Šárka – týden jsem si užila nicnedělání ve tmě

Napsal /

Ahoj Lenko a Tomáši,

už je to skoro dva měsíce co jsem byla ve tmě a teprve teď jsem se dostala k tomu napsat pár řádek. Než nadešel v lednu den D, hltala jsem na webovkách všechny popisy od lidí co tam byli přede mnou a přemýšlela jak to asi bude probíhat u mne.

Pobyt ve tmě byl zajímavá zkušenost

Byla to zajímavá týdenní zkušenost. Nezvyklé bylo už to, jak člověk vnímá prostor když je osvětlený a potom, když se v něm pohybuje ve tmě. Když jsem ještě za světla viděla ten malinkatý prostor v chatce, říkala jsem si, že mi určitě bude ten týden chybět pohyb a prostor, ale musím přiznat, že jsem cvičila jen první den a pak jsem se celý týden jen válela a užívala si nicnedělání a klid. Vzala jsem si s sebou spacák a syn mi půjčil svého oblíbeného plyšáka. Vytvořila jsem si na posteli bezpečné hnízdečko a tulila se k plyšákovi a připadala jsem si jako u maminky v bříšku. Naprosté bezpečí, klid a pohoda. Kolikrát jsem jen neochotně vstala, protože už jsem fakt nutně potřebovala na wc a cestou zpátky do hnízda jsem nevěřila, jak je ta cesta dlouhá. Byla jsem zvědavá jestli přijde nějaká halucinace. Přišly jen dvě, a to ještě hned první den, jinak jsem celou dobu viděla jen tmu. Druhý nebo třetí den mě trochu pálilo oko, takže jsem docela litovala, že s sebou nemám kapičky do očí. Zajímavé pro mě bylo, že ač v reálném životě neustále něco v hlavě přemílám a mám spoustu myšlenek a představ, tady nebyly žádné myšlenky, představy a dokonce jsem si nedokázala vybavit ani barvy. Sny se mi zdály černobílé. Mozek mi nedovolil o něčem přemýšlet. Takže jsem jen tak civěla do prostoru a nedělala vůbec nic. Prostě si jen tak existovala. Příjemné vždycky bylo, když si přišla Lenka popovídat. U Tomáše jsem zase ocenila všechny technické informace které přes dveře podával srozumitelným způsobem když přinesl jídlo a pokládal ho v předsíňce na poličku, např. jak otevřít termosku s polévkou nebo kolik krabiček s jídlem přinesl. Nikdy jsem si nenechala říct co dostávám za jídlo, takže bylo zábavné hrát si na chytrou a myslet si, že když to voní jako boloňské špagety tak že to jsou boloňské špagety. Jídlo bylo dobré, bylo ho opravdu hodně, takže je fakt zbytečné si brát rezervní zásoby, ale né všechno mi chutnalo.

Dostala jsem kozí sýr … fuj 🙂

Např. jednou jsem vyplivla něco co smrdělo po myších, mělo to takovou žvýkavou patlavou konzistenci a já nemohla přijít na to co to je, až mi docvaklo, že to je kozí sýr. Brrr tak ten fakt nedám. Vybrala jsem si vegetariánskou stravu, ale kdybych do toho šla znovu, zkusila bych spíš jen ovoce a zeleninu. Nikdy nezapomenu na to, jak nádherně ve tmě chutná a hlavně voní obyčejný zeleninový salát. To bylo nejlepší jídlo z celého týdne. Vůbec jsem ve tmě neměla chuť na nic teplého a zajímavé také bylo, že to co mi třeba normálně v reálu chutná, mi ve tmě zase tak extra nejelo. To není nic proti tomu jídlu, to je spíš změna chutí ve tmě. Nejvíc mi chutnala obyčejná voda z kohoutku, zelenina a ovoce. Také se mi jeden den stalo, že jsem si v duchu předem vysnila jídlo a fakt jsem to jídlo pak objevila v krabičce.

Cítila jsem vděčnost lásku a klid

Jinak první tři dny jsem cítila hlubokou vděčnost k životu samému, lásku a klid, od středy jsem se začala hrozně nudit a nastoupila vnitřní agrese a vztek kdy jsem si říkala, jestli mám tohle vůbec zapotřebí, že místo abych se tady válela v posteli, jsem třeba mohla lyžovat na horách. Takže od středy jsem v sobě objevila sebekázeň, která mi nedovolila vykašlat se na to a rozsvítit si. V sobotu po zazvonění budíku jsem na sebe byla fakt hrdá, že jsem dala pobyt ve tmě. Doufám, že mé psaní bylo alespoň trochu zajímavé pro praktikující, kteří se do tmy teprve chystají.
Lenko a Tome, myslím, že jste prostě správná dvojka.

Šárka

Rezervace