Často se stává, že přijíždí na pobyt v tmě praktikující, jež si myslí, že svoje bližní zcela a bezpodmínečně miluje, přes to cítí, že ve vztazích neproudí láska volně a tak se ptá a hledá.
Manželku a děti bezpodmínečně miluju
Přijel kdysi praktikující, říkejme mu Petr a ten tvrdil o manželce:
„Miluju bezpodmínečně svojí ženu, jen kdyby si každý večer nepovídala po telefonu půl hodinu s maminkou a pak ještě půl hodiny s kamarádkami.“
O nejstarším synovi to znělo takto:
„Jistě, že syna miluju, dal bych za něj život, jen kdyby neseděl furt u počítače a šel třeba běhat nebo jezdit na kole.“
O nejmladší dceři Petr prohlásil:
„Dceru miluju ze všech nejvíc, tak jak to tátové umí, jen kdyby nedělala scény, pokaždé když jí nechci koupit zmrzlinu.“
Mentální obraz druhých
Petr je abslutně přesvědčen, že miluje svojí rodinu a nevidí, nevnímá svoje „jen kdyby“. Přečteme-li si pořádně, co Petr říká o své rodině a tak, že to před „jen kdyby“ neplatí, získáme, že mu vadí, že manželka klábosí po telefonu, že se syn válí u počítače a dcera je převtělená siréna. To je to, co vnímá Petrovo podvědomí. Podvědomí je velmi silné a velmi řídí náš život, naše emoce a myšlenky a vysílá energii kolem nás a druzí lidé tuto energii cítí a podle ní jednají.
Petr vlastně miluje určitý obrázek svojí rodiny, miluje to, jací by měli lidé kolem něj být, ty skutečné nemiluje zcela, protože mu vadí, co dělají, vadí mu jací jsou. A pokud je někde něco, co Petrovi vadí, tak tam má odpor, odpor vytváří bloky a láska nemůže proudit.
Cestou ven je pobyt ve tmě
Tedy jedna z cest, ta co víme, že funguje. Protože při pobytu ve tmě se otevírá, přijímá, praktikující má dost času vidět více skutečnost. I Petr měl více času zaměřit se na svoje pocity při manželčiných hovorech, nebo synovo hraní her. Mohl si dovolit luxus pochybování a tak v sobě najít vzorce hodnocení a tvorby mentálních obrazů, mohl najít svůj odpor a ten rozpustit.
A to je první krok na cestě k pravé, bezpodmínečné lásce k bližním a k sobě.