Představujeme ti příběh dvojice, která k nám vážila cestu přes sedm set kilometrů. Ona sama o sobě původně pochybovala, zda takovou zkušenost vůbec zvládne, zatímco její partner pro ni byl důležitou oporou. Společně se rozhodli vystoupit z kolotoče povinností a zjistit, zda dokážou strávit několik dní v naprostém tichu a samotě. Tato zkušenost ukazuje, že i když máš v povaze neustálý neklid, v ústraní můžeš najít nečekanou rovnováhu. Přečti si, jak probíhala jejich terapie tmou a co jim tato zkušenost přinesla do života.
Moje obavy z vlastní hyperaktivity
Šla jsem sem s velkým očekáváním, že to tady nezvládnu, protože všichni, kteří mě znají, říkali, že se svou hyperaktivitou ten domeček rozeberu do posledního hřebíku, znovu ho postavím a určitě uteču po pár hodinách. Sama jsem byla velmi překvapená, v jakém klidu jsem během těch tří dní byla a jak jsem si to užívala. Moje vlastní hyperaktivita mě šokovala, protože jsem byla v úplném klidu a je to neskutečně úžasný pocit být blíž k sobě samé, poznat se a hlavně vydržet sama se sebou. Terapie tmou mi ukázala, že to zvládnu.
Podpora a jistota v pozadí
Měla jsem ze své hyperaktivity obavy, ale v hlavě mi pomáhal jeden zásadní záchytný bod. Můj partner je totiž takový pohodář a klidný člověk a věděla jsem, že když mi bude nejtěžší, tak mě podpoří a pomůže mi. Bylo pro mě mnohem jednodušší do toho jít s vědomím, že je v mé hlavě nějaký ten backup. Někdo tu u mě je a když bude nejhůř, mám se na koho obrátit. I když jsme byli každý ve svém, ten pocit blízkosti mi dodával sílu.
Radost z jídla a ztráta pojmu o čase
Nejkrásnější momenty nastaly, když někdo zaklepal na dveře a přišlo úžasné, chutné a fantastické jídlo. To bylo to, na co jsem se těšila úplně nejvíc. Ze začátku jsem si sice myslela, že mě nechají vyhladovět, protože jídlo dlouho nechodilo. Člověk ve tmě nemá pojem o čase, tak mě napadlo, že to snad patří k terapii a zaklepou až večer v osm. Oni ale opravdu chodili včas, to jen mně se ten čas nějak vlekl, ale přesto to bylo úžasné.
Útěk z křeččího kolečka
Napadlo mě to spontánně asi před třemi týdny, když jsem se partnera zeptala, jestli by si to se mnou uměl představit. On hned vybral konkrétní datum a já jsem to hned zarezervovala bez vteřiny zaváhání. Život je totiž často jako křeččí kolo, ve kterém se stále točíš dokola a za něčím se honíš. Uniká ti potom hloubka, pointa věcí i samotného života a jiné kvality. Člověk se ráno vzbudí a hned začíná řešit tisíc věcí, termíny, telefony a vyřizování. Domů pak přijde unavený a ptá se proč. Potřebovala jsem si zkrátka uvědomit pár věcí.
Návrat s čistou hlavou
I když jsme jeli přibližně sedm set kilometrů, tato cesta za to stála. Našla jsem toto místo a hned jsem věděla, že jedeme sem, a ani jsem nehledala jiné alternativy blíž, protože toto bylo úžasné. Teď se cítím skutečně osvěžená. Předtím jsem trpěla nedostatkem spánku, ale v chatce bez pocitu času nebo rytmu dne a noci člověk prostě spí, kdykoliv usne. Strach brzdí každého z nás, je to úplně vymyšlený pocit v hlavě. Život je krátký na to, abychom se báli, seděli doma a neudělali ten krok. Překonat sám sebe přináší úžasný pocit, že jsem to dala. Pobyt ve tmě mi dal víc, než jsem čekala.
Chceš také na chvíli zastavit čas a zkusit překonat své vlastní obavy? Klidně nám zavolej. Mohu ti pomoci s výběrem termínu nebo ti vysvětlit další podrobnosti o tom, jak terapie tmou probíhá.
Chceš se o průvodcích tmou dozvědět víc?
Sleduj také náš YouTube kanál, kde najdeš videa o pobytech a zkušenostech s terapií tmou. 🔔