Oblíbená metoda léčby je právě léčba šokem. Pojďme se ale podívat, jak je to ve skutečnosti s pobytem ve tmě.
Účinky léčby šokem
Šok je vlastně obrácená posloupnost zážitku. Ve skutečnosti se stane, že něco nejdříve prožijeme, tedy zcela nevědomě, a po té si postupně uvědomujeme, co se vlastně stalo.
V šoku, je člověk vlastně „tak nějak mimo“ a dostatečně neprožívá celou situaci. Má-li například někdo strach z pavouků a chce zkusit léčbu šokem, pravděpodobně si nechá dát velikého chlupatého pavouka na dlaň. Nyní mohou nastat 3 možnosti:
1) člověk dostane infarkt – hurá, málem jsme oddělali pacienta, který se s obrovskou pravděpodobností již nikdy k nějakému pavouku ani nepřiblíží
2) člověk ztuhne – paralýza je vyvolána plazím mozkem, kdy strach je tak silný, že vyvolá fyziologickou reakci ztuhnutí, někdy se může stát, že ztuhnutí povolí a strach také
3) člověk si prožije blízkost a dotek pavouka a zjistí, že mu pavouk nic neudělá, přesto však má takové mrazení na zádech a tik v ruce – opakováním by strach mohl zcela zmizet
Léčba tmou je pozvolná
Vstoupí-li člověk do tmy, neobdrží žádnou šokovou reakci. Tma je kolem něho, ale nijak na člověka neútočí, ani ho nezkouší.
Až po několika minutách, či hodinách si člověk teprve uvědomí, že nevidí.
Jedná se tedy o pozvolnou, ale důslednou léčbu, kdy postupně dochází k vyplavování uložených emocí a situací na povrch a člověk má tedy dostatek času si každou takovou emoci dostatečně prožít a věnovat se jí.
Terapie tmou není jen pro šneky
Holdujete-li adrenalinovým sportům a obáváte se, že terapie tmou není pro vás, může se i tak jednat o pravý opak. Změna života na pár dní dělá zázraky, i když na vás neskočí ze čtyř kilometrů.
Domníváme se, že důsledná cesta s vlastním tempem praktikujícího, je nejrychlejší cestou k vašemu božství, k vašemu vyššímu já.
