Vesmír to myslí dobře

Když se rozhodneš na chvíli úplně zmizet z povrchu zemského a odpojit se od věčného shonu, zjistíš, že ticho a černočerná prázdnota jsou tvými nejlepšími učiteli. V ten moment, kdy za sebou zavřeš dveře, přestane svět venku existovat a začíná cesta do tvého nitra. Nejde o to, že by se nic nedělo, spíše se začnou dít věci, na které jsi doteď neměl čas ani odvahu. Čas tady plyne úplně jiným tempem a ty se začneš propadat do hloubek, které tě možná i překvapí.

Virtuální rozhovory jako cesta k úlevě

Možná si říkáš, co tam budeš celou dobu dělat, ale uvidíš, že tvoje mysl si tě najde sama. Postupně začnou vyplouvat na povrch různé věci – staré bolístky, traumata nebo nedořešené konflikty z dřívějška. Právě terapie tmou ti nabízí bezpečný prostor pro takzvaný virtuální rozhovor. V tomhle absolutním klidu si můžeš v duchu promluvit s lidmi, kteří ti v minulosti ublížili. Můžeš se na ně rozzlobit, vykřičet se na ně nebo jim v téhle bezpečné fikci říct všechno, co jsi dřív nedokázal. Tahle zkušenost ti pomůže situaci v hlavě vyvážit a urovnat. Když se pak v myšlenkách vrátíš k faktům, zjistíš, že už v tobě ta událost nevyvolává tak silnou emocionální odezvu.

Vesmír ti nic nedělá naschvál

Během dní v izolaci ti možná dojde, že na tebe po smrti nečeká žádný cizí přísný soudce. Jediný, kdo tě skutečně soudí, jsi ty sám. Uvidíš svůj život nejen svýma očima, ale i pohledem lidí, se kterými jsi během let interagoval. Pobyt ve tmě ti ukáže, že vesmír proti tobě nikdy nic nemyslí zle. I ta nejbolestivější situace, kterou jsi prožil, je vlastně úkol, který tě má někam posunout. Je to jen zrcadlení tvého vlastního vnitřního nastavení. Jak říká Eckhart Tolle, věci se ti budou v životě dít tak dlouho, dokud tu zkoušku nepochopíš a neprojdeš jí. Máš šanci se posunout z role někoho, kdo jen přežívá, do role tvůrce svého vlastního štěstí, přesně jak to radí Joe Dispenza.

Jako v bříšku u maminky

V chatce se rozhodně nebudeš nudit. Budeš se cítit bezpečně, skoro jako by ses vrátil do bříška k mamince. Můžeš spát, kdykoliv se ti zachce, a nemusíš se nikomu obhajovat, proč zrovna nic neděláš. Pokud chceš, můžeš si pustit meditace nebo si zahrát na nějaký hudební nástroj. Skvělá je třeba tibetská miska nebo bubínek, kde v tom tichu krásně cítíš, jak si molekuly vzduchu předávají vibrace. Jen si s sebou neber kytaru, pokud nemá opravdu kvalitní zámky na ladění. Bez zraku ji totiž hned rozladíš a harmonie tvého hraní rychle zmizí. Pro pohyb v prostoru ti doporučuji dát si doprostřed chatky cvičící podložku. Bude ti sloužit jako skvělý orientační bod, díky kterému do ničeho nekopneš.

Když nahmatáš banán místo sluchátek

I při tak hluboké práci na sobě zažiješ komické chvilky. Stane se ti třeba, že budeš chtít poslouchat něco z MP3 přehrávače, nahmatáš sluchátka a až po chvíli zjistíš, že v ruce držíš jeden banán a dvě jablka. Nebo když se čistíš vegetariánskou stravou a při cestě na toaletu zjistíš, že sedíš lehce šikmo a málem skončíš v úzkém prostoru u sprchy.

Určitě si s sebou vezmi powerbanku. Malé přehrávače se v chladu nebo při častém hraní rychle vybíjejí a je lepší je mít připojené přímo u postele, abys nebyl frustrovaný, že ti uprostřed důležitého slova došla baterka. A až po týdnu konečně vyjdeš ven do zahrady, dávej si pozor na časované rozstřikovače u třešní a růží, ať nedostaneš nechtěnou sprchu hned při prvním nadechnutí na čerstvém vzduchu. Hlavně buď šťastný a měj se rád, protože o nic jiného v životě vlastně nejde.