení přátelé a budoucí spolucestovatelé temnotou a svým já. Terapii tmou Vám vřele doporučuji a děkuji Existenci, Tomášovi, Lenče a svojí rodině, že jsem se do tmy mohl ponořit i já.

Jakub

Matěj – jak překonat strach

Pobyt ve tmě si mě našel sám. Před lety jsem o terapii tmou četl v Reflexu a v zimě na horách mi kamarádka vyprávěla, že ho absolvoval kolega a jaké měl pocity.

Pobyt ve tmě jsem si neuměl představit

Mísily se ve mě pocity experimentu, zvědavosti či poznání. Našel jsem si kde je Lomec u Úmonína, zaplatil zálohu a vyčkával na svůj termín. Nervozita před nástupem by se dala krájet. Užíval jsem si poslední sluneční den a přítelkyně mě v podvečer odvezla do neznáma, hektické rozloučení mě později vrtalo hlavou. Vykouřil jsem poslední cigaretu, Tomáš mě s baterkou představil místnosti a po chvíli zamkl.

Začal nezapomenutrelný týden terapie tmou

Nebudu vám popisovat své stavy ze svatyně, je to totiž individuální prožitek a nechci nikomu nějaké pocity či vize podsouvat. Můj život se ale po tmě od základu změnil. Snažím se žít přítomností a všechny dřívější obavy se jeví jako malichernosti. Snad jsem se odnaučil kouřit a začal zdravěji jíst. Ale hlavně, vážím si víc svých přátel, malého synka a přítelkyně. Pro ni to byla také silná zkušenost, jsme k sobě upřímnější a náš vztah se prohloubil.

Chci všem dalším „cestovatelům“ popřat pevné nervy. Zkuste překonat svoje strachy, stojí to za to .)

Matěj

Honza – týden mimo prostor a čas

Já před terapií tmou

Jsem VŠ student zvyklý být stále v jednom kolem a pomalu si zvykající na to, jak to ve světě chodí. Nějakou dobu jsem se již o terapii tmou zajímal, takže jsem se na pobyt ve tmě velmi těšil a měl velká očekávání.

Již jsem ve tmě

Až ve tmě jsem si uvědomil, že ke spoustě věcem přistupuju moc komerčně – očekávám nějakou zřejmou a okamžitou protihodnotu, místo toho abych ocenil, co přišlo. V normálním životě je spoustu času na to od věcí utíkat a zabavit se všemožným způsobem než jen řešením toho, co nás trápí.

Týden pobytu ve tmě

byl pro mě naprostým opakem, příležitostí přemýšlet, plánovat a rozhodnout se o spoustě věcí a velké množství jiných konečně uzavřít. Nicméně jako vše, je to cesta, proces, na kterou se teď mohu, po týdnu odpočinku, vydat s novou energií a nadšením.
Honza

Lucie – přijetí do tmy

Tma. Přijala mě takovou, jaká jsem, se všemi mými strachy, pochybnostmi a nejistotami. Nesoudila mě, ani nehodnotila, ale tiše a klidně mě do sebe zahalila a trpělivě mi jeden strach za druhým ukazovala tak dlouho, dokud jsem nepochopila, že vůbec nejsou moje.

A pak si ty strachy ode mě stejně tiše a klidně vzala. Díky tmě se tak ve mně nakonec rozlilo světlo.

Cítím klid, vděk a lásku. Ke tmě, ke světu, k sobě samé.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Pavla – moje první terapie tmou

Pavla byla u nás v červenci a svolila ke sdílení, jak ona sama viděla svůj pobyt ve tmě.

První sen ve tmě

Jak jsem se ocitla s partnerem a kamarádkou v indické restauraci, kde jsem zpočátku myslela, že jsem již ukončila pobyt ve tmě, ale záhy jsem si uvědomila, že to tak není a začala přemýšlet, jak se v noci potají vrátím, hlavně tak, aby nikdo nevěděl, že jsem byla pryč…

Občas jsem měla pocit, že vidím červená a bílá světla.

Pojídání špaget při léčbě tmou je zábava

Hlavně na ně nevidíte a když si myslíte, že máte aspoň jednu špagetu namotanou na vidličku, tak omyl, nemáte… a když už máte, tak si při strkání vidličky do úst umastíte dokonale bradu, protože špagety plandají z vidličky, ale to vy nevidíte 😀

Kuchyň Lenky pro léčbu tmou je výborná a jistě budou Vaše chuťové buňky uspokojeny a pochutnáte si na všem, co pro vás uvaří a upeče.

Zvuky při pobytu ve tmě

Vnější zvuky jsem velmi vítala, protože jsem rozeznala den a noc.

Poslední dva dny se na stavbě domu nepracovalo a tak jsem byla skoro v tichu – dlouhé dny pro myšlenky a Faster EFT

Rozbřesk po terapii tmou

V sobotu ráno budíček ve 4h ráno za svítání při jasné obloze a úplňku měsíce, který svítil přímo na dveře svatyně, východ slunce zhruba po hodině, který jsem si velmi … velmi … užila.

Našla jsem sama sebe

Moje sdílení týdenní léčby tmou bude možná trochu krkolomné, vezmu to od začátku.

Kdo jsem já?

Jmenuji se Lucie a pocházím z Hradce Králové.
Jsem matka dvou dětí, manželka, první dcera mých rodičů, sestra dvou mladších bratrů.

Co to ale vypovídá o mně?

Jaká jsem já? Jsem hodná, starostlivá, silná? Každý ode mne něco očekává, stejně jako jsem já očekávala od nich. Očekávání jsou tak silná, že si je utvrzujeme slovy „To přeci není normální“ „Takhle se to prostě dělá“ „Tohle se nedělá“. Jenže všechna ta očekávání jen zajistí to, že ztratíme sami sebe.

Ztratila jsem sama sebe

Zjistila jsem, že žiji život všech ostatních: ráno nachystaná snídaně, děti odvést do školy, nakoupit rodičům. Nejde o to, že bych to nedělala ráda, jde o to, že jsem to dělala proto, abych splnila očekávání ostatních … a v tom jsem ztratila sama sebe, ztratila jsem svoji identitu a žila jsem život druhých.

Díky terapii tmou jsme sama sebe našla

Je to zázrak, děkuju, že jsem konečně po tolika letech mohla jasně vidět, že celý život si jen dávám a nebo plním očekávání, vůbec jsem nežila svůj život. Týden pobytu ve tmě stačil na to, abych viděla, že to já se snažím být ta dobrá, že to já mám očekávání, to já jsem všeho původcem. Vůbec nezáleží na tom, co druzí očekávají a co si myslí, jde o to, co já si myslím, že očekávají a co já si myslím, že si oni myslí.

Ještě jednou za terapii tmou děkuji a všem přeji klid mysli.

Terapie tmou mi otevřela oči

Dnes jsem po 7mi nocích konečně vylezla ze svatyně určené pro terapii tmou.

Tak strašně jsem se těšila až léčbu tmou ukončím, ale nakonec jsem zjistila, že mám obavu se do světa zase podívat. Přeci jen, když jsem vstupovala do svatyně terapie tmou bylo to pro mne něco nového. Po 7mi dnech jsem svatyni již znala, kousek po kousku jsem ji poznávala a teď mám zase opustit konfortní zónu?

Terapie tmou bylo dost, jde se do světa!

Uf, tak jsem do dokázala a jsem opravdu venku. Jestli si přejete znovu projít svým narozením, kdy vám vše připadá jako nové, zajděte si do svatyně, terapie tmou je právě pro vás. Celý svět je pro mne nový. Přistihla jsem se, že půl hodiny jen tak čumím na strom, za svatyní 🙂

„Maruš, buď v pohodě, to se tu stává běžně“, chlácholí mne průvodce 🙂

Co mne přivedlo na léčbu tmou?

Přistihla jsem se u toho, že se můj život řítí z kopce jako lavina. Ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem za to mohla já, osud nebo příbuzní. Prostě jsem ráno vstala a těšila se na večer, kdy budu moci padnout do postele do kómatu.

Dnes je to ale jiné. Po tom týdenním „odpočinku“ vidím, že je mnohem důležitější prožívat si každý okamžik, být tady a teď.

Moc děkuji za terapii tmou a určitě někdy na shledanou.

Marie, Liberec

Rezervace