Zdravím Vás,
musím říct, že od návratu z tmy přemýšlím co bych Vám napsala. Přijde mi, že jakákoliv slova jsou zbytečná. To co cítím se slovy popsat nedá, ale posílám to k Vám v myšlenkách a věřím, že to cítíte také 🙂
Nikdy jsem nezažila takovou úplnou tmu. V dnešní době, kdy i v noci města svítí, to pro mě byl dar. Útulná svatyně se po zhasnutí světla rázem změnila v nekonečný prostor. I přes to, že jsem pobyt ukončila dříve, což bylo i pro mě velmi neočekávané, jsem pochopila a uvědomila si spoustu věcí…
Jedno z mnoha, co mi tma přinesla, byla taková „malá smrt“ mého ega… což jsem pochopila až po návratu a mělo to souvislost s dřívějším ukončením pobytu. Také jsem přijala sama sebe, odpustila jsem, cítím, že vše je správně tak, jak je, neočekávám, nechávám věci plynout jak jsou, jsem vděčná…. zkrátka „Jak uvnitř, tak vně.“
Moc děkuji za krásnou zkušenost a věřím, že jsem u Vás na pobytu ve tmě nebyla naposledy.
S láskou
Jana