Pobyt ve tmě si mě našel sám. Před lety jsem o terapii tmou četl v Reflexu a v zimě na horách mi kamarádka vyprávěla, že ho absolvoval kolega a jaké měl pocity.
Pobyt ve tmě jsem si neuměl představit
Mísily se ve mě pocity experimentu, zvědavosti či poznání. Našel jsem si kde je Lomec u Úmonína, zaplatil zálohu a vyčkával na svůj termín. Nervozita před nástupem by se dala krájet. Užíval jsem si poslední sluneční den a přítelkyně mě v podvečer odvezla do neznáma, hektické rozloučení mě později vrtalo hlavou. Vykouřil jsem poslední cigaretu, Tomáš mě s baterkou představil místnosti a po chvíli zamkl.
Začal nezapomenutrelný týden terapie tmou
Nebudu vám popisovat své stavy ze svatyně, je to totiž individuální prožitek a nechci nikomu nějaké pocity či vize podsouvat. Můj život se ale po tmě od základu změnil. Snažím se žít přítomností a všechny dřívější obavy se jeví jako malichernosti. Snad jsem se odnaučil kouřit a začal zdravěji jíst. Ale hlavně, vážím si víc svých přátel, malého synka a přítelkyně. Pro ni to byla také silná zkušenost, jsme k sobě upřímnější a náš vztah se prohloubil.
Chci všem dalším „cestovatelům“ popřat pevné nervy. Zkuste překonat svoje strachy, stojí to za to .)
Matěj