Maru – jsem vděčná a tak nějak visím v časoprostoru

Vydáno 6.3.201725.8.2026

Tak milý Tome a Lenko,

uplynul měsíc od pobytu ve tmě? To mě docela šokovalo, ale vzhledem k tomu, že je každý den nabitý, tak se tomu ani moc nedivím..

Pár měsíců jsem si hrála s myšlenkami na pobyt ve tmě

Můj příběh je prozaický, přišel mi pocit, že mám jít do tmy, pár měsíců jsem si s ním hrála a pak začala hledat, kam půjdu. U vás mi to přišlo dle www nejsrdečnější a tak nějak bez zbytečného pozlátka a balastu a tak jsem vás oslovila. Byla jsem velmi ráda, že jsem dostala termín až za půl roku neboť jsem věděla, že se má ještě něco stát, abych si pobyt ve tmě užila…stalo se spousta věcí a já sílila a sílila, až jsme cítila, že se začínám těšit a být zvědavá sama na sebe. Strachy, které byly před půl rokem už zmizely, spousta věcí se vyřešila už jen samotným rozhodnutím podívat se na sebe – takovou já jsem a pokud se podaří třeba si ujasnit, co bych ráda na další roky se svým životem.

Na pobyt ve tmě jsem šla pěšky

Nástup byl úžasný, přišla jsem (pěšky) s těžkým batohem a uřícená, takže moje jediná starost byla sprcha, jídlo a zhasnout. Tomáš mi vysvětlil co a jak, vše se mi zdálo jednoduché pro pochopení ( a bylo to tak i v reálu) a tak jsem se sprchla, najedla a hned zhasla. čekala jsem co bude, nic nepřicházelo, jen pocit, že se mám seznámit s místností a zjistit, jestli bych si třeba nevyrobila nějaký strach sama když se neukazuje ha ha no tak jsem vlezla pod postel, procházela kolem zdí, šla na záchod a nikde nic…tak si říkám lehnu a spím…a ono nic…únava nikde, já oči dokořán, občas jsem si zacvičila, zameditovala a snažila se odhadnout kolik je hodin….měla jsem totiž opět hlad ha ha ..Tomáš mi přinesl druhý den jídlo, to jsem se snažila nesníst zároveň a pak jsem zase jen ležela a podřimovala…přicházely zvláštní sny…z některých jsem se vzbudila vyděšená, ale pak jsem si uvědomila, že ten strach nemusím řešit a bylo mi dobře…z jednoho snu jsem se vzbudila s pláčem a prosila za odpuštění lidi, ke kterým jsem to tak cítila…bylo to úžasné !!! Brečela jsem si pěkně nahlas, mluvila jsem si nahlas…nikdo mě neviděl, neslyšel, ani já jsem nikoho neřešila, jen ten pocit odpuštění…nic moc jiného se nedělo, jen pocit, že není třeba nic dělat, ani se hýbat…pocit prázdného časoprostoru ve kterém tak nějak visím 🙂

Po návratu jsem dostala zánět očí, který mi velmi pomohl pěkně další čtrnáct dní nekoukat ven, ale dovnitř…každý den děkuji za vše, co je mi dáno a jsem vděčná, že jsem si mohla udělat zastavení, které přišlo v pravý čas a plynule navázalo na celý můj předešlý jak duchovní tak fyzický život.

Přátelé, pokud vás to ťukne, nebojte se, pokud přijmete rozhodnutí, než přijdete na řadu ve tmě, většina věcí se vyřeší sama 🙂

Krásné životy všem přeje Maru 🙂

Milena – Pobyt ve tmě mi otevřel truhlu s poklady

Vydáno 1.3.201725.8.2026

Ahoj Tomáši a Lenko,

ano je to už měsíc a zatím jsem o tom napsala jenom na facebook…

Pobyt ve tmě pro dříve narozenou

Jsem už z těch dříve narozených a jelikož jsem nikdy nebyla ani na řádné dovolené, vymyslela jsem si toto k 64. narozeninám. Očekávala jsem od toho možná něco víc, ale díky i za to, co se dělo. Po zhasnutí jsem odpočívala a bylo to fajn. Čekala jsem na jídlo a jen tak si lebedila. Ani jsem nechtěla vědět, co mám v kastrůlkách, chtěla jsem na to přijít sama. Překvapilo mě, jak je tma příjemná, přátelská a objímající! Třetí den už jsem se nudila a začala vymýšlet nějakou činnost. Vzala jsem prázdný kastrůlek a hned byl z něj bubínek k šamanským zpěvům. Nikdy jsem nic takového nezkoušela a překvapilo mě, jak to ze mě leze-bylo to tam, jako když jsem opravdu indiánský šaman. ☺pak mě napadlo zkoušet andělské zpěvy-no a bylo to tam také! Můj hlasový fond byl celý život omezen s bídou na jednu oktávu a tady ve tmě jsem dokázala vyzpívat kromě mých vlastních kreací i třeba „Niňo bambino karo“☺Občas v minulosti jsem mívala sny, ve kterých létám nad zemí a zpívám takové andělské tony….

A čekala jsem ovšem, jestli přijdou nějací démoni, kteří mě strašívali ve snech. Nepřišli. Myslím, že jsem si to s nima vyřídila mnoho let zpátky v jednom lucidním snu. „Řítil se na mě z kopce strašlivý démon s úmyslem mě zabít, rozcupovat, zlikvidovat tím nejhorším způsobem a já jsem udělala to, co vždycky, když mám noční můru:přinutila jsem se probudit. Hned , jak se mi to povedlo a já se „probudila“ jsem si uvědomila:Ne, to je špatně, takhle se to nedělá! a přinutila jsem se vrátit do toho snu , zpátky do té situace-postavila se démonu do cesty a neuhnula ani kousek. Podívala jsem se mu do očí a zeptala se:“Kdo jsi a co mi chceš?“ A milý démon se začal měnit v neškodný lidský obličej a rozplynul se, jako pára. Takže tak-jednou provždy to mám s bubákama vyřešené☺
Poslední den mi připadala tma hodně světlá a měla jsem vidinu jakési velké černé hory obklopené bílými mraky, anebo to mohlo vypadat i jako útes obklopený bílou mořskou pěnou. . . . . a také nějaké geometrické obrazy a fraktály se míhají v zorném poli. Jediné, co jsem viděla v nádherných chromových barvách byly kupodivu naskládané dřevěné špalky, táhnoucí se dodaleka. . . uhýbali ovšem, když jsem na ně zaostřila a proplouvaly někam stranou a objevovaly se další. ☺bude to nejspíš tím, že je mám v hlavě už pár let, jako stavební materiál pro svůj domeček na zahradě.

Takže, když to tak shrnu, mohu říct, že tma mi otevřela truhlu s poklady o kterých jsem neměla tušení. (To ty zpěvy).
Musím ale varovat ty, kteří jsou starší a mají třeba potíže s páteří, takže nemohou moc cvičit, mohli by dopadnout, jako já. Po týdnu ležení ochabnou svaly a já jsem zjistila v Kutné hoře, když jsem honila vlak, že mi neslouží tělo od pasu dolů, asi jako po lumbálce-připadala jsem si ochrnutá.

Takže, kdož můžeš-cvič! Za pár dní jsem se srovnala a teď už tahám z lesa stromy na náš domeček.

Na závěr chci poděkovat Tomášovi, který byl na to celý týden sám, jídlo nám nosil z restaurace, bylo to dobré a nejvíc děkuji za ten polštář, přinesl mi svůj, protože ten, co tam byl mi lámal vaz. . . . ☺☺♥

Karel – Chaos, prázdnota a negativita

Vydáno 22.2.201725.8.2026

Pobyt ve tmě jsem si pro sebe ihned po jeho skončení vyhodnotil jako velmi prospěšný a užitečný.

Kromě vynikajícího zlepšení kognitivních funkcí (paměti, soustředění, imaginace, …) jsem zaznamenal také mnohem větší klid v každodenním životě a výrazné oživení smyslů.

Pobyt ve tmě dojížděl několik dní

Některé zajímavé poznatky o fungování lidského myšlení a vnímání jsem si uvědomil až s odstupem několika dní na základě konkrétních situací z běžného života. Domnívám se, že pro člověka je nesmírně důležitá zkušenost chaosu, iracionality, prázdnoty a negativity, což byly věci, které jsem ve tmě hledal.

Podobně jako je v hudbě stejně důležité ticho mezi jednotlivými tóny jako tyto tóny samotné, je i senzorická deprivace a dočasné stáhnutí se ze světa pro zdravé fungování lidské psychiky nesmírně potřebné a žádoucí.

Pobyt ve tmě pro hlubší meditaci

Ve tmě jsem dosáhl daleko hlubších a intenzivnějších meditativních stavů než obyčejně a mnohem lépe jsem také mohl pozorovat, jak se naše mysl doslova vpíjí do předmětu, na nějž se soustředí, jak se myšlenky pohybují v určitých rytmech, vzorcích, jaké mají vlastnosti….

Týden ve tmě mi poskytl dokonalou tělesnou i mentální relaxaci, tudíž bych jej každému doporučil. Během celé doby jsem nezaznamenal jediný emoční výkyv či nepohodlí, jejichž případná přítomnost však podle mě není námitkou proti pobytu ve tmě, jelikož i nepříjemná zkušenost se může z dlouhodobého pohledu ukázat jako přínosná.

Karel

Tomáš – příležitost odvrátit se od hříchu

Vydáno 3.2.20171.11.2024

Pěkný den Tomáši a Lenko,
děkuji Vám za to jak jste se o mě starali 🙂

Jsou to už dva měsíce od ukončení mého pobytu. Měl jsem teda dost času na přemýšlení a vstřebávání zážitků. Má zkušenost s pobytem ve tmě bude nejspíš stejně jako u ostatních dost odlišná a osobitá. Tak tedy…

Pobyt ve tmě jsem oznámil rodině

Asi před osmi měsíci jsem se po roce rozhodl že si splním takový sen, že půjdu na pobyt ve tmě na týden. Když jsem o tom řekl doma, že jsem si opravdu zarezervoval termín tak byli hodně překvapení, do té doby jsem o tom jenom mluvil. Přišli od nich i ode mě samého otázky a různé představy, jak tam budu jíst, jak se budu sprchovat, že si tam nebudu moct číst :).

Během následujícího půl roku se mě pár lidí ptalo, co tam budu takovou dobu dělat. Já odpovídal, že budu přemýšlet, užívat si klid a čas. Někdy se mě ptali co to má za význam. Já úplně nevěděl, jen jsem věděl, že to bude něco nevídaného, co člověk jen tak nezažije. Jak se termín pobytu blížil, tak přibývalo otázek jak se tam těším a jestli nejsem nervózní. Moc jsem to nechápal, protože jsem nad tím nepřemýšlel, nechával jsem tomu volný průběh, aby se nestalo, že bych byl zklamaný. Během čekání na termín pobytu ve tmě se mi ale dost změnil život. Tři měsíce před začátkem jsem zažil okolnosti, které mě přivedly na víru v Ježíše Krista. Stal jsem se křesťanem. Během těchto tří měsíců které následovali jsem udělal mnoho změn ve svém životě, které jsem měl v plánu po pobytu. Přestal jsem po 5 letech kouřit cigarety, kouřit marihuanu, pít alkohol. To jsem dělal opravdu každý den. Našel jsem zodpovědnost ke svému životu a hlavně ke svým rozhodnutím. Člověk se má totiž moc dobře, může si zvolit, ale také musí potom nést zodpovědnost za to, jak se rozhodl. Můj život a vůbec přemýšlení o životě a vnímání se změnilo. Každé ráno, které jsem se vzbudil se stalo Božím darem a každá chvíle možností se rozhodnout být blíž k Bohu nebo se od něj oddělit. Ze začátku to nebylo lehké, občas sem dostal chuť dát si cigaretu a opít se.. nakonec vše vedlo k uvědomení, velkému uvědomění jak to vlastně opravdu niterně potřebuji a ne to co jakože chci.

Plynul čas a já se najednou ocitl pár dní před začátkem pobytu, ani jsem si to pořádně neuvědomil díky tomu jak se mi změnil život to uběhlo opravdu rychle. Povídal jsem si o tom pobytu s kamarádkou, která mi povídala o víře a díky jejímu inspirativnímu příběhu, který je opravdu silný, nebudu ho tu psát, ale kdyby to šlo bylo by to lepší než to co tu teď píšu já, asi by to polovinu z Vás co to čtete rozbrečelo a druhou polovinu vedlo k opravdové změně hodnot v životě. Ona mi pověděla, že toto není cesta, kterou by měl jít křesťan. Já jsem o tom přemýšlel a napadlo mě, že tam prožiji pokání. Chvíle, ve kterých si člověk uvědomuje své hříchy ( konání proti Bohu ) a vyznává je Bohu, protože to co je řečeno a v pravdě vyznáno může být odpuštěno. Napadlo mě tedy, že to bude dobrá příležitost, odvrátit se od hříchu a přiklonit se k Bohu.

Když sem byl s rodiči na cestě, zastavili jsme se ještě v Kutné Hoře, projít si město a trochu si užít té krásy. Přijeli jsme do města a psal mi sms jeden „starý“ známý ( 70 let ) seznámili jsme se, když jsem potřeboval pomoct s léčením atopického ekzému, hodně mě a mé rodině pomohl. Je to křesťan katolík a známe se už asi 3 roky. Ty dva roky jsem to nějak nebral moc v potaz, jeho víru, ale už jsem dost pochopil. Ten pán mi na začátku našeho setkávání hodně pomohl, skrze modlitby a bylinné čaje mi zmizel během měsíce ekzém na obličeji a tak sem se potom už cítil o mnoho lépe mezi lidmi. Psal jestli jsem doma, že by se zastavil, já mu napsal kde jsem a kam jedu a ihned mě zásoboval informacemi, že to není dobrý nápad, že to není cesta pro křesťana. Byl jsem z toho trochu opařený, měl sem možnost si vybrat a dostávali se ke mě informace, které nasvědčovali tomu, že bych tam neměl jít.

Mé rozhodnutí bylo, že tam půjdu a že tam budu až do konce. Rodičům jsem neřekl nic o tom co mi říkali mí věřící kamarádi, taťka ani nevěděl, že věřím. Když jsme dorazili byl jsem mile překvapený prostředím a atmosférou. Jedna taková perlička byla ta, že jsme se tam sešli jako 3 Tomášové, 2 k pobytu 1 tam bydlí stále :). Do tmy jsem šel o pár minut později než jsem mohl.

Pobyt ve tmě nabral sílu po zhasnutí

Když sem si zhasl tak to konečně nabralo tu sílu. Vše pro co jsem se rozhodl najednou bylo tam. První dvě hodiny jsem měl pocit, že neusnu. Seděl jsem na posteli a užíval si to. Potom jsem si ale řekl, že budu mít dost času a tak sem vyzkoušel i spánek. Nevím jak dlouho jsem spal ale bylo to příjemné. Když sem se probudil už to nebylo takové jako hned na začátku. Bylo to zvláštní. Během prvních pár dnů jsem snědl vše co jsem měl s sebou a vždy jsem se dost těšil na to jídlo, co mi donesli. Bylo výborné.. Moje zkušenost se tmou byla, že jsem se den ode dne víc a víc bořil do svých myšlenek, myšlenkových pochodů, mé chování a přístup k životu den ode dne to naplňovalo můj prostor.. nebylo to pro mě nic moc příjemného…v hlavě se mi vybavoval můj starý život, během těch pěti let jsem toho dost vypil a zažil mnoho zážitků, většinou dost bláznivých ale radostných… byl jsem zmáhán tím co jsem opustil… každý den mě to dostávalo víc až jsem v tom byl opravdu ponořený.. někdy v polovině mého pobytu, tuším, že to byla středa jsem usínal s tím, že jsem se modlil k Bohu aby mi dal nějaké znamení,zjevení do snu, modlil jsem se dost srdečně až jsem usnul… najednou jsem byl převlečený do sportovního oblečení v ruce jsem držel florbalku na které byly pověšené boty na přezutí a já stál před halou, kterou máme vedle internátu… čekal sem až začne florbal… začalo pršet.. zničehonic se všude začal rozléhat nádherný zvuk , byl to zvuk, který mne zahřál v srdci tak, že se celé tělo uvedlo do šimravého, hřejivého tepla, z deště se stal sníh .. já sem odhodil florbalku a běžel jsem za tím zvukem, bylo to něco jako varhany ale omnoho silnější a hezčí.. ihned jsem doběhl k velkému chrámu který připomínal kostel, byli tam velké dřevěné dveře, které jsem otevřel a viděl zástupy lidí, stáli ve frontě a pomalu se posouvali směrem k velkému dřevěnému stolu, kde sedělo asi 6 stařenek.. po chvilce pozorování jsem viděl, že od nich odchází s talířem polévky… bylo mi to zvláštní, myslel jsem, že tam bude nějaký koncert nebo tak… zařadil jsem se a postupoval… dost jsem se rozhlížel po stěnách a tak, až nakonec přede mnou nikdo nebyl, jen ten stůl a stařenky… když sem udělal posledních pár kroků viděl jsem, že ta stařenka co dávala jídlo si už také vzala talíř a už byla připravená jíst, jak jsem ale přistoupil a ona si mne všimla ihned mi přisunula talíř ať si dám její porci… já jsem si k ní klenul a řekl sem jí, že se jí chci zeptat… ,, To tady jsou všichni ti lidé kvůli jídlu ? “ .. ona odpověděla: ,,Nejen kvůli jídlu, ale hlavně kvůli spasení…“ naplnilo mě to klidem, už sem to věděl… tak jsem jí objal a pověděl jí že svou práci dělá moc dobře..

Když sem o tom snu přemýšlel a někomu ho vyprávěl došlo mi mnoho významů které pro mě uchovává vzpomínka na ten sen.. To, že člověk věří v Ježíše Krista jakožto spasitele je pro člověka důležitým mezníkem od jeho starého života k novému životu, ve kterém odevzdává svůj život Bohu a odvrací se od vlastních tužeb k tomu co by od něj potřeboval Bůh aby dělal, aby využíval své vlastnosti tak jak si to přeje… a není to jenom kvůli tomu aby se člověk cítil dobře a byl tedy tím živen ale hlavně a proto aby člověk došel ke spasení..

Pobyt ve tmě je moje zodpovědnost

Od této chvíle mi už bylo o něco lépe, a už jsem se těšil na konec… abych to shrnul, tak jsem nesl zodpovědnost za to že jsem do tmy šel, s odstupem mohu opravdu říct, že to není zrovna ta správná cesta pro křesťana, i když jsem tam došel k jistým uvědomením… byl jsem tam zmáhán svou minulostí a hodně sem procítil to, že ať si člověk myslí jak není dobrý, tak před Bohem jsme všichni hříšní, neměli bychom stagnovat, je stále co vylepšovat a stále bude… po takovémto týdnu na mne ale čekal neuvěřitelný pohled na „tmu venku“ vstal jsem asi o půl hodiny dřív než bylo v plánu a koukal jsem na měsíční krajinu a u toho jsem si dával moc dobrou zcukernatělou hrušku, barvy,vůně všechno bylo dokonalé a já si po týdnu odpočinul od své hlavy… to bylo moc ulevující

Následujících pár dní pro mne bylo dost těžkých, protože jsme se přestali bavit s tou kamarádkou… během následujících pár týdnů jsem prožíval velkou bolest a odloučení … během kterých jsem po čtvrt roce v jeden den vykouřil krabičku,vypil asi 10 piv a dal si špíčka abych Vám napsal pravdu, nepomohlo to, o to horší bylo mé osobní zklamání z mých rozhodnutí

Sám jsem si potom slíbil, že už nikdy nebudu kouřit ani hulit a že rok nebudu pít datováno od 12.6.2016 abych prožil rok ve víře a upevnil svůj vztah s Bohem a jestli budu potom pít nebo ne to se rozhodnu potom.

Uplynuly dva měsíce od konce pobytu ve tmě a má víra stále sílí, co bych Vám ale také chtěl napsat je, že s tou slečnou bychom se chtěli vzít, moc si přejeme spolu být celý život a pomalu ale jistě se nám to i plní i když je to tak neuvěřitelně napínavá a nejistá cesta, že vede k velkému zamýšlení, rozhodování a uvědomování, k velké změně srdce… opravdu se máme moc rádi ale ještě spolu ani nechodíme, dáváme si dost času, nejdříve je důležité se upevnit ve víře, dostat na první místo Boha potom se uvidí jestli spolu budeme, jestli to tak má být, já hodně doufám, že ano protože se k sobě hodíme a jestli Bůh dá, tak pár měsíců po novém roce bychom spolu už mohli chodit, bude to rok co jsem uvěřil… možná se Vám to zdá zvláštní, mě se to také tak připadalo, ale každým dnem to chápu víc a víc, Bůh existuje a když mu odevzdáte svůj život tak Vám pomůže dosáhnout toho co opravdu potřebujete

Mějte se krásně
s pozdravem Tomáš ( 20 ) 🙂
Bůh s Vámi

Kamil – ve tmě jsem našel štěstí, klid a lásku

Vydáno 5.1.20171.11.2024

Abych to vzal úplně od začátku… O terapii tmou jsem se dozvěděl asi před 6 lety v jednom novinovém článku. Velmi mě to zaujalo a okamžitě jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych si tuto “očistnou“ metodu vyzkoušel na vlastní kůži. Očistnou píši proto, že Terapie tmou byla v tomto článku takhle interpretována. Během posledních 6 let jsem se čas od času setkal s nějakým dalším článkem a později i přečetl knihu o pobytu ve tmě. I po těchto dalších informacích jsem měl “TMU“ spojenou pouze s uspořádáním myšlenek a samozřejmě s netradičním zážitkem. Na začátku roku jsem se odhodlal a zamluvil si termín. Později jsem se pokoušel kvůli termínu dovolené, který se mi kryl s termínem pobytu ve tmě, o výměnu za nějaký uvolněný, což vyšlo a 18.června jsem měl nástup. Na pobyt ve tmě jsem se těšil a v den nástupu jsem byl od rána ve zvláštním stavu apatie.

Pobyt ve tmě pěkně po západu slunce

Po západu slunce jsem zavřel dveře chatky, prožil jsem si poslední sprchu při světle, uspořádal věci a nakrokoval vzdálenosti. Nadechnul jsem se a byla tma… První noc jsem prospal a od rána jsem se snažil vytvořit si nějaký rozvrh, abych vyplnil předpokládaný týdenní pobyt ve tmě. Vstával jsem rozprouděním energií “ala“ tai chi, snídaně a hygiena, krátký odpočinek (který většinou přešel ve spánek), cvičení jógy, krátký odpočinek, pak většinou přišla Lenka s vynikajícím jídlem a nemohlo následovat nic jiného než zkoumání všech pochutin a konzumace části z nich (nejoblíbenější část dne), po jídle delší odpočinek, cvičení a sprcha a opět krátký odpočinek. Během dne jsem se pokoušel meditovat, ale většinou jsem usnul, což mě nijak nevyvádělo z míry a přijal jsem to. Další noc jsem spal o něco hůře, začaly mně pobolívat záda, možná z měkké postele možná to bylo způsobeno čištěním organizmu, kdo ví… Další den jsem pokračoval v rozvrhu a přemístil se z postele na zem, kde jsem si vytvořil pohodlnější ležení.

Ve tmě jsem viděl světelné efekty

Druhý den utekl jako voda, nic zvláštního se nedělo a já jsem si na tu velmi příjemnou tmu zvykl a prožíval intimní až láskyplné pocity samoty (samozřejmě ve vší počestnosti :). Třetí den se od rána nezdál být ničím odlišný od předchozích, po ranní rozcvičce jsem však viděl blikající spáry mezi palubkama na zdi, pokračovalo to svítící čokoládou a během dne se mi začal zobrazovat nějaký světlý kruh s pravidelnou mřížkou. Po jídle už mi nad hlavou ubíhala oblaka z kamínků. Všechny tyhle “světelné efekty“ jsem bral jako reakci mozku na nedostatek světla, takže jsem se nadále věnoval dennímu rozvrhu. Během cvičení mi však už kolem hlavy létaly světla a neznámé obličeje… Dal jsem si tedy sprchu, ulehnul na mé lože a jen jsem sledoval co mi tma dávala. Nevím jak dlouho to trvalo, ale na zrnitém plátnu před mýma očima se mi odehrával příběh nebo spíš konec životního příběhu člověka z doby dávno minulé. Třikrát dokola jsem sledoval čím si (nebo jsem si) prošel než se dostal do míst kam jednou dojdeme všichni. A kam jsem i já na pár vteřin nakouknul a pocítil bezbřehé štěstí, klid a takové množství lásky, že to slovy nelze ani přiblížit…

Celý tento příběh byl na černé plátno před mýma očima, jakoby vysílán z mnou nepoužívané části mozku a po třetím opakování už mě bolela hlava takovým způsobem, že jsem se snažil “projekci“ přerušit, ale ať jsem dělal co jsem chtěl, nedařilo se mi to.

Proto jsem se rozhodl pro opuštění chatky. Venku, ač bylo kolem 2. hodiny ranní, mě oslnilo měsíční světlo a pár minut trvalo než jsem byl schopen udělat pár kroků zpět do našeho světa. Po chvíli rozkoukávání jsem si zašel pro karimatku a ulehnul pod hvězdným nebem. Takové hvězdy jsem ještě neviděl…

Do rána j sem nezamhouřil oči a s prvními slunečními paprsky, které jsem vítal se slzami v očích, jsem se znovu narodil.

Jsem jiný… …svět kolem mě je jiný… už vím kam mířím, co chci…

Ještě je stále hodně událostí v mém životě u kterých mi není jasný důvod, proč se staly. Ale nyní, už je víc těch, které zapadly do prázdných míst a jejich důvod jsem pochopil.

Každý den měním svůj život k lepšímu… A věřím, že nejen svůj…

Díky za vše!

Kamil

Alex – panika a válečné trauma

Vydáno 15.12.20161.11.2024

Už je to skoro dva týdny, co mě Lenka s Tomášem zkontaktovali, jestli bych nenapsal něco o svém pobytu ve tmě. Sice jsem okamžitě věděl, že minimálně pár řádek napsat chci, ale ta správná slova úplně nepřicházela, protože jak jednoduše popsat pocit?

Pobyt ve tmě pro nováčka

Nevěděl jsem do čeho jdu, ale tmy jsem se nebál, protože jsem si říkal, že tma je žena, a že si tak určitě budeme dobře rozumět. Jak je tato žena záludná jsem poznal hned deset minut po zhasnutí světla, protože se mi podařilo ztratit se ve sprchovém koutě (a i po další dny bylo toto místo pro mě hotovým Bermudským trojúhelníkem).

LOL První dva dny proběhly úplně v pohodě, zato třetí den se ukázalo, že se opravdu každý dostane do tmy přesně v ten pro něj nejvhodnější okamžik.

Venku začaly hodně přelétávat stíhačky (což prý v takové míře bylo neobvyklé), a v kombinaci s bouřkou a tím, že se mi ten den úplně rozhodily biologické hodiny, a já tak ztratil pojem o čase, jsem se dostal do stavu poměrně velké paniky a spustilo mi to „válečné trauma“, které jsem už párkrát řešil třeba na rodinných konstelacích.

Před očima mi probleskovaly obrazy nebe s válečnými letouny a podobné věci, pocity to byly hodně intenzivní, a dokonce jsem se začal ve dveřích shýbat (jako kdyby to ve mně evokovalo vzpomínky na nějaký nízký strop), ale cítil jsem, že tím dochází k léčení.

Přemýšlíte ve tmě o tom kdo jste a kam jdete

Samozřejmě, že člověk má spoustu času přemýšlet o různých věcech, o tom kdo je a kam jde, a řekl bych, že mi to v tomhle ohledu hodně pomohlo utřídit si myšlenky a ujasnit si, co opravdu v životě chci. Navíc mi ta tma dodala určitý nadhled, až odvahu, protože si říkám, že když už jsem zvládl ten týdenní pobyt ve tmě, že už v životě zvládnu cokoli; a zatím mi to celkem vychází. 🙂

Děkuji Vám oběma za všechno a chci speciálně poděkovat za vynikající jídlo, asi nejvíce bych vyzvedl kuskus se sušenými rajčaty (mňam), a za trpělivost se kterou mě Lenka vyslechla, když jsem si chtěl povídat.

Nakonec se ještě podělím o poslední větu, kterou jsem si ve tmě zapsal do svého deníku:

„Děkuji ti tmo za všechno, byl to super zážitek.“

S láskou Alex

David – otázky mne sužovaly roky

Vydáno 9.12.20161.11.2024

Srdečně zdravím, Lenčo a Tome,

o tom, jaký byl pobyt ve tmě, se dá psát hodně a ta slova měla vměstnat do jediného, znělo by jednoznačně „DĚKUJI“, protože stále velmi zřetelně vnímám hlubokou vděčnost za tento nesmírně cenný prožitek. Přicházel jsem k vám s dosti smutnou náladou, bez očekávání, a přesto s přáním nalézt uvnitř odpovědi na 3 otázky, které mne sužovaly již více než 4 roky. Jen stěží bych se pokoušel popsat ten pocit, kdy se po několika dnech objevila první odpověď týkající se minulosti – přišla za mnou jako sluneční záblesk uprostřed temné noci, protože cítila, že bez ní se stále rychleji propadám kamsi do neznáma. Doslova jsem vnímal, jak se v několika málo vteřinách jedna energie mění ve druhou, a opět jsem si uvědomil, že k záchraně lidského života stačí jediná správná myšlenka. Následovala nesmírná úleva, smích, „zpěv“ a veršování ve trojsmyslech, zkrátka nechal jsem promlouvat tu část mého já, která dokáže zcela nemilosrdně rozesmát přátele a okolí, kdykoliv se jí zamane. Je opravdu velmi příjemné cítit úsměv zevnitř, tolik mi ten pocit chyběl…

Mysl se ustálí jen částečně

Byl jsem před příjezdem k vám toho dojmu, že mysl se ve tmě ustálí a ztiší svůj jinak celkem hlasitý projev, protože jí dojdou vnější podněty. Je to pravda jen částečně, a právě díky tomu má člověk možnost nasměrovat pohled dovnitř (a přitom vlastně ven) přímo mezi tu hladovou smečku debatujících entit, což mimojiné umožní najítsvá zraněná (a zranitelná) místa, pokoušet se jim porozumět a léčit je. Asi bude stačit, když napíšu slůvko Vipassana a jistě mi porozumíte.

V posledních dnech pobytu ve tmě jsem opět stejně náhle jako předním ucítil další důležitou odpověď, která se týkala budoucnosti. Nějakou dobu jsem se rozhoupával k celkem zásadnímu životnímu kroku – po létech navštívit jednu mému Srdci nesmírně vzácnou lidskou bytost – a pořád mě nakousávaly dosti různorodé pocity, jestli to mám udělat či ne. A vlastně to nebyla přímo odpověď, ale spíše velmi jasné oživení jedné důležité vzpomínky, kterou jsem zasunul kamsi hluboko a téměř na ni zapomněl. Nyní vím, že i tento slib dodržím… Vrátil se smutek, ale už je jiného charakteru, je jakoby smířlivější, protože se rozpouštějí přání, každičký můj den od pobytu ve tmě se nese ve stále větším klidu, byť nyní nemám moc ponětí, co tady vlastně dělám a jaký že to mám ještě úkol. Tak snad se vše ve vhodný okamžik ukáže.

Nejdůležitější je láska

Během pobytu ve svatyni jsem měl řadu dalších zážitků, vjemů a uvědomění, které by se jen velmi obtížně popisovaly slovy, ale ty nakonec nejsou vůbec důležité. Důležité je pouze to, že společným jmenovatelem všech mých dnů u vás, dnů minulých i budoucích byla, je a vždy bude Láska. A jsem si tím jistý více než tím, že zítra zase vyjde slunce, mnohem více než tím, že dýchám a žiji, že Ona se mnou půjde za hranice všeho času. A protože si života nesmírně vážím, hodlám jej prožít v Přítomnosti, ať už to bude pozorování pozvolna padajících vloček, západů slunce za kopci či nálad a enerigí lidí, kteří proudí okolo. Protože být přítomný a vnímavý je asi ten nejlepší způsob, jak uctít Život sám.

Lenčo, Tome, ještě jednou Děkuji Moc, že jste mi umožnili dojít poznání, které mou existenci tady učiní smysluplnější a bohatší. Mějte se krásně, objímám.

S přátelskými pozdravy
David

Tomáš – terapie tmou není třeba se bát

Vydáno 11.11.20161.11.2024

Ahoj Tome a Lenčo,

chci vám poděkovat, že provozujete tuto krásnou službu, pobyt ve tmě, ostatním lidem i sobě. Téměř s jistotou si myslím, že jsem u vás nebyl naposledy. Těším se tedy, až bude následovat další půlroční vyčkávání na pobyt, jelikož i ten v mém životě cosi měnil.

Po příjezdu na onen pobyt ve tmě jsem byl přátelsky přivítán Tomem a ohromen hravostí jejich psů (tedy jednoho, druhý spíše dožívá a chová se duchovněji :D:D) a seznámil jsem se s další účastníkem pobytu. Následně se nás ujaly Roudovy krásné děti, které si z nás udělaly instantně kamarády, až jsem téměř zapomněl, proč jsem přijel. Pak už jsem šel rychle do chajdy, jinak bych s nimi zůstal do noci 🙂

Ve tmě každý sám za sebe

Pak poslední rozhled v chajdě a zhasnout… V této části mého psaní jsem přemýšlel už při pobytu, jednak co bych o něm napsal, ale hlavně proč jsem si četl výpovědi ostatních. K tomu vedla určitá nejistota, je to něco nového a pro některé lidi nepochopitelného, tak jsem se prostřednictvím čtení výpovědí snažil „uklidnit“ a získat více odvahy. Pokud toto bude číst někdo takový, s kým toto rezonuje a zajímá se o práci na sobě v oblasti uvědomování si, sebelásky apod., tak ho chci ujistit, že se nemá čeho bát a bude to krásný zážitek 🙂 Ve tmě potká každý sám sebe, nese tam svůj svět a tma je plátno pro podvědomí, které na ní maluje důležité zážitky a situace, které je potřeba hlouběji prozkoumat a přijmout.

Jídlo bylo magické i srandovní, člověk neví jestli to jíst rukou nebo lžící (když si to nenechá říct jako já :D) a když dostanete tortillu, naučíte se ve tmě i uklízet :D. Nejsilnější chvíle, co se týče nutnosti z chatky odejít, byla po snědení výborné čočky, kdy jsem cítil nutnost nejraději jít ven a pogratulovat kuchařce 😛

Nádherné světlo, jsem zpátky

Návrat do světa světla byl nádherný, najednou je vše neskutečně detailní a díky tomu, že jste hned po pobytu s lidmi po stejném pobytu z chatek hned vedle vás, je to o to víc nádherný návrat. Cítí vše téměř stejně.

Co pobyt ve tmě dá se těžko popisuje, odehrává se to u mě na podvědomé úrovni, přesto to cítím a jsem za to vše vděčný. Buďte odvážní a správně šílení, o tom to tu asi je 🙂

Mějte se krásně a jednou se opět sejdeme všichni na jednom místě :))

Tomáš

Jitka – psycholožka na pobyt ve tmě

Vydáno 3.11.20161.11.2024

Zdravím vás Lenko a Tomáši,

ten týden ve tmě byl pro mne velmi náročný, párkrát jsem to už chtěla vzdát, ale pokaždé jsem si říkala „co když třeba dnes nebo zítra přijde už něco příjemné“.

Očekávání při pobytu ve tmě

Nepříjemné bylo to, že původný úmysl strávit pobyt ve tmě hlavně meditacemi se nezdařil, jaksi se mi nedařilo ponořit se do meditací, tak jsem spíš jenom relaxovala a cvičila a spala a jedla … tak kolem dokola. Po dvouch až třech dnech to byla docela nuda, pak přišly zrakové halucinace, možná by to někdo nazval vize… Ty mne vyrušovaly tím, že do té doby už „zmáknutá“ orientace v prostoru úplně zmizela, stěny i strop se bizardně měnili. No alespoň nějaké vzrůšo, i když jsem nemohla někdy trefit ani do postele.

„Někdy to bylo lepší nežtelevize“

Někdy to bylo lepší než televize, ale smysl jsem v těch obrazech nenašla. Co se týče mého přemýšlení o živote, tak to přemýšlím celý život, jsem psycholožka. Na vědomé úrovni teď nemám žádné problémy, ani nic k řešení, vlastně jsem nikdy nebyla v osobním životě tak šťasná, jako teď. A podvědomí mi ve tmě nic nenabídlo, kromě divně se měnícího prostoru…

Třeba jsem se ocitla před velkou vanou, nebo ze stropu visely stovky lamp… A tak to šlo až do konce.

Děkuji Lenko a Tomáši za starostilivost, za výborné jídlo a pití.

David – pravdu máme stále před nosem

Vydáno 31.10.20161.11.2024

Srdečně Vás zdravím, přátelé,

s laskavým svolením Lenči a Tomáše Roudových mám nyní možnost sdílet některé své vjemy a zážitky na pobyt ve tmě a dát tím malinko nahlédnout do mysli jedné docela obyčejné lidské bytosti, čím vším si během temného bdění/snění prochází. Nebudu Vás unavovat spoustou informací kolem a kolem, protože to, jak na Vás bude působit cesta na místo určení, samotná svatyně, její okolí či ony dvě bytosti, které Vás tmou provedou (v míře Vámi stanovené), už záleží jen a jen na vnímání Vaší mysli, protože „Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě“ (Antoine de Saint-Exupéry).

Okamžik zhasnutí je čistě na každém z nás, není tady nikdo, kdo by nutil či byl nucen, dveře ven se nezamykají, i vypínač světel máte stále na dosah a právě tato svoboda ještě více podbízí k tomu, abychom se jen tak nevzdali. Přeci jen jsme sem všichni podvědomě či vědomě přijeli (či přijedeme) něco zpracovat, něco vyřešit a postavit se tomu tváří v tvář. Možná bude někdo namlouvat, že to chtěl(chce) zkusit jen ze zvědavosti, ale po hlubší introspekci poznáte, že je tomu skutečně jinak – vše má svůj velmi dobrý důvod. Mimochodem opravdu je to doslova léčba tmou a jak se lze dočíst třeba v knize Královna Slunce (Christian Jack), tak podobnou procedurou lidé (nejen) ve starém Egyptě procházeli celkem běžně, faraoni a další státníci zastávající důležité královské funkce toto podstupovali nejméně každoročně jakožto očistný proces, který měl za úkol zjasnit a zklidnit mysl a učinit ji pak mnohem snáze ovladatelnou pro správné vykonávání dané funkce. Možná v tomto okamžiku začínáte jasněji cítit a vnímat, proč je toto pro Vás tak důležité a proč Vás to dovedlo až sem.

Pobyt ve tmě v západní svatyni

Řízením jakýchsi sil na mou osobu připadla západní svatyně, ze které jsem po zhasnutí ještě pootevřenými dveřmi pozoroval nádhernou scenérii a v poli osamocený vlčí mák, prožíval jsem něžné a smutné myšlenky na Milovanou a její přenádhernou a usměvavou tvář, následoval poslední nádech venkovního vzduchu a poté už jen klidné a pevné uzavření vstupních dveří. V ten okamžik Vás vedle tmy obklopí hluboké ticho a to, co bylo dříve uzamčené uvnitř, najednou pocítí, že brzy bude příležitost dostat se ven. Byť jsem na pobyt ve tmě nevkládal očekávání, bylo tam už poměrně zoufalé přání zodpověděť si alespoň jednu ze 3 otázek (na minulost, přítomnost a budoucnost), které mne sužovaly poslední 4 roky a které se všechny vztahovaly právě k Té, jenž je mi vším. Dostal jsem odpověď na 2 z nich a ještě něco mnohem více, ale hezky všechno popořádku…

První noc byla napěchována celou řadou různorodých snů. První 3 jsem si nepoznamenal, pak se ale stalo něco, co mě po celý zbytek pobytu převedlo na úplně jinou myšlenkovou kolej. Po skončení 3. snu jsem zcela zřetelně viděl pár dlaní, jak pod zhasnutou projekční plochou velko-obývákové velikosti, která působila jako jediný kus skla bez jakéhokoliv orámování, vkládá do nějakého zařízení cosi jako videokazetu, na které bylo napsáno „č. 4“. Měl jsem do té doby celou řadu lucidních snů i několik astrálních cest, znám a velmi si vždy užívám ty pocity, kdy se probudíte a víte, že ještě spíte, nebo procházíte místy, která důvěrně znáte, a pak „padáte“ zpátky do těla. Toto ovšem bylo něco zcela jiného – cítil jsem se jako ten, kterému patří ony dlaně, zároveň jsem ale vnímal emoce jako u testovacího panáka, na kterém má co nevidět proběhnout další pokus v novém prostředí. Velmi se v tom okamžiku prohloubil již existující rozpor ve vnímání mezi já a Já, což v dalších dnech umožnilo porozumět jiným přicházejícím informacím. Ke snům té noci ještě dodám, že 6. sen byl dvojúrovňový – kdo viděl film Inception (Počátek, r. 2010), bude rozumět: Stál jsem uprostřed noci doma v jednom pokoji vedle mé postele, která na daném místě normálně nestojí, a díky tomu jsem věděl jasně, že spím a že se chci probudit. Poté jsem se sice probral do jakési temné svatyně, ale byla to jen vyšší úroveň snu a záhy se mi s velkým rachotem zřítil kus stropu a dovnitř začalo proudit jasné ranní světlo. Ještě si pamatuji, že za chvilku jsem za dveřmi slyšel hlas Toma, jak na to nadělení říká „No to se mi snad jenom zdá!!!“ 🙂 Takže Tome promiň, fakt jsem Vám to tam nechtěl zbourat, snad to dáte brzo do kupy. 😉

Jestli je ještě noc, nebo již nastal rozbřesk, můžete rozpoznat zaposloucháním se do ptačího zpěvu, který se jemně nese i přes jinak velmi solidní zvukovou izolaci – hold přírodu člověk nezastaví. S chatičkou jsem se rychle sžil a každý její kousek mi připadal přátelský, jakoby právě s tímto záměrem byla vybudována. Další 2 dny a noci probíhaly velmi poklidně. nechával jsem většinu dne tělo odpočívat a byť jsem si před oběděm vždy tak půlhodinku lehce zacvičil (vyšší postavy fakt bacha na pokusy o stojku „s rozběhem“), první 3 dny jsem opravdu tak 18-21h denně prospal a byl jsem rád, že jsem si přibalil sportovní triko na kolo, aby se tělu v delší hibernaci lépe dýchalo. Ranní myšlenky typu „ležím do rozednění“ padaly asi tak na stejně úrodnou půdu jako hláška typu „pádlujem do setmění“, která člověku při několikatýdenním brouzdání na kajacích svalbardskými fjordy během polárního dne celkem snadno vypadne z pusy. 🙂 Jinak během bdění, cvičení a chození po chatce bude určitě mnohým rovněž příjemné oblečení na chvíli odložit – když už jste vystaveni tváří v tvář tmě a útokům svých skrytých emocí a myšlenek, jste stejně tak či tak nazí a takto to budete vnímat ještě silněji. Moc toho během toho týdne potřebovat nebudete, nicméně je fajn si věci rozložit pod postel a „vyfotit“ a ohmatat, abyste to poté hravě našli. Možná budete také semtam hledat třeba takovou zubní pastu, kterou shodíte, protože jste 1/2 vteřiny předtím nebyli dostatečně bdělí, ale zajímavé je, že některé věci uchopíte vždy s nesmírnou přesností, vnitřní prostor je velmi dobře vnímatelný i bez rozsvícených světel. Jediné, s čím jsem si příliš nerozuměl, byla klimatizace – přes veškerou snahu se mi nepodařilo uvést ji do stavu, kdy by vzduch neohřívala, ani nechladila, ale jen přiváděla venkovní vánek v nezměněné formě. No nicméně krapet za to jistě může i fakt, že jsem začal studovat ovladač až po zhasnutí.

Jídlo při pobytu ve tmě jako překvapení

Okolo poledne Vám jedna nesmírně srdečná bytost donese naprosto kouzelnou baštu a určitě neprohloupíte, když si nenecháte prozradit obsah „zásilky“, protože tím ještě více prohloubíte a zjemníte vnímání. Opatrně nést, ochutnávat a očichávat neznámé (a nesmírně lahodné) jídlo potmě je asi jako mazlení a následné usínání v objetí milované bytosti, kdy jste vedle spánku unášeni přenádhernou vůní jejích vlasů a pokožky a teplo jejího Srdce Vám přitom vhání slzy štěstí do očí… Lenča Vám asi bude tvrdit, že za to může ta tma, ale sama je v kuchyni opravdu veliký kouzelník a jistě pocítíte na vlastních smyslech, že vaří s Láskou – více snad není třeba prozrazovat.

Po 3. noci, když mi v mysli stále dokola a dokola hrála píseň od D. Deyla („…nezradím víckrát duši Tvou“), se objevila odpověď na mou první otázku – konečně jsem porozuměl, co se to tenkrát před léty vlastně stalo a že k tomu všemu vlastně zřejmě stačila jediná má lež! Nelze dost dobře popsat slovy, co se poté s mou myslí a emocemi všechno dělo, ale ucítil jsem nesmírnou úlevu, mnohaletý smutek se jako kouzelnou hůlkou rozpustil v slzy, ještě hlubší vděčnost a snad ještě silnější Lásku než doposud, pokud je vůbec něco takového možné. Jediný okamžik a jak dokázal otřást celou duší… Nebýt pobytu ve tmě, trápím se jistě ještě řadu dalších let. Úleva se projevovala ve velmi hlubokých vrstvách, v mysli jsem si poté prozpěvoval, smál se lecčemu (pardonuju se, ale tady by popis byl fakt na dlouho) a všechno dostalo zcela novou příchuť.

O 4. noci jsem měl opět velmi zvláštní sny a tentokrát jsem uviděl zcela jasně, že je během snění záměrně vytvářena konkrétní situace a přitom se testuje určitý aspekt mysli, jak na ni bude reagovat, čímž probíhá jakési studium a vývoj podobný tomu, co všichni prožíváme v běžném životě. A hlavně si znovu silně procítíte, že Vy a mysl není jedno a totéž. Měl jsem před pár lety tu čest pobývat několik dní s mistrem Nukunu, kdy mimo jiné povídal o proudu myšlenek a emocí jako o hurikánu a o tom, že jeho vnitřní, nehybným a zcela klidným středem jsme právě my. Jedna věc je slyšet a představovat si to, druhá věc je to skutečně zažít a nechat mysl tomu porozumět. Viděl jsem mysl jako shluk osobností různých povah a charakterů, viděl jsem, jak při nabývání moudrosti tato mysl bohatne a čistí se zároveň, viděl jsem vesmírné „plantáže“ plné statisíců pátravých očí stoupajících směrem k modravé záři, viděl jsem strop jemně osvícený namodralou podlahou, viděl jsem třeba i 5 různorodých myšlenek během 2 vteřin a žádná nebyla má, viděl jsem možnost volby, kterou všichni máme před smrtí, a znovu jsem prožil to, co napsal V. Megre ve své knize Obřady lásky, když v ní umíral člověk, který prožil život plný nenaplněné Lásky:

„Nepomyslím na své nové narození, jim odevzdám svou mysl pro tvoření. Odevzdám pro jejich štěstí a nadšení. Vtělujte se, potkávejte se, žijte ve staletích, Radomíre, Ljubomilo, jsem váš druh, nejsem nepřítel.“ Na trávě ležel Vedruss, nesténal. Zesláblý, ale přece dokázal přitisknout k hrudi sošku milované ženy. „Děj se dobro,“ jako v blouznění, zašeptal své milované…

Cítil jsem také velmi jasně, že když chce člověk být rodičem, měl by si nejprve velmi jasně uvědomovat svou zodpovědnost a nutnost vyléčit a vyčistit co možná nejvíce svých bolestí, bloků a trápení, aby nic z toho nepřenášel na své děti. A když už na dětech vidí své vlastní nedostatky, nezoufat a hledat v sobě odpovědi a cesty, jak vše uvést do harmonie.

Po 5. noci mi „do dlaní“ přistála odpověď na 3. otázku, zda bych Ji měl vyhledat a svěřit se se vším, co v sobě nosím. Do zápisníku jsem si poté napsal pouze „Neporuším Poslední slib“, opět se navrátil smutek a stesk, ale nyní již v jiné, smířené formě. Vybavila se mi přitom scéna ze seriálu Goro, bílý pes, který jsem sledoval jako malý kluk: Dívka z jedoucího vozu zapískala na píšťalku 2x a on věděl, co to znamená a že musí poslechnout. Věděl jsem však již dávno, že bez ohledu na to, co pro ni znamenám, budu dál brousit a leštit ten malý kamínek, dokud z něj nebude diamant, který Jí jednoho dne složím k nohám.

Pobyt ve tmě otevírá

Přátelé, mohl bych s Vámi sdílet ještě mnoho dalšího, ale i kdyby tisíce stran byly popsány tisíci zážitky, pořád to bude mysl, která bude vypravěčem, a tím bude chtě nechtě odvádět od Skutečnosti. Povím Vám snad ještě tolik, že tma je kamarádka a bude se snažit Vám pomoci otevřít se všemu, co máte v sobě. Pokud v mysli nosíte něco, na co byste nejraději zapomněli (a čemu nikdy neutečete), tma Vám pomůže to zpracovat a rozlišit, co je iluze a co je Skutečnost, zapovězené myšlenky, touhy a vášně budou stůj co stůj chtít na povrch. Můžete mít hlubokou úctu k svobodné vůli Milované bytosti a vědomi si síly lidských myšlenek a přání můžete potlačovat své sny, ale nepůjde to donekonečna. A právě tma bude tím, kdo Vám otevře oči.

A ještě zcela poslední věc, respektive poslední poznámka ze zápisníku: „Pravdu máme stálo přímo před nosem, pouze naše oči ji nevidí.“ Proto bychom se měli dívat svým Srdcem.

S láskou

David