Při pobytu ve tmě je praktikující umístěn sám ve zcela tmavém prostoru bez přístupu světla. Zvukové odstínění nebývá cílem, jen bonusem.
Jak ale probíhá pobyt ve tmě, když praktikující nechce mluvit ani s průvodcem? Pobyt ve tmě bychom mohli rozdělit dle touhy si popovídat.
Pobyt ve tmě jako debatní kroužek
Jelikož je nejčastěji doporučováno provádět při praktikování pobytu ve tmě nic, dochází často k tomu, že se praktikující začne nudit. Tuto nudu praktikující zahání tím, že po přinesení jídla si touží s průvodcem popovídat o čemkoli, co ho napadá. Záměrem není se něčeho dozvědět, či něco sdílet, záměrem je ukrátit si čas. Může tak nastat až hodinových monologů o své práci, partnerském vztahu, dětech, sousedech či vlastním názoru na teorii superstrun. Někdy to bývá vývojová fáze a někdy to bývá dennodenní zkušenost. Dalším nejčastějším záměrem je získávání pozornosti, kdy ani tak nejde o ukrácení času, ale o postěžování si těžkosti svého života, nebo naopak pochlubení se svými úspěchy.
Pobyt ve tmě s kontaktem
Nejčastěji zkušenost ukazuje, že při kontaktu s průvodcem praktikující mluví. Minimálně si vymění pozdrav a pár slov o tom, jak spal, jak se mu daří a podobně. Krátké sdílení svého snu, nebo aktuálního stavu prožívání sebe sama je také zcela běžné. Velmi zajímavá je část kontaktu, kdy si praktikující nechce nechat sdělit, co má dnes za stravu, že si na to přijde sám. Tedy se někdy dotazuje, co to vlastně včera bylo za jídlo 🙂
Pobyt ve tmě bez kontaktu
Tento durh pobytu ve tmě je možné praktikovat pro kohokoli a v různých úrovních podle pocitu praktikujícího. Průvodce pouze pozdraví, přinese potravu a odchází. Dokonce je možné na praktikujícího vůbec nemluvit. Jediným kontaktem může být zaklepání se zpětným zaklepáním od praktikujícího, že je ok.
Nejvyšší forma bezkontaktní terapie tmou je tehdy, pokud si praktikující přeje na celý pobyt stravu předem, většinou ovoce a nebo drží očistný půst a dokonce si nepřeje mít jakýkoli kontakt. V takovém případě je po celou dobu pobytu ve tmě nerušen a často praktikujcí hlásí, že ani nevěděli co je kdy za den a jsou překvapeni, že pobyt ve tmě již končí, když nastane čas svatyni opustit.
Pobyt ve tmě je přínosný pro všechny mluvící typy praktikujících.
Bez ohledu na to, jak hodně chce praktikující mluvit či být v tichosti. Obvykle praktikující komunikuje ve vlnách. Vždy je podstatné, že to praktikující si řídí míru komunikace. Když praktikující chce ticho, má ho, když chce sdílet, může. Průvodce nikdy nevyzvídá, nebo nepřemlouvá k mluvení, když praktikujcí chce ticho a opačně.
