Když se rozhodneš na chvíli úplně zmizet z povrchu zemského a odpojit se od věčného shonu, zjistíš, že ticho a černočerná prázdnota jsou tvými nejlepšími učiteli. V ten moment, kdy za sebou zavřeš dveře, přestane svět venku existovat a začíná cesta do tvého nitra. Nejde o to, že by se nic nedělo, spíše se začnou dít věci, na které jsi doteď neměl čas ani odvahu. Čas tady plyne úplně jiným tempem a ty se začneš propadat do hloubek, které tě možná i překvapí
Zkoušel jsi někdy na pár dní úplně vypnout okolní svět a zůstat jen sám se sebou? Možná tě to láká, ale zároveň máš trochu obavy, co se v takovém tichu bude dít. Přesně takové pocity měl i jeden náš odvážlivec, který se rozhodl zjistit, co s ním udělá terapie tmou. I když na úplném začátku cítil v hlavě pořádný chaos , tenhle pobyt ve tmě mu nakonec pomohl najít absolutní vnitřní klid. Už druhý den se mu totiž všechny myšlenky krásně srovnaly a on zjistil, že tma není nepřítel, ale prostor pro dokonalý odpočinek.
Hele, to je fakt bomba! Je to prostě neuvěřitelný zážitek, který tě totálně dostane. Možná jsi o tom už déle uvažoval, něco jsi si o tom načetl a slyšel jsi, že od toho nemáš nic čekat, protože to samo vyplyne. Tak jsi od toho teda nic nečekal, ale čím víc se ten termín blížil, tím víc jsi cítil takový ten zvláštní strach. Vlastně jsi ani nevěděl, čeho se přesně bojíš a do čeho jdeš. Ale jak se říká, tma si tě sama zavolá. Postupně si to začneš uvědomovat a v tu chvíli to celé začíná.
Představ si ten moment, kdy za tebou zaklapnou dveře a ty zůstaneš v absolutní tmě. První den se nejspíš budeš těšit, stejně jako účastnice našeho posledního rozhovoru, která se do tohoto dobrodružství vrhla po hlavě. Jenže pak přijde středa a čtvrtek a tvá mysl začne bojovat. Možná zjistíš, že tvůj největší zápas není s nedostatkem světla, ale s tebou samotným. Pobyt ve tmě tě totiž vytáhne z tvé komfortní zóny a donutí tě čelit věcem, které v běžném shonu snadno přehlížíš.
Zastavit se v dnešní uspěchané době je pro mnohé z nás téměř nadlidský úkol. Neustálé rozptylování, pípání notifikací a nekonečný seznam pracovních povinností nás drží v neustálém napětí. Jeden z účastníků se proto rozhodl pro radikální krok a zvolil pobyt ve tmě jako způsob, jak konečně vypnout od světa venku. K celé věci se dostal vcelku rychle – dostal od kamaráda poukaz, který dotyčný nevyužil. Původně uvažovali, že ho využije jeho přítelkyně, ale ta z nějakého důvodu nakonec nemohla jet. Protože měl voucher omezenou platnost a naskytl se prostor pro vypnutí, šel do toho nakonec po hlavě sám.
Vydat se do naprosté tmy na celý týden může pro někoho znít jako nepředstavitelná doba. V tomto případě se však účastník rozhodl, že tři dny by byly prostě málo, a tak zvolil rovnou sedmidenní pobyt. Přestože měl před nástupem mírné obavy a říkal si, že týden je strašně dlouhá doba, převážila v něm touha po opravdovém odpočinku bez rušivých elementů a mobilu. Terapie tmou se pro něj stala cestou, jak lépe poznat sám sebe a srovnat si myšlenky.
Zastavit se v dnešním uspěchaném světě bývá oříšek. Dva přátelé se proto rozhodli vyzkoušet něco netradičního a společně vyrazili na místo, kde vládne absolutní ticho a černo. Tomáš přišel s konkrétním termínem a nápadem: „Pojď se mnou.“ A tak se začal psát příběh jejich společné zkušenosti, kterou nabízí terapie tmou.
Cítím se hlavně odpočatej. Samozřejmě mám víc energie, ale i se jako víc těším. Spíš na to světlo. Spíš než na ten svět, tak na to světlo. A na to, že mám na čem pracovat. Na sobě jako. Asi možná trošku taky.
Na tuto cestu jsem se vydala ve chvíli, kdy jsem cítila, že potřebuji změnu. Když jsem se vrátila zpět, měla jsem pocit, jako bych se znovu narodila. Vnímala jsem úlevu na duši i na těle a jasně jsem cítila rozdíl mezi fyzickou a psychickou rovinou. Právě tohle spojení pro mě představovalo jeden z nejsilnějších momentů, které mi TERAPIE TMOU přinesla.
No, cítím se skvěle. Tahle věta mě napadla hned jako první, když jsem po otevření dveří vyšel ven. Vyšlo sluníčko a celý svět působil najednou jinak. Chvíli se mi motala hlava, malinko jsem se rozkoukával, ale stačilo projít se po zahradě a všechno do sebe zapadlo. Pocit byl úplně úžasný.
