Aleš – pobytu ve tmě jsem se bál

Napsal /

pobyt_ve_tme_strachPřiznám se, že jsem byl vždy spíš bojácnější člověk a i pobytu ve tmě jsem se přirozeně bál. Překvapivě však jen do té doby, než jsem na pobyt ve tmě nastoupil a zhasnul světlo. Asi jako každý jsem si sedm dní ve tmě o samotě nedokázal představit, i když v běžném životě mi vůbec nedělá problém strávit spoustu času sám se sebou. Nedokázal jsem si ani představit, že bych odmítl rozhovor s průvodcem a nechtěl s nikým mluvit. Nedokázal jsem si představit, že se mi ze tmy nebude chtít ven.

Pobyt ve tmě v reálu

Realita byla taková, že jsem ze začátku k mému pobytu ve tmě přistupoval trochu jako k vojenskému cvičení, což se ale po 2-3 dnech naprosto rozplynulo a já začal zažívat nesmírně hluboké a příjemné meditace. Vojenské cvičení jsem opustil, protože případ kdy je tento způsob deprivace využit jako tortura se značně liší od pobytu ve tmě jakožto terapie tmou, kdy Vám přinesou neuvěřitelně chutné jídlo a chovají se k Vám příjemně a přátelsky. Meditace samotné však nebyly to nejlepší. Po meditaci jsem si obvykle na nějakou dobu lehl (odhaduji 30 min. až 2 hodiny) a zažíval něco, co nedokáži úplně přesně popsat – v podstatě meditace samotná pokračovala ještě hlouběji. Věřící člověk, což v pravém slova smyslu nejsem, by to popsal nejpíš tak, že „se ho dotkl bůh“. Přihodilo se mi, že jsem (ne)zažil NIC. Žádné myšlenky, emoce, strachy, obavy, ale ani návaly štěstí, radost ve smyslu v jakém ho známe z běžného života. Přesto mi v tomto stavu velmi často tekly slzy spojené s pocitem blaha a já cítil něco co jsem dosud nikdy necítil, ani si to nedokázal představit. Nebo možná zažil, když jsem byl zamilovaný, tohle byla ale svým způsobem jakási uvědomělá láska.

Pobyt ve tmě sám v sobě

Dost často jsem zažíval pocit, že ani nechci aby za mnou někdo přišel, přesto jsem jednou nebo dvakrát požádal Tomáše o rozhovor, který byl pro mne díky jeho značné vnímavosti a otevřenosti a mojí vnímavosti a otevřenosti (která byla v mém případě vyvolána tmou) měl pro mne značný přínost a já Ti za tyto chvíle velmi děkuji, Tomáši!

Očekávání krize při pobytu ve tmě

Závěrem bych řekl, že jsem byl připraven na krizi, která se jistě dostaví a já budu muset bojovat. O co víc jsem byl překvapen, když žádná krize nepřišla. Určitě to nebylo snadné, ale – strach jako takový, nutkání rozsvítit, odejít dříve, zabalit to – se nedostavil ani jedinkrát. Poslední noc jsem nemohl spát, protože jsem věděl, že ráno odcházím a já nechtěl odejít. Těšil jsem se na rodinu, to jistě moc, ale možná díky tomu, že můj pobyt ve tmě šel poměrně hladce se mi ani trochu nechtělo ven.

Znovu jsem se zamiloval

Návrat domů byl neuvěřitelný – moje žena byla opět ta nejkrásnější ze všech a já se znovu zamiloval jako kdyby mi bylo 15. Vnímal jsem každé její slovo a užíval si každý krůček naší dcery. Čistočistá nádhera. Do budoucna už přemýšlím o delším pobytu nebo o stejném pobytu kombinovaným s půst.

Moc Vám oběma děkuji!

Aleš

Rezervace