- Proč jsem přišel sem do tmy, mělo to nějaký důvod?
Ano, mělo to zcela jasný důvod.
- Já ten důvod však nevím a už 3 dny ho tady hledám.
To se přeci nevylučuje. Že ten důvod neznáš neznamená, že ten důvod neexistuje.
- No ale k čemu mi ten důvod je, když ho neznám?
Ten důvod je ti k tomu, abys ho mohl hledat.
- Já ten důvod hledám a nenacházím, už jsem zkusil všechno, od dýchání přes zběsilé kliky až po jógu!
V tom je právě to kouzlo, ty ten důvod hledáš a nenacházíš.
- A jak ho mám najít?
Nemůžeš ho najít, nejde najít důvod, proč jsi tady ve tmě.
- Teď to nechápu, říkáš, že je tady důvod proč jsem ve tmě a zároveň, že ho nemůžu najít, to mne mate!
Ano a ty ho přes to hledáš, protože víš že existuje.
- Jak vím že ten důvod existuje?
Kdyby ten důvod pro tvoje rozhodnutí jít do tmy neexistoval, byl bys teď asi někde na pláži u moře, ne?
- Hmmm, to asi jo, jak ho teda najdu?
Nenajdeš. Můžeš se samozrřejmě jen domnívat, proč jsi se rozhodl jít do tmy.
- No a když budu znát všechny ty pohnutky, tak vlastně přijdu zpětně, proč jsem se rozhodl jít do tmy.
V tom je to kouzlo, ty totiž všechny pohnutky nikdy nepoznáš, na to je život moc krátký.
- Proč bych je nepoznal všechny?
Protože mysl je zvyklá, když přijde na něco, co by mohlo být tím důvodem k rozhodnutí, tak všechny ostatní zavrhne.
- Takže mne o ty zbylé pohnutky ochudí?
To ani ne, jen jim nevěnuješ pozornost a změříš se na tu jednu.
- Můžeš to vysvětlit více, nechápu ten výběr z možností?
Je to jako když hraješ na piáno, můžeš zahrát klávesou tón C dur a hned vedle klávesou D dur, jenže mezi C a D je milion dalších tónů, které zahrát nemůžeš, protože na ně nemáš klávesy, tvoje mysl je vytěsní.
- Takže mi chceš říct, že moje důvody pro to jít do tmy jsou tak široké, že nemám šanci je prozkoumat a pochopit všechny?
Za těch pár let, co ti byly dány, se to fakt stihnout nedá.
- Pak tedy nemá smysl hledat proč jsem šel do tmy!
Tak nějak a místo toho hledání si pobyt ve tmě raději užívat.
