Marie – Jak jsem ve tmě našla světlo

Napsal /

Na pobyt ve tmě jsem se přihlásila skoro před rokem. Už od chvíle, kdy jsem se o pobytech ve tmě doslechla mě to lákalo, ale chvilku mi trvalo, než jsem sebrala odvahu se na jeden přihlásit. Když jsem narazila na tyto stránky, které mě zaujaly mě svojí detailností a srdečným přístupem, tak jsem se přečtení několika zkušeností lidí, co pobyt podstoupili rozhodla, že do toho půjdu. V průběhu roku jsem měla stále dost obav o tom, jak to tam budu zvládat – ne ani tak moc ze tmy, jako spíše z toho, že budu týden zavřená v malé chatce jen sama se svýma myšlenkama (jsem takový typ člověka, co se pořád zahrnuje informacemi, vzdělává se, něco čte, atd. nebo něco dělá). Přemýšlela jsem o tom, že si s sebou vezmu nějaký hudební nástroj nebo něco, čím bych se mohla zabavit.

Rok rychle uplynul a já jsem se hodně posunula ve vývoji. Rozhodla jsem se totiž začít dělat věci, kterých se bojím a poslouchat svoji intuici. Tak jsem překonala pár strachů, rozšířila své vědomí a hodně jsem se zklidnila. Před nástupem na pobyt už jsem obavy neměla. Vzala jsem si s sebou jen oblečení a hygienu a šla jsem do toho s tím, že to zvládnu a že to bude zajímavá zkušenost.

Ve tmě jsem si na chvíli zhasla

Ubytovala jsem se a zkusila jsem si na chvíli zhasnout světlo. Ani mě předtím nenapadlo, jak velká tam bude tma. Trochu mě to vyděsilo. Vzpomněla jsem si, že jako malá jsem se tak velké tmy bála. Pak jsem si vzpomněla na svůj oblíbený citát: „Tma je pouhá absence světla.“ Dost mě to uklidnilo. Chvíli jsem si po tmě procházela chatu s mobilem v roce, než jsem nabrala jistotu, pak jsem se najedla, umyla a zhasla natrvalo.

Od začátku pobytu jsem ležela v posteli nebo na karimatce a sledovala svůj tok myšlenek. Byly stejné, jako obvykle (v mém aktuálním stádiu vývoje :)), emoce nebo něco negativního se neobjevovalo. Usnula jsem se zapnutou klimatizací, tak jsem se trochu prochladla a dostala zánět močových cest. Zatopila jsem si a hodně pila a odpoledne už jsem byla v pořádku. Bolesti jako při zánětu se párkrát ráno opakovaly, protože přes noc, když jsem měla vypnuté topení vždy místnost trochu vychladla a také jsem cítila tlak kvůli neschopnosti jít během pobytu ve tmě na velkou. Normálně se při zánětu něčím zabavuji, abych se nesoustředila na bolest, tak bylo zajímavé se s ní vypořádávat jen s pomocí své mysli.Pobyt ve tmě mi přinesl světlo

Ve tmě jsem viděla světlo

První den pobytu jsem z ničeho nic začala cítit pulsující bílé světlo uvnitř své hlavy, hlavně nalevo od čela a uprostřed čela. Těžko se to popisuje, jako bych ho viděla a cítila, prostupovalo mnou. Nejdříve jsem z toho měla strach, zároveň se mi těžko dýchalo a byla jsem roztřesená. Pak jsem ho začala přijímat a pozorovat. Tak jako svoji bolest při zánětu. Světlo se za mnou vracelo několikrát denně. Celé dny jsem trávila užíváním si sledování toků svých myšlenek a návštěv světla, mezitím jsem jen jedla a spala. Také mě překvapilo, jak se změnila vůně mého těla – hned po prvním večeru jsem voněla jako něco mezi medem, ovocem a mlékem. Vůně byla tak silná, že se mě Lenka ptala, co tam tak voní 😀 Návštěvy Lenky a Tomáše a jídlo byly příjemné, ale trochu mě vytrhávaly z mého soustředění. Příště asi půjdu do tmy bez průvodců a bez jídla. 

Poslední den pobytu jsem se nemohla dočkat, až se dostanu ven a na start nového směru života, který jsem si srovnávala v myšlenkách. Pobyt ve tmě mi potvrdil, že se ubírám správnou cestou. 

Zvuky z venku mi ve tmě pomáhaly

Každý den jsem se orientovala v čase pomocí zvuků ptáků a večerního cvrkání a kuňkání. Kochala jsem se zvuky něčeho, co jsem celý týden nemohla vidět, myslela jsem na tu krásu venku, na to, jak miluji světlo a přírodu. Takže návrat do světla byl naprosto kouzelný. Vstala jsem brzo ráno a strávila pár hodin sledováním východu slunce a procházením se po okolních lesích. Bylo krásné zase vidět.

Pobyt ve tmě rozhodně všem doporučuji. Ať se ubíráte kamkoli, překonání svých strachů a své zóny pohodlí vás posune a pomůže vám najít sílu 🙂

S pozdravem,

Marie

Rezervace