Ivana – Pobyt ve tmě: Mír, pokora, trpělivost

Napsal /

Proč jsem šla do Tmy? 

Do Tmy jsem si přišla , bude-li dovoleno, pro harmonii mezi mnou: Světlem a mým Tělem… Bohužel až od určité etapy mého života si uvědomuji důležitost mé tělesné schránky, a to, že to ona mi dovoluje tady a teď prožívat a učit se.

Ne vždy je mezi mojí Duší a Tělem pevná vazba, pohybují se občas každá na jiných úrovních, především ve stresu…, důsledkem toho je oslabení, nemoc….

Je to momentálně moje učební parketa. Věřím, že nahlas vyslovené, vejde do reality. Omlouvám se proto při té příležitosti svým sousedům ve Tmě, neboť jsem někdy musela pěkně od plic hulákat a plakat.  Taky se smát… bez ohledu na čas…

Stromy života 

Věděla jsem a také se stalo, že k tomu budu používat čistící techniku Bílého světla, energii, kdy se od prstů noh systematicky pokračuje vzhůru, nejdříve mechanicky. Soustředěna na dech, posléze převezme dění Univerzum a vede scénář tak, aby to bylo v souladu s vývojem všech…. je žádoucí se vědomě dobře zakořenit do Matky Země (jinak se může stát, že člověk ulítne a místo domů jede do Havlíčkova Brodu)

Jsem v souladu s faktem, že jsme Stromy života, vzájemně propojeny (proto nám okolí zrcadlí , co zrovna žijeme), naše kořeny souvisí s jádrem Země a naše koruna s Univerzem…

Strom Života má několik bran, chci zmínit Bránu Lidí v místě bránice a Bránu Bohů v místě krku… neproudí-li energie volně dolů a nahoru, nahoru a dolů, městná a zakládáme na nemoci.

Univerzum je pro mě přirozenost , teprve nedávno mi ale došlo, že opačný směr má rovnocennou důležitost… to je ta harmonie, která mi schází….

Úcta a obdiv

Hned po prvním dni stráveném ve Tmě  – obrovská úcta a obdiv k nevidomým.

Obdiv, úcta k síle a touze po životě lidí, kteří prošli koncentrákem…v jedné chvíli jsem najednou ležela na tvrdé pryčně v pruhovaném oblečku a bylo mi zima, měla jsem hlad, žmoulala v kapse svoji kůrčičku na ještě horší časy, ale tak nějak jsem byla obdivuhodně silná, beze strachu, s vírou v dobrý konec…

O co jsem si řekla, to jsem ve finále dostala…

Moje pochopení šlo skrze tělo se všemi důsledky, které jsou lidské a netřeba jich jmenovat 🙂 . Plnou měrou nastoupily, když jsem otevřela dveře chatky, prožila jsem něco čemu se říká restart…

Naštěstí můj muž ví o co jde, zachoval klid a postaral se o mě. Teď už to bude pouze o mě, jestli profit z toho uvědomění uvedu do svého bytí tady a teď.

Jsem pesimista

Bylo celkem bolestivé a překvapivé zjištění, že nevidím sklenici polo-plnou, ale polo-prázdnou a jak to ovlivňuje celé moje bytí, plánování, reakce.

Myslela jsem, že toto mám již dávno zmáknuté…. jistě ano na určitých úrovních, ale všichni víme, že těch úrovní je nekonečno… 🙂 Přijímám tuto skutečnost a tím otvírám dveře k tomu, aby se to mohlo proměnit.

Uvědomení z mých prožitků

Vynořily se mi ve snech i ze Tmy při plném vědomí dávno zapomenuté vzpomínky, i nepříjemné zážitky, zásadní, životní. Respektovala jsem to a dovolila jsem si říct, co jsem tenkrát neudělala, pěkně od plic. Znovu je prožít…

Hodně jsem praktikovala Ho´ oponopono… cvičila pár cviků z Čchi kungu, což mi pomáhalo s bolestmi zad a hlavy. Příště si určitě nechám k jídlu nosit pouze ovoce, oříšky, čaj… a buchty 🙂

Děkuji za trpělivost a vstřícnost mému Tělu, teprve teď mohu láskyplně říct „přijímám tě“… Dovolit si pustit emoce a užít si to, v dobrém slova smyslu.

Děkuji za bohatství, kterého se mi, t.č. dostává v materiálním i duševním světě, radost z bytí, z maličkostí, z mateřství… svoboda, volnost, partnerství… příležitost učit se…

Mír Pokora a trpělivost, moudrost Matky rodu, Láska bez podmínek

objímám

Ivana

Rezervace